9 C 200/2021-96 — Obvodní soud pro Prahu 8

Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlého zdejšímu soudu dne 12. 4. 2021 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky shora uvedené s odůvodněním, že právní předchůdce žalobce a žalovaný spolu dne 20. 10. 2016 uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 7 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a zaplatit poplatek za prodloužení termínu splatnosti ve výši 1 400 Kč. Aktivní legitimaci žalobce dovozuje ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021 mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO], a žalobcem. Vzhledem k tomu, že žalovaný žalobci neuhradil ničeho, domáhá se žalobce, aby mu povinnost k úhradě dlužné částky uložil soud, a to včetně zákonného úroku z prodlení. Soud ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), když usnesením ze dne 8. 9. 2021, č. j. 9 C 200/2021-88, vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízeného jednání s tím, že pakliže se žalovaný v soudem stanovené lhůtě 7 dní k tomuto usnesení nikterak nevyjádří, soud bude mít za to, že žalovaný s rozhodnutím bez nařízeného jednání souhlasí. Žalobce s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasil již v podaném návrhu, zatímco žalovaný se k uvedenému usnesení nevyjádřil. Soud z tohoto důvodu rozhodl ve věci bez nařízení jednání. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Na základě listinných důkazů, které jsou obsahem spisu, vzal soud za prokázaný následující skutkový stav: Ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobcem a žalovaným dne 20. 10. 2016 plyne, že žalobce se zavázal poskytnout žalovanému krátkodobý bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 7 000 Kč, který byl žalovanému vyplacen tentýž den na žalovaným sdělený bankovní účet. Z výpisu z účtu ze dne 20. 10. 2016 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce zaslal na účet žalovaného částku ve výši 7 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal tento poskytnutý úvěr vrátit spolu s poplatkem za automatické prodloužení splatnosti spotřebitelského úvěru ve výši 1 400 Kč. Celkovou částku 8 400 Kč se žalovaný zavázal uhradit ve dvou splátkách, přičemž první splátka v minimální výši 1 400 Kč byla splatná po 45 dnech a druhá splátka byla splatná po uplynutí doby trvání spotřebitelského úvěru, tedy po 75 dnech. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 1. 1. 2021 a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 2. 2. 2021 má soud za prokázané, že smlouvou o postoupení pohledávky byla právním předchůdcem žalobce jako postupitelem postoupena mj. předmětná pohledávka za žalovaným na žalobce jako postupníka. Z předžalobní upomínky ze dne 2. 2. 2021 a z poštovního podacího lístku k zásilce [anonymizováno] z téhož dne plyne, že právní zástupce žalobce žalovaného vyzval k úhradě dlužné částky, avšak bezvýsledně. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen,,o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Na základě zjištěného skutkového stavu a následného právního posouzení věci soud uzavřel, že nárok žalobce je plně po právu, neboť bylo prokázáno, že žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 7 000 Kč, jenž měl žalobce zaplatit spolu s poplatkem ve výši 1 400 Kč. Jelikož žalovaný nesplnil svou povinnost a neuhradil ani jednu ze splátek úvěru do data splatnosti dne 3. 1. 2017, vyzval ho k tomu právní zástupce žalobce prostřednictvím předžalobní upomínky ze dne 2. 2. 2021, na kterou ovšem žalovaný nikterak nereagoval a do dnešního dne na dluh neuhradil ničeho. Aktivní legitimaci má žalobce na základě postoupení pohledávky ze strany právního předchůdce žalobkyně. O zákonném úroku z prodlení rozhodl soud dle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 371/2013 Sb. Žalobce byl ve sporu zcela úspěšný, a proto mu soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. proti žalovanému přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 489 Kč. Z toho částku 400 Kč za zaplacený soudní poplatek za žalobu, dále odměnu advokáta dle ustanovení § 14b odst. 1 písm. c) bodu 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, neboť žalobce vede u zdejšího soudu další řízení s obdobným předmětem sporu, která byla zahájena na základě shodného formulářového typu žaloby (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu), tudíž se jedná o návrh na ustáleném vzoru v dikci ustanovení § 14b odst. 1 písm. a) a. t., a předmětem tohoto řízení je zaplacení peněžitého plnění, kdy tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, ve výši 600 Kč za 3 úkony právní služby po 200 Kč (1. příprava a převzetí zastoupení, 2. podání žaloby, 3. výzva k plnění). Dále soud přiznal žalobkyni náhradu hotových výdajů advokáta za výše uvedené úkony právní služby v částce 300 Kč za tři úkony po 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) a. t. po 100 Kč. S ohledem na skutečnost, že je právní zástupce žalobce plátcem DPH, náleží k částce sazba DPH ve výši 21 %, tedy částka 189 Kč. Dle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení právnímu zástupci žalobce. Lhůtu k plnění soud uložil podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., když pro jiné rozhodnutí neshledal zákonné důvody.