24 C 86/2021-36 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se žalobou došlou zdejšímu soudu dne [datum] domáhá po žalované zaplacení částky 84 778 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne [datum] uzavřela žalobkyně s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] to prostřednictvím webových stránek. Ve smlouvě si účastníci sjednali poskytnutí úvěru ve výši 80 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit v celkem 96 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 121 Kč vždy k 26. dni v měsíci. Úroková sazba činila 25,9 % a RPSN 29,21 %. Podpisem smlouvy přistoupila žalovaná k rámcové smlouvě o skupinovém pojištění pro případ ztráty schopnosti splácet úvěr, za což se zavázala hradit měsíční pojistné ve výši 139 Kč. Na splátkách byla stran žalované celkem uhrazeno 23 831 Kč, přičemž částka 18 672 Kč byla započítána na úhradu úroku, částka 3 130 Kč na úhradu jistiny a částka 500 Kč na náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky. S ohledem na opakované prodlení žalované žalobkyně s účinností ke dni [datum] odstoupila od smlouvy. Celkový dluh žalované tak činí 84 778 Kč a tento se skládá z neuhrazené jistiny ve výši 76 870 Kč, z dlužných splátek pojištění ve výši 417 Kč, z úroků vyčíslených ke dni odstoupení od smlouvy ve výši 5 991 Kč a z dlužné úhrady nákladů pro případ prodlení ve výši 1 500 Kč. Žalovaná uvedla výši měsíčního příjmu 19 900 Kč, výši nákladů na splátky půjček, leasingů a úvěrů 7 834 Kč, nulové náklady na bydlení, žádné srážky ze mzdy či exekuce. Při stanovení existenčního minima žalované 4 750 Kč dospěla žalobkyně k závěru, že žalovaná je úvěruschopná. Žalovaná však i přes výzvu k úhradě dlužné částky neuhradila žalobkyni do dne podání žaloby ničeho dalšího. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. Soud věc za postupu podle ust. § 115a a 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházel přitom z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, pak soud doručil v souladu s ust. § 45 až 50 o.s.ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval), žádný z účastníků ve stanovené lhůtě o nařízení jednání výslovně nepožádal. 4. Soud vycházel z předložených listinných důkazů a vzal za prokázaný následující skutkový stav. Žalobkyně dne [datum] poukázala na účet žalované částku 80 000 Kč, žalovaná však na tuto částku uhradila pouze 23 831 Kč. 5. Soud však nemá za prokázané, že žalovaná požádala žalobkyni o úvěr, že by žalobkyně žalované poskytla předsmluvní informace a že by prověřila úvěruschopnost žalované, když žalobkyně k tomuto nepředložila žádný důkaz. Žalobkyně neprokázala, že by s žalovanou uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru, neboť předložené listiny neobsahují podpis žalované. Navíc k tvrzenému posouzení úvěruschopnosti žalované lze konstatovat, že dané není jakkoliv doložené. 6. Po právní stránce soud věc posoudil podle ust. § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), dle něhož kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 7. Žalovaná od žalobkyně přijala bez právního důvodu, když uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebylo prokázáno, částku 80 000 Kč a tuto je povinna vydat žalobkyni. Žalovaná tak učinila pouze co do výše 23 831 Kč, proto bylo co do rozdílu mezi poskytnutu částkou a uhrazenou částkou, tj. co do částky 56 169 Kč, nároku žalobkyně žalobě vyhověno. Nebylo-li prokázáno, že žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru, nebylo ani prokázáno, že by se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni pojistné či smluvní úroky. Soud se proto nezabýval platností smlouvy o úvěru a s ohledem na shora uvedené žalobu co do částky 28 609 Kč zamítl. 8. Ze shodného důvodu soud zamítl i požadovaný úrok z prodlení jdoucí z částky 20 701 Kč od 18. 1. 2021 do zaplacení. Zákonný úrok z prodlení z částky 56 169 Kč pak byl přiznán dle ust. § 1970 o.z. ve spojení ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 9. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobkyně měla ve věci částečný úspěch, a má proto právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení podle poměru jejího úspěchu (66,25 %) a neúspěchu (33,75 %), tj. ve výši 32,50 %. Ty činí celkem 21 663 Kč a jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 4 239 Kč, odměnou za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, podání žaloby) po 4 500 Kč dle § 7, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhradou hotových výdajů advokáta za uvedené 3 úkony právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši 3 024 Kč, z čehož 32,50 % činí 7 040,48 Kč. Dále soud postupoval dle příkazu ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. 10. Lhůty k plnění byly stanoveny dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.