33 C 118/2021-26 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Předmětem řízení v době vydání rozsudku bylo peněžité plnění nepřevyšující na jistině [částka], proto proti vydanému rozsudku není odvolání přípustné a podle § 157 odst. 4 o. s. ř. se v odůvodnění uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 2. Soud ve věci rozhodl podle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, přičemž účastníci s tímto postupem výslovně souhlasili, případně se k němu na výzvu soudu nevyjádřili, a jejich souhlas se tak předpokládal podle § 101 odst. 4 o. s. ř. 3. Předmětem řízení bylo zaplacení částky [částka] z titulu smluvní pokuty za nevrácení technického zařízení v souvislosti s poskytnutím služeb elektronických komunikací, a to zařízení označeného v žalobě jako„ Set-top box/CA Modul sériové číslo M91838ECX009“ v souvislosti se smlouvou o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] ze dne [datum]. 4. Soud dospěl k následujícím závěrům o skutkovém stavu. Strany uzavřely dne [datum] smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo]; ve smlouvě se jako součást objednaných služeb uváděl pronájem technického zařízení„ STB NET Arris“ č. M91838ECX009; v článku I smlouvy se žalovaný zavázal uhradit smluvní pokutu ve výši [částka] mj. v případě„ nevrácení … zapůjčeného [příjmení] zařízení“ (prokázáno uvedenou smlouvou). Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného mj. k úhradě částky [částka] před podáním žaloby (prokázáno výzvou k úhradě ze dne [datum] a podacím archem k ní). 5. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 2048 o. z., dle něhož ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. V projednávané věci byla smluvní pokuta sjednána pro případ nevrácení„ [příjmení] zařízení“, to však v předmětné smlouvě není definováno. Zařízení označené žalobkyní v žalobě je ve smlouvě označeno jako„ Technické zařízení“, tedy odlišným pojmem. Za této situace nelze uzavřít, že ujednání o následcích porušení smluvené povinnosti se vztahovalo k nevrácení zařízení specifikovaného žalobkyní. Nárok na smluvní pokutu tudíž žalobkyni na základě jí tvrzených skutkových okolností nevznikl. 6. Nad rámec toho soud dodává, že by žalobou uplatněný nárok shledal neopodstatněným též podle § 1813 o. z., dle něhož se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele; to neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 o. z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. Soud by shledal předmětné ujednání o smluvní pokutě nepřiměřeným, neboť zakládalo právo na smluvní pokutu v poměrně značné výši, aniž by byla jakkoli vázána na hodnotu zařízení, které žalovaný podle tvrzení žalobkyně nevrátil. Šlo tedy o ujednání nepřiměřené, k němuž by se přihlíželo pouze, pokud by se ho dovolal žalovaný, což se nestalo. 7. Soud proto žalobu shledal nedůvodnou a v celém rozsahu ji zamítl. 8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., dle něhož by měla být přiznána účastníku, který měl ve věci plný úspěch. Žalovanému však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.