22 C 185/2021-38 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 25. 2. 2021 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 4 013 Kč s příslušenstvím, tvořené částkou ve výši 3 713 Kč z titulu nezaplaceného příspěvku za provozování osobního automobilu [registrační značka] bez pojištění odpovědnosti z provozu tohoto vozidla v době od 13. 3. 2020 do 30. 5. 2020 a částkou ve výši 300 Kč z titulu neuhrazených nákladů žalobkyně spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Žalobkyně je sice právnickou osobou se sídlem na území České republiky, ale žalovaný je státním příslušníkem Bulharska, a proto poměr mezi účastníky, který je předmětem tohoto sporu, je poměrem s mezinárodním prvkem, který se řídí režimem zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém (dále jen„ ZMPS“), ale kterého se však použije pouze v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, či přímo použitelných ustanovení práva Evropské Unie (§ 1 a 2 ZMPS). Závazkový poměr mezi účastníky, který je důvodem vzniku žalované pohledávky, vznikl ze zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla jako následek porušení povinnosti žalovaného provozovat na území České republiky motorové vozidlo s uzavřeným pojištěním odpovědnosti z provozu tohoto vozidla. Jde tedy o závazek obdobný institutu odpovědnosti za škodu. Pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci je dána podle článku 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť žalovaný má na území ČR své bydliště. Jelikož žalovaný provozoval motorové vozidlo v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb. na území České republiky, řídí se poměry účastníků v této věci podle čl. 4 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne 11. července 2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II) českým právním řádem, jelikož rozhodným právem pro mimosmluvní závazkové vztahy, které vznikají z civilních deliktů, je právo země, kde škoda vznikla. 4. Žalovaný byl usnesením zdejšího soudu ze dne 10. září 2021, č.j. 22 C 185/2021-32 vyzván, aby se ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto usnesení, k čemuž došlo dne 4. října 2021, vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání (ust. § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád /dále také jen „o. s. ř.“ /) s tím, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí (ust. § 101 odst. 4 o. s. ř.). 5. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v žalobě a žalovaný na shora uvedenou výzvu ve stanovené lhůtě nereagoval, soud tak ve smyslu ust. § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládá, že i žalovaný s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Jelikož jsou splněny podmínky ust. § 115a o. s. ř., soud v této věci rozhodl bez nařízení jednání na základě účastníky předložených listinných důkazů. 6. Jelikož v této věci soud rozhodoval spor o peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, není podle ust. § 202 odst. 2 o. s. ř. proti tomuto rozsudku odvolání přípustné a podle ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 7. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav: 8. Žalovaný je v registru silničních vozidel zapsán od 12. 9. 2018 jako vlastník i provozovatel osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru 1 390 cm3 značky Škoda Fabia, [registrační značka], který byl v době od 13. 3. 2020 do 30. 5. 2020 evidován jako provozovaný, ale nebyl pojištěn pro případ vzniku odpovědnosti z jeho provozu. Dopisem ze dne 6. 8. 2020 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě příspěvku ve výši 3 713 Kč a nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč, celkem částky ve výši 4 013 Kč, a to do 30 dnů od doručení této výzvy a zároveň žalovaného poučila o jeho právech a povinnostech včetně možnosti doložit žalobkyni okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek a možnosti žalobkyně uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů žalobkyně u soudu. Přestože výzva byla žalovanému doručena dne 7. 8. 2020, žalovaný dluh dosud neuhradil a nereagoval ani na upomínky ze dne 12. 11. 2020 a 31. 12. 2020 ani na předžalobní upomínku ze dne 29. 1. 2021, odeslanou mu téhož dne. 9. Po právní stránce soud posoudil nárok žalobkyně jako neuhrazený příspěvek a náklady na mimosoudní uplatnění práva na tento příspěvek podle ust. § 1 odst. 2 a § 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla ve spojení s ust. § 2 odst. 1 písm. g) a § 2a vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb. Právo žalobkyně na úrok z prodlení vyplývá z ust. § 1968 a 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a to ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 10. Soud vzhledem k výše uvedenému shledal žalobu zcela důvodnou, a proto ji vyhověl (výrok I.). 11. O náhradě nákladů řízení (výrok II.) soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná, a proto ji soud proti žalovanému přiznal právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů tohoto řízení. Tyto náklady ve výši 1 489 Kč tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna za zastupování za tři advokátem žalobkyně učiněné úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb podle ust. § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé podle ust. § 11 odst. 1 písm. d) adv. tarifu, žaloba podle ust. § 11 odst. 1 písm. d) adv. tarifu), která činí částku 200 Kč za každý úkon do podání žaloby včetně podle ust. § 14b odst. 1 bod 1 advokátního tarifu, celkem částku ve výši ve výši 600 Kč, náhrada hotových výdajů advokáta, která činí částku 100 Kč za každý úkon právní služby do podání žaloby včetně podle ust. § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, celkem částku ve výši 300 Kč a náhrada za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 189 Kč podle ust. § 137 o. s. ř. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náklady řízení žalobkyně k rukám jejího advokáta. 12. Lhůta k plnění byla stanovena podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.