22 C 199/2021-38 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 30. 5. 2021 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 4 436 Kč s příslušenstvím, tvořené částkou ve výši 4 136 Kč z titulu nezaplaceného příspěvku za provozování osobního automobilu Peugeot 301, [registrační značka] bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v době od 27. 2. 2020 do 24. 5. 2020 a částkou ve výši 300 Kč z titulu nezaplacených nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Jelikož žalovaný je státním příslušníkem Ukrajiny, poměr mezi účastníky, který je předmětem tohoto sporu, je poměrem s mezinárodním prvkem, a proto soud nejprve posuzoval, zda má pravomoc ve věci rozhodnout a příp. jakým právním řádem se poměr účastníků řídí. Na poměry s mezinárodním prvkem dopadá režim zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém (dále jen„ ZMPS“), v platném znění, kterého se však použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, či přímo použitelných ustanovení práva Evropské Unie (§ 1 a 2 ZMPS). Ve vztahu k Ukrajině je závazná smlouva o právní pomoci ve věcech občanských ze dne 28. 5. 2011 uveřejněná pod číslem 123/2002 Sbírky mezinárodních smluv. Závazkový vztah mezi účastníky, který je důvodem vzniku žalované pohledávky, vznikl ze zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla jako následek porušení povinnosti žalovaného provozovat na území České republiky motorové vozidlo pouze s uzavřeným pojištěním odpovědnosti z provozu vozidla. Jde tedy o závazek obdobný institutu odpovědnosti za škodu. Podle čl. 49 odst. 1 cit. smlouvy se odpovědnost za náhradu škody kromě odpovědnosti, která vyplývá ze smluvních závazků, řídí právním řádem té smluvní strany, na jejímž území došlo ke skutečnosti, která zakládá právo na náhradu škody, jež se stala předpokladem pro uplatňování nároku na náhradu škody. Jelikož žalobce provozoval motorové vozidlo v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb. na území České republiky, řídí se poměry účastníků v této věci českým právním řádem. Pravomoc českých soudů pak vyplývá z čl. 49 odst. 2 cit. smlouvy, podle kterého pravomoc k řízení o sporech týkajících se závazků z odpovědnosti za škodu mají justiční orgány smluvní strany, jejíž právní předpisy se použijí v souladu s odstavcem 1 tohoto článku. 4. Usnesením ze dne 15. září 2021, č. j. 22 C 199/2021-9 vyzval zdejší soud žalovaného, aby se ve lhůtě do sedmi dnů od doručení tohoto usnesení, k čemuž došlo dne 30. 9. 2021, vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání (ust. § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád /dále také jen „o. s. ř.“ /) s tím, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí (ust. § 101 odst. 4 o. s. ř.). 5. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v žalobě a žalovaný na shora uvedenou výzvu ve stanovené lhůtě nereagoval, soud tak ve smyslu ust. § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládá, že i žalovaný s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Jelikož jsou splněny podmínky ust. § 115a o. s. ř., soud v této věci rozhodl bez nařízení jednání na základě účastníky předložených listinných důkazů. 6. Jelikož v této věci soud rozhodoval spor o peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, není podle ust. § 202 odst. 2 o. s. ř. proti tomuto rozsudku odvolání přípustné. 7. Podle ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 8. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav: 9. Žalovaný je v registru silničních vozidel zapsán jako vlastník i provozovatel osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru 1 560 cm3 [registrační značka], [VIN kód] (dále jen„ Vozidlo“), které bylo v době od 27. 2. 2020 do 24. 5. 2020 evidováno jako provozované, ale nebylo pojištěno pro případ vzniku odpovědnosti z jeho provozu. Dopisem ze dne 30. 7. 2020 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě příspěvku ve výši 4 136 Kč a nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč, celkem částky ve výši 4 436 Kč, a to do 60 dnů od doručení této výzvy a zároveň žalovaného poučila o jeho právech a povinnostech včetně možnosti doložit žalobkyni okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek a možnosti žalobkyně uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů žalobkyně u soudu. Přestože výzva byla žalovanému doručena dne 14. 8. 2020, žalovaný dluh dosud neuhradil a nereagoval ani na upomínky ze dne 5. 11. 2020 a 17. 12. 2020 ani na předžalobní upomínku ze dne 23. 4. 2021, odeslanou žalovanému téhož dne. 10. Po právní stránce soud posoudil nárok žalobkyně jako neuhrazený příspěvek a náklady na mimosoudní uplatnění práva na tento příspěvek podle ust. § 1 odst. 2 a § 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla ve spojení s ust. § 2 odst. 1 písm. g) a § 2a vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb. Právo žalobkyně na úrok z prodlení vyplývá z ust. § 1968 a 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a to ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 11. Soud vzhledem k výše uvedenému shledal žalobu zcela důvodnou, a proto ji vyhověl (výrok I.). 12. O náhradě nákladů řízení (výrok II.) soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná, a proto ji soud proti žalovanému přiznal právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů tohoto řízení. Tyto náklady ve výši 1 489 Kč tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna za zastupování za tři advokátem žalobkyně učiněné úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb podle ust. § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v platném znění, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé podle ust. § 11 odst. 1 písm. d) adv. tarifu, podání žaloby podle ust. § 11 odst. 1 písm. d) adv. tarifu), která činí částku 200 Kč za každý úkon do podání žaloby včetně podle ust. § 14b odst. 1 bod 1 advokátního tarifu, celkem částku ve výši ve výši 600 Kč, náhrada hotových výdajů advokáta, která činí částku 100 Kč za každý úkon právní služby do podání žaloby včetně podle ust. § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, celkem částku ve výši 300 Kč a náhrada za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 189 Kč podle ust. § 137 o. s. ř. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náklady řízení žalobkyně k rukám jejího advokáta. 13. Lhůta k plnění byla stanovena podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.