27 C 192/2019-80 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Ve věci jde o pojistné plnění ze zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu, a to za škodu, kterou utrpěla zaměstnankyně žalobkyně. Ve věci šlo v prvé řadě o posouzení, zda je uplatněný nárok promlčen. 2. Žalobkyně tvrdila, že dne 26. 3. 2015 jeho zaměstnankyně [jméno] [příjmení] utrpěla pracovní úraz, v jehož důsledku byla v pracovní neschopnosti od 27. 3. 2015 do 2. 2. 2016. Žalobkyně vyplatil poškozené zaměstnankyni náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti v celkové výši 136 045 Kč. Žalobkyně pak požádala žalovanou o proplacení této částky ze zákonného úrazového pojištění. Žalovaná odmítla pojistné plnění vyplatit. Žalobkyně proto navrhla, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 136 045 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ode dne 21. 4. 2016 do zaplacení. 3. Žalovaná uplatněný nárok neuznala. Shodně se žalobkyní tvrdila, že odmítla žalobkyni proplatit uplatněnou částku. Žalovaná namítala úrazový děj s tím, že se nejedná o pracovní úraz. Dále namítala, že poškození zdraví, které bylo zjištěno u poškozené, není v příčinné souvislosti s událostí ze dne 26. 3. 2015. Žalovaná zdůraznila, že žalobkyně nárok oznámila žalované až dne 25. 4. 2016, tedy až 1 rok od události. Žalovaná nakonec vznesla námitku promlčení s tím, že k události došlo dne 26. 3. 2015, že žalobkyně jako pracovní úraz událost uznala dne 12. 4. 2016 a téhož dne vyplatila poškozené náhradu. Žaloba byla podána dne 16. 8. 2019, tedy po uplynutí promlčecí lhůty. Žalovaná z těchto důvodů navrhla, aby soud žalobu zamítl. 4. Soud se v prvé řadě zaměřil na otázku promlčení, protože v případě, že by uplatněný nárok byl promlčeno, soud by ho nemohl žalobci přiznat, i kdyby jinak byl po právu. 5. Mezi účastnicemi nebylo sporu, že zaměstnankyně žalobkyně - [jméno] [příjmení] byla v pracovní neschopnosti od 27. 3. 2015 do 2. 2. 2016 s tím, že jako důvod byl uváděn úraz ze dne 26. 3. 2015 Tyto skutečnosti jsou prokazovány fotokopiemi„ Záznamu o úrazu“ ze dne 31. 3. 2015,„ Rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti“ ze dnů 27. 3. 2015 a 2. 2. 2016, a několikero„ Potvrzení lékaře o trvání pracovní neschopnosti v příčinné souvislosti s pracovním úrazem, nemocí z povolání (NzP)“. 6. Dne 12. 4. 2016 žalobkyně vyplatila poškozené 136 045 Kč za pracovní neschopnost v době od 27. 3. 2015 do 2. 2. 2016. Prokazuje to fotokopie listin„ Náhrada ztráty na výdělku po dobu PN“ ze dne 12. 4. 2016 a„ Náhrada škody za pracovní úraz ze dne 26. 3. 2015“ ze dne 12. 4. 2016. 7. Soud nemá za prokázána tvrzení žalované o tom, že se nejednalo o pracovní úraz, a o absenci příčinné souvislosti mezi poškozením zdraví poškozené a události ze dne 26. 3. 2015. Vzhledem k závěru soudu o promlčení uplatněného nároku však soud v tomto směru neprováděl další dokazování. Ze stejného důvodu soud neprovedl důkaz znaleckým posudkem k prokázání výše uvedených skutečností. 8. Soud učinil o skutkovém stavu závěr, že pracovnice žalobkyně [jméno] [příjmení] byla v pracovní neschopnosti od 27. 3. 2015 do 2. 2. 2016, přičemž za příčinu pracovní neschopnosti byl považován pracovní úraz ze dne 26. 3. 2015. Dne 12. 4. 2016 žalobkyně vyplatila poškozené náhradu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti ve výši 136 045 Kč. 9. Po právní stránce soud věc posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a podle vyhlášky č. 125/1993 Sb., kterou se stanoví podmínky a sazby zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání. 10. Podle § 626 o. z. u práva na pojistné plnění počne promlčecí lhůta běžet za 1 rok od pojistné události. To platí i v případě, kdy poškozenému vzniklo přímé právo na pojistné plnění vůči pojistiteli nebo v případě, kdy pojištěný uplatňuje vůči pojistiteli úhradu toho, co poškozenému poskytl při plnění povinnosti nahradit škodu nebo jinou újmu. 11. Podle § 635 odst. 2 o. z. právo na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti se promlčí nejpozději promlčením práva na náhradu škody nebo újmy, na kterou se pojištění vztahuje. 12. Podle § 619 odst. 1 o. z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. 13. Podle § 620 odst. 1 o. z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody zahrnují vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě. To platí obdobně i pro odčinění újmy. 14. Podle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 125/1993 Sb. zaměstnavatel má právo, aby za něho pojišťovna příslušná podle § 1 nahradila škodu, která vznikla zaměstnanci v pracovním úrazu nebo nemocí z povolání v rozsahu, v jakém za něj zaměstnavatel odpovídá podle zákoníku práce. Nárok na náhradu škody z události, která by mohla být důvodem vzniku práva na plnění pojišťovny, musí být poprvé uplatněn zaměstnavatelem u pojišťovny v době trvání zákonného pojištění s výjimkou případů, kdy poškozený má právo na plnění přímo vůči příslušné pojišťovně. 15. Podle § 2 odst. 2 vyhlášky č. 125/1993 Sb. pojistnou událostí je vznik povinnosti zaměstnavatele nahradit škodu podle odst. 1. Rozhoduje-li o náhradě této škody soud, platí, že pojistná událost nastala dnem, kdy rozhodnutí, podle něhož má pojišťovna poskytnout plnění nabylo právní moci. 16. Obecně se promlčení se rozumí marné uplynutí doby stanovené v zákoně pro vykonání práva. Promlčením nárok nezaniká, ale nemůže být soudem přiznán, jestliže byla před soudem uplatněna námitka promlčení. Promlčecí lhůty jsou stanoveny jako promlčecí lhůta objektivní a promlčecí lhůta subjektivní. Obě počínají běžet a končí nezávisle na sobě. Platí, že nárok je třeba uplatnit v době, kdy ještě běží obě lhůty, tj. lhůta objektivní a v jejím rámci lhůta subjektivní. Marným uplynutím jedné z těchto lhůt se nárok promlčuje, a to i když ještě běží druhá promlčecí lhůta. 17. U práva na pojistné plnění je objektivní promlčecí lhůta stanovena v citovaném § 626 o. z. Tato lhůta začíná běžet bez ohledu na vědomí osoby oprávněné čerpat pojistné plnění, a to za 1 rok od pojistné události. V daném případě je podle § 2 odst. 2 vyhlášky č. 125/1993 Sb. pojistnou událostí vznik povinnosti zaměstnavatele nahradit škodu podle odst. 1. Povinnost zaměstnavatele k náhradě za ztrátu na výdělku vzniká nejdříve dnem, který následuje po skončení pracovní neschopnosti. V daném případě pracovní neschopnost poškozené skončila dne 2. 2. 2016, tzn. že k pojistné události došlo dne 3. 2. 2016. Jeden rok od tohoto data, tj. od 3. 2. 2016 počala běžet 3letá objektivní promlčecí lhůta, jež skončila dne 3. 2. 2020. Žaloba byla podána dne 16. 8. 2019, tedy v objektivní promlčecí lhůtě. 18. Co se týče subjektivní promlčecí lhůty, právo na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti se podle citovaného § 635 odst. 2 o. z. promlčí nejpozději promlčením práva na náhradu škody. Okolnostmi rozhodnými pro počátek této lhůty zahrnují vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě. Poškozenou byla zaměstnankyně žalobkyně. Škoda, která jí vznikla, spočívá ve ztrátě výdělku, který poškozené ušel za dobu její pracovní neschopnosti. Ke vzniku škody tedy došlo hned po skočení pracovní neschopnosti, protože poté poškozená měla právo na výdělek za vykonanou práci. Tehdy byl znám jak počátek, tak konec pracovní neschopnosti, tedy i výše ušlého výdělku; tehdy se poškozená dozvěděla, resp. mohla a měla, dozvědět, že ji škoda vznikla, a v jaké výši. Poškozená tenkrát také věděla, kdo je osobou povinnou k náhradě této škody, totiž žalobkyně, protože za škodu způsobenou pracovním úrazem či nemoci z povolání odpovídá podle zákoníku práce zaměstnavatel. Pro úplnost soud uvádí, že vědomost o škodě ve smyslu § 620 o. z. je dána i tehdy, jestliže nositel práva, jehož promlčení posuzováno, o rozhodných okolnostech vědět měl a mohl (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2020, sp. zn. 25 Cdo 1510/2019, publikovaný ve sbírce pod číslem 91/2020, dostupný na www.nsoud.cz). 19. V daném případě poškozená měla dne 3. 2. 2016 vědomost jak o škodě, tak i o osobě povinné k náhradě škody. Od tohoto data počala poškozené běžet 3letá subjektivní promlčecí lhůta, která skončila dne 3. 2. 2019. V této lhůtě nejpozději mohla žalobkyně uplatnit nárok proti žalované pojišťovně (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2019, sp. zn. 25 Cdo 1976/2019, publikovaný ve sbírce pod číslem 68/2020, dostupný na www.nsoud.cz). Žalobkyně podala žalobu dne 16. 8. 2019, tedy po uplynutí subjektivní promlčecí lhůty. Uplatněný nárok se tak promlčel, i když objektivní promlčecí lhůta ještě běžela. 20. Nepochybně se poškozená dozvěděla o škodě a o osobě povinné k její náhradě dne 12. 4. 2016, kdy žalobkyně přiznala poškozené náhradu za ztrátu výdělku a tuto náhradu poškozené téhož dne vyplatila. Subjektivní promlčecí lhůta, jež by se počítala od toho dne 12. 4. 2016, by běžela do 12. 4. 2019, takže i tenkrát by subjektivní promlčecí lhůta skončila dříve, než žalobkyně uplatnila svůj nárok u soudu (16. 8. 2019). 21. Žalobkyně ve svůj prospěch argumentovala usnesením Městského soud