8 C 40/2019-258 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobce se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 16. 1. 2019 domáhal zaplacení žalované částky s tím, že je vlastníkem vozidla [anonymizováno], registrační značky [anonymizována dvě slova] [číslo] a dne 21. 4. 2018 došlo k dopravní nehodě, při které bylo poškozeno vozidlo žalobce, přičemž nehodu způsobil řidič pojištěný u žalované. Žalovaná žalobci zaplatila pojistné plnění ve výši 44 094 Kč, žalobce však má za to, že výše škody činí o 810 786,84 Kč více. Proto požadoval tuto částku, spolu s náklady na znalecký posudek ve výši 5 082 Kč a spolu s paušálními náklady na uplatnění pohledávky dvakrát 1 200 Kč. 2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, namítala, že vozidlo bylo možno opravit za pojišťovnou vyplacenou cenu, kdy poukazovala například na metodu HBC System pro opravování poškozených obytných vozů. 3. Dále žalovaná poukazovala na to, že část škody, konkrétně poškození předního skla, byla předmětem jiné pojistné události, na základě které byla oprava žalovanému proplacena jinou pojišťovnou. 4. Žalovaný v reakci na obranu žalované následně vzal žalobu částečně zpět, a to v rozsahu nákladů na opravu předního skla. 5. Mezi stranami nebylo sporu o tom, že žalobce je vlastníkem obytného vozu, že na něm byla způsobena škoda, za kterou odpovídal provozovatel motorového vozidla pojištěného u žalované a nebylo sporu ani o výši plnění ze strany pojišťovny. 6. Mezi stranami bylo v podstatě sporu pouze o tom, jaká je správná výše škody, tedy jaké jsou náklady na plnohodnotnou opravu obytného vozu a jaké je jeho případné znehodnocení. 7. Z nesporných tvrzení a kopie hlášení o dopravní nehodě a zápisu o dopravní nehodě vzal soud za prokázané, že došlo k dopravní nehodě na obytném vozu žalobce, přičemž škůdce byl pojištěn u žalované. 8. Z výpočtu plnění ze dne 21. 4. 2018 soud zjistil, že odhad [anonymizováno] pro pojišťovnu činil 44 094 Kč na opravu vozidla. 9. Z oznámení o likvidaci pojistné události ze dne 16. května 2018 soud zjistil, že tato částka byla žalovanou žalobci vyplacena. 10. Z revizního znaleckého posudku ze dne 27. 2. 2020 soud zjistil, že náklady na opravu vozidla činí 706 880,84 Kč, oprava spočívá v komplexní, nikoliv jen dílčí opravě pláště, přičemž při takto kompletní opravě boku vozidla k poklesu obvyklé ceny vozidla (jeho znehodnocení) provedenou opravou nedojde. Jeho obvyklá cena se tak po opravě oproti stavu před opravou a poškozením nezmění. 11. Z doplnění ke znaleckému posudku ohledně možnosti levnější opravy vozidla, například Systemem HBC, soud zjistil, že rozsah poškození je takový, že by oprava s největší pravděpodobností tímto systémem nebyla možná a pokud by byla provedena, nelze předpokládat, že by bylo vozidlo plně uvedeno do původního stavu. 12. Soud zhodnotil provedené důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: při dopravní nehodě způsobené pojištěným žalované došlo ke škodě na vozidlu žalobce, a to ve výši 706 881 Kč. Tato částka odpovídá takové opravě vozidla, která nebude mít za následek žádné znehodnocení vozidla a dojde k plnohodnotnému navrácení vozidla do původního stavu. Levnější způsob úpravy navrhovaný pojišťovnou by buď nebyl vůbec možný, nebo by vedl ke znehodnocení vozidla. 13. Podle ustanovení § 96 o.s.ř. může vzít žalobce za řízení žalobu zčásti nebo v celém rozsahu zpět. Soud v rozsahu zpětvzetí řízení zastaví. To neplatí, pakliže bylo již ve věci jednáno a žalovaný se zpětvzetím nesouhlasí. Vzhledem k tomu, že žalobce vzal žalobu zpět ohledně nákladů na opravu prasklého předního skla a žalovaný se zpětvzetím souhlasil, soud řízení v tomto rozsahu zastavil. 14. Podle § 6 zákona č. 168/1999 Sb. má pojištěný právo, aby pojistitel za něj uhradil v rozsahu a výši podle občanského zákoníku poškozenému způsobenou škodu. Poškozený se přitom může domáhat plnění přímo u pojišťovny. 15. Podle § 2951o.z. se škoda nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích. 16. Vzhledem k tomu, že pojištěný žalované způsobil škodu žalobci a žalobce požadoval náhradu přímo po pojišťovně, byla dána pasivní legitimace žalované. Přitom bylo zjištěno, že výše škody, vyjádřená jako náklad na uvedení v předešlý stav, přesahovala již vyplacené pojistné plnění. Soud proto žalobci tento rozdíl (po snížení o částečné zpětvzetí odpovídající již částečné úhradě škody jinou pojišťovnou) přiznal. Co do zbytku tvrzené škody pak žalobu zamítal. V tomto kontextu soud poznamenává, že metoda použitá v revizním znaleckém posudku vedla ke stanovení výše plnění, které plně kompenzuje vzniklou škodu, a to tak, že nedochází ke snížení obvyklé ceny vozidla žalobce. 17. Vedle samotné výše škody soud přiznával náklady na znalecký posudek, kdy měl za to, že jde o potřebný náklad pro uplatnění pohledávky ve smyslu § 513 občanského zákoníku. Odhad nákladů v tomto posudku se mnohem více blížil soudem zjištěné škodě, nežli odhad zpracovaný pro žalovanou a byl tak relevantním podkladem pro uplatnění předmětného práva. 18. Naopak soud nepřiznával paušální náhradu spojenou s uplatněním pohledávky 2× 1 200 Kč tak, jak požadoval žalobce. Možnost požadovat paušální náhradu vychází z implementace směrnice Evropského parlamentu ze dne 16. února 2011 o postupu proti opožděným platbám v obchodních transakcích. Její podstatou je tedy ochrana podnikatelů v podnikatelských vztazích oproti dlužníkům, kteří v obchodních vztazích neplní řádně a včas. V daném případě však žalobce s žalovanou nebyly v takovém vztahu, žalovaná pouze plní za svého pojištěného komukoliv poškozenému a vztah mezi účastníky není podnikatelského charakteru. Není důvod, aby žalovaná měla povinnost platit ještě paušální náhrady žalobci, když by takovou povinnost vůči jiné osobě, nepodnikatelskému subjektu, neměla. Stejně tak není důvod, aby byl žalobce takto oproti jiným poškozeným – nepodnikatelům - zvýhodněn. 19. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splacením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně plnil svoji povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, který stanovuje prováděcí předpis k občanskému zákoníku. Proto soud přiznal i úrok z prodlení v zákonné výši od počátku prodlení (o kterém nebylo mezi stranami sporu). 20. Ohledně nákladů řízení soud rozhodoval podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. podle úspěchu ve věci. Žalobce byl úspěšný co do 637 299 Kč (doplatek škody + posudek) a ve zbytku byl de facto neúspěšný. Pro potřeby nákladu řízení soud posuzoval jako neúspěch i částečné zpětvzetí žaloby při posledním jednání, kdy nešlo o zpětvzetí pro chování žalovaného a povinnost hradit náklady zpětvzetí tak stíhá žalobce. Vzhledem k tomu, že žalobce byl úspěšný ze 77,26 %, vzniklo mu právo na náhradu nákladů řízení v poměrné výši 54,53 %. 21. Náklady řízení žalobce se skládaly ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 32 635 Kč, odměny advokáta za 7 úkonů právní pomoci (převzetí věci, před žalobní výzva, sepis žaloby, vyjádření ze dne 31. 5. 2019, účast při jednání dne 24. 7.2019, 7. 1. 2021 a 29. 6. 2021) á 11 580 Kč, sedmi režijních paušálů á 300 Kč podle § 13 advokátního tarifu a náhrady cesty. 22. Cestovní náklady žalobce činily v roce 2019 cestu autem [obec] - [obec] a zpět při vzdálenosti 204 km, průměrné spotřebě 4,1 litru nafty na 100 km, náhradě za opotřebení 4,10 Kč za kilometr a ceně nafty 33,6 Kč, 1 150 Kč. 23. Náklady dvou cest roce 2021 při ujeté vzdálenosti 204 km za každou ze dvou cest, spotřebě vozidla 5,77 l na 100 km, náhradě za opatření 4,40 Kč za kilometr a ceně nafty 27,20 Kč, pak činila 2 401,29 Kč. 24. Spolu s náhradou 18 půlhodin podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu, tak celkově náklady cest činily 5 360,75 Kč. 25. Náklady žalobce celkově činily, včetně DPH, 139 745 Kč. Po snížení na 54,53% tak činily náklady přiznané soudem 76 197 Kč. 26. Podle § 148 odst. 1 o.s.ř. má stát podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil. Náklady řízení státu za znalecký posudek spolu s dodatkem činily 39 939 Kč. Povinnost hradit náklady státu soud mezi účastníky rozdělil podle jejich úspěchu ve věci. Žalobci tak vznikla povinnost zaplatit náklady řízení 9 081 Kč a žalované 30 858 Kč. Proto soud rozhodl, tak jak je uvedeno ve výroku o nákladech řízení. K tomu soud ještě poznamenává, že žalobce již v rozsahu 10 000 Kč svoji povinnost nést náklady řízení státu zálohou splnil.