33 C 266/2021-48 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne [datum] domáhala zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení, a to z titulu úvěru poskytnutého žalovanému na základě smlouvy o podnikatelském úvěru č. L053738 ze dne [datum]. Žalobou uplatněný nárok sestával z jistiny úvěru ve výši [částka], kterou žalobkyně převedla na účet žalovaného č. [bankovní účet] dne [datum], poplatku za sjednání a čerpání úvěru ve výši [částka] podle článku 4.2. a [číslo] smlouvy o úvěru, smluvní pokuty ve výši [částka] podle článku 5.4. smlouvy o úvěru a zákonného úroku z prodlení (přičemž žalobkyně sice v žalobě zmiňovala smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně podle článku 5.3. smlouvy o úvěru, nicméně dle petitu žaloby se domáhala pouze zákonného úroku z prodlení). Úvěr byl splatný dne [datum], žalovaný jej však nesplatil. Žalobkyně uvedla, že vyzvala žalovaného k zaplacení před podáním žaloby. 2. Žalovaný se k věci nijak nevyjádřil a k ústnímu jednání soudu se bez omluvy nedostavil. 3. Soud posoudil provedené důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. 4. V řízení nebylo prokázáno, že žalobkyně sjednala tvrzenou smlouvu o úvěru právě se žalovaným. Ten je sice v listině označené jako smlouva o podnikatelském úvěru č. L053738 (kterou soud provedl k důkazu) uveden svými osobními údaji, nicméně nebylo doloženo, že právě žalovaný skutečně projevil vůli takovou smlouvu o úvěru uzavřít. Listina obsahuje na místě podpisu žalovaného pouze uvedené [číslo] ovšem z ničeho neplyne, že tímto číslem disponoval právě a pouze žalovaný a že přítomnost tohoto čísla v textu dokládá, že právě žalovaný projevil svou vůli tuto smlouvu sjednat. Soud dále provedl důkaz fotografiemi občanského průkazu žalovaného, nicméně ty dokládají podle zhodnocení soudu nanejvýš to, že žalobkyně byla se žalovaným v nějakém styku, avšak nedokládají, že žalovaný projevil vůli uzavřít se žalobkyní konkrétní smlouvu o úvěru, tím spíše právě v tom znění, které žalobkyně předložila. 5. Žalobkyně převedla na účet č. [bankovní účet] vedený u [právnická osoba], dne [datum] částku [částka] (prokázáno potvrzením [právnická osoba]), přičemž uvedený účet byl bankou veden pro žalovaného (prokázáno sdělením [právnická osoba]). 6. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu výzvou ze dne [datum] odeslanou téhož dne (prokázáno touto výzvou a podacím lístkem). Soud dospěl k závěru, že žalovaný byl k úhradě dluhu (a v důsledku tedy i k vydání bezdůvodného obohacení) vyzván touto výzvou; s ohledem na ustanovení § 573 o. z. soud dospěl k závěru, že zásilka došla třetí pracovní den po odeslání, tedy ve čtvrtek [datum]. 7. Při prvním ústním jednání soud poučil žalobkyni podle § 118a o. s. ř. o nutnosti prokázat, jakým konkrétním způsobem identifikovala žalobkyně při uzavírání tvrzené smlouvy o úvěr žalovaného a na základě čeho lze usuzovat, že právě žalovaný projevil vůli tvrzenou smlouvu o úvěru uzavřít. Žalobkyně k těmto skutečnostem žádné nové důkazy neoznačila. S ohledem na to vycházel soud pouze z těch důkazů, které byly provedeny. Žádné další důkazy z obsahu spisu nevyplynuly. 8. Po skutkové stránce soud uzavřel, že žalobkyně prokázala, že právě žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši [částka], avšak neprokázala, a to ani po poučení podle § 118a o. s. ř., že právě s ním sjednala smlouvu o úvěru. Soud proto dospěl k závěru, že žalobou tvrzená smlouva o úvěru nebyla se žalovaným uzavřena. 9. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 2991 odst. 1 o. z., dle něhož, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Jak plyne ze shora uvedených skutkových zjištění, žalovaný od žalobkyně přijal částku [částka], a to bez právního důvodu, neboť k uzavření smlouvy o úvěru nedošlo; byl proto povinen ji žalobkyni vydat. V řízení nebylo zjištěno, ani nikým tvrzeno, že by to učinil. Proto bylo žalobě ohledně jistiny dluhu v částce [částka] vyhověno. Jelikož tvrzená smlouva o úvěru nebyla uzavřena, nemohlo žalobkyni vzniknout právo na zaplacení poplatku za sjednání a čerpání úvěru a smluvní pokuty, neboť tyto nároky se odvozovaly právě z tvrzené smlouvy. V rozsahu poplatku a smluvní pokuty v částce celkem [částka] proto soud žalobu zamítl. 11. Žalovaný měl bezdůvodné obohacení vydat bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž s ohledem na jeho výši soud považoval za tomu odpovídající lhůtu jeden pracovní den. Nejpozději tedy měl žalovaný plnit v pátek [datum]. Počínaje následujícím dnem [datum] se ocitl s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení. 12. O úroku z prodlení soud rozhodl podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, přičemž s ohledem na datum počátku prodlení žalovaného ([datum], jak je uvedeno výše) činila výše zákonného úroku z prodlení 8,25 %; soud proto žalobkyni přiznal úrok z prodlení v této výši z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení. Naopak žalobu zamítl, pokud šlo o úrok z prodlení, v rozsahu, v němž žalobkyní uplatněný nárok na něj převyšoval to, na co jí vzniklo právo. 13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla ve věci úspěšná v rozsahu přibližně poloviny předmětu řízení, soud proto rozhodl, že na náhradu nákladů řízení nemá právo žádný z účastníků. 14. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.