10 C 188/2021-120 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se návrhem na vydání platebního rozkazu ze dne 1.9.2021 domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím jako právní nástupce poskytovatele úvěru [právnická osoba] [příjmení] [jméno] (dále jen [anonymizováno]), která uzavřela dne 10.06.2018 jakožto věřitel s žalovanou jakožto dlužníkem smlouvu o revolvingovém úvěru, přičemž nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky [právnická osoba] [příjmení] [jméno] ke spotřebitelským úvěrům. Smlouva byla uzavřena za pomoci prostředků komunikace na dálku prostřednictvím jedinečného osobního uživatelského účtu na webových stránek. Společnosti [anonymizováno] se zavázala žalované poskytnout neúčelový bezhotovostní úvěr s pravidelnými měsíčními splátkami a možností opakovaného čerpání až do výše úvěrového limitu ve výši 35.000 Kč na dobu neurčitou a žalovaná se zavázala věřiteli úvěr včetně úroku z poskytnutého úvěru ve výši 8,5 % měsíčně a poplatku za čerpání úvěru ve výši 12, 5 % z každé čerpané částky úvěru dle čl. IV odst. 2 smlouvy splatit, a to vždy v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši odpovídající 12, 5 % nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání úvěru, anebo 1000 Kč podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší. Minimální pravidelná splátka byla splatná vždy 30. den každého kalendářního měsíce počínaje dnem uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru. Žalovaná na základě smlouvy o revolvingu čerpala celkem částku ve výši 19 922,00 Kč a na splátkách uhradila pouze jednu platbu, a to dne 10.7.2018 částku 2 305 Kč. Žalovaná částka tak sestává z dlužné jistiny úvěru ve výši 18 000 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 627,51 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 18 000 Kč od 11. 10. 2018 do zaplacení ve výši 9 % ročně a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 740,25 Kč. V žalobě žalobkyně uvedla, že [anonymizováno] kladně posoudila úvěruschopnost žalované, aniž by blíže rozvedla, jakým způsobem toto učinila. 2. Podáním ze dne 13.12.2011 vzala žalobkyně svoji žalobu zpět co do částky 383 Kč se zákonným úrokem z prodlení 9 % ročně z částky 383 Kč od 11. 10. 2018 do zaplacení, částky 4 627,51 Kč jako kapitalizovaného úroku a částky 740,25 Kč jako nákladů spojených s uplatněním pohledávky, a to v důvodu nedostatku podkladů týkajících se posouzení úvěruschopnosti žalované s tím, že nadále se domáhá pouze dlužné jistiny a zákonného úroku z prodlení. 3. Soud řízení ve shora uvedeném rozsahu zastavil usnesením ze dne 16.12.2021 č.j. 10 188/2021-71. 4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Skutkový stav: 5. Z úvěrové smlouvy ze dne 11.6.2018 uzavřené mezi [příjmení] [příjmení] p.p.c. jako věřitelem a žalovanou jako klientem soud zjistil, že věřitel se zavázal poskytnout žalované úvěr až do výše 50 000 Kč a možností opakovaného čerpání splacené části úvěru (revolvingový úvěr). Strany se dohodly, že úvěr bude úročen úrokovou sazbou podle Sazebníku, která kde dni uzavření smlouvy činila 8,5% měsíčně. RPSN úvěru pak činila 262,91% ročně. Zmiňovat zbylá smluvní ujednání soud považuje za nadbytečné, a to s ohledem na níže uvedené právní posouzení. 6. Čerpání úvěru žalovanou má soud za prokázané sdělením [právnická osoba] ze dne 27.12.2021 a výpisy z účtu žalované č. [bankovní účet] vedeného u této banky, ze kterých vyplývá, že žalovaná obdržela na tento účet dne 11.6.2018 částku 5 0000 Kč a 10 000 Kč, dne 18.6.2018 částku 3 000 Kč, 11.7.2018 částku 1 500 Kč a dne 17.7.2018 částku 422 Kč, celkem tedy 19 922 Kč. 7. [anonymizováno] svoji pohledávku za žalovanou postoupila smlouvou ze dne 20.12.2019 společnosti [právnická osoba], která následně tuto pohledávku postoupila smlouvou ze dne 20.12.2019 žalobkyni, což má soud za prokázané těmito smlouvami a jejich přílohami identifikujícími postoupené pohledávky. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce informovala žalovanou o postoupení pohledávky na žalobkyni dopisem ze dne 6.5.2020, kterým ji zároveň vyzvala k úhradě dluhu. Uvedené má soud za prokázané dopisy žalobkyně ze dne 6.5.2020, plnou mocí ze dne 20.12.2019 a podacím lístkem k doporučené zásilce ze dne 15.5.2020. 8. Z ostatních provedených důkazů (obchodních podmínek, standardních informací ke spotřebitelskému úvěru a listin označených jako platební historie na č.l. 25-27 spisu) soud nezjistil žádné skutečnosti rozhodné pro posouzení věci, a to s ohledem na níže uvedené právní posouzení. Právní posouzení: 9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Poskytování spotřebitelského úvěru je dále upraveno v zákoně č. 257/2016 Sb, o spotřebitelském úvěru, kdy podle § 86 odst. 1 a 2 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. K neplatnosti smlouvy je třeba přihlédnout z úřední povinnosti podle § 588 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), nikoli jen na základě případné námitky spotřebitele (podle § 87 odst. 1 věta druhá zák. o spotřebitelském úvěru). Ve svém usnesení ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, Ústavní soud označil„ koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv“ za„ nesouladnou i s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, tedy koncepci porušující závazky, které pro Českou republiku vyplývají z mezinárodních smluv (čl. 1 odst. 1, odst. 2 Ústavy a čl. 1 a čl. 3 odst. 1 Listiny), která je neslučitelná s podstatou a účelem takové právní úpravy, jež má být projevem zásady ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele), v soukromém právu korigující uplatnění zásady autonomie vůle.“ Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018,„ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.“ (k tomu viz též nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Podle ust. § 87 odst. 2 zák. o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 10. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru s výší úvěrového rámce 50 000 Kč. Soud se nicméně domnívá, že uzavřená úvěrová smlouva je absolutně neplatná, a to z důvodu, že věřitel úvěr poskytl, aniž by řádně posoudil úvěruschopnost žalované, jak mu ukládá zákon. Žalobkyně přes výzvu soudu nedoplnila svá tvrzení ohledně způsobu prověření úvěruschopnosti žalované s tím, že nedisponuje podklady v tomto směru, což bylo ostatně i důvodem částečného zpětvzetí žaloby (všech nároků s výjimkou jistiny a úroku z prodlení). Protože žalobkyně netvrdila, jakým konkrétním způsobem její právní předchůdkyně prověřila úvěruschopnost žalované, má soud za to, že poskytovatel úvěru s největší pravděpodobností zcela rezignovat na splnění této své zákonné p