12 C 58/2022-56 — Obvodní soud pro Prahu 8

Podanou žalobou se žalobce na žalované domáhal zaplacení částky 5 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 5 000 Kč od 11. 9. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 %, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 431,71 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 083,48 Kč, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč a s částkou 251,23 Kč s odůvodněním, že žalovaná uzavřela dne 13. 7. 2020 se [právnická osoba] [anonymizováno] s.r.o., smlouvu o úvěru č. 186130, na základě které jí byl poskytnut úvěr 5 000 Kč. Žalovaná se jej zavázala splatit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 178 Kč do 12. 8. 2020. Žalovaná však svůj závazek ze smlouvy o úvěru nesplatila řádně a neuhradila ničeho, čímž vzniklo původnímu věřiteli právo na zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny a na úhradu smluvního úroku z úvěru, účelně vynaložených nákladů na vymáhání pohledávky a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení (čl. VIII. odst. 1. písm. a), c), a d) smlouvy). Pohledávka za žalovanou byla žalobkyni postoupena rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 25. 6. 2021 a dílčí smlouvou ze dne 9. 9. 2021. Žalobkyně požaduje jistinu 5 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 2 178 Kč, smluvní úrok 1 405,48 Kč, poplatek za odeslání upomínek 500 Kč, náklady na vymáhání 434 Kč a smluvní pokutu 251,23 Kč (0,1 % denně z dlužné částky od 13. 8. 2020 do 2. 10. 2020 dle čl. VIII. odst. 1. písm. d) smlouvy). Soud vyzval žalovanou, aby se k žalobě vyjádřila. Dále soud vyzval účastníky řízení, aby sdělili, zda souhlasí s tím, aby bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání s tím, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila, žalobkyně v žalobě uvedla, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto v souladu s § 115a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) ve věci rozhodl, aniž k jejímu projednání nařídil jednání. Na základě listinných důkazů, které jsou obsahem spisu, zjistil soud následující skutkový stav: Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru (listina na č.l. 27) plyne, že [právnická osoba] [anonymizováno] s.r.o. se zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr 5 000 Kč s úrokovou sazbou 36 % ročně, RPSN činila 2 667,51 %, žalovaná se zavázala splatit celkovou částku 6 568,98 Kč (jistina a poplatek za sjednání úvěru) do 30 dnů od poskytnutí prostředků. V případě překročení doby splatnosti byla žalovaná povinna zaplatit celkem 7 178 Kč, při RPSN 8 039,05 %. Pohledávka za žalovanou byla žalobkyni postoupena rámcovou smlouvou ze dne 25. 6. 2021 a dílčí smlouvou ze dne 9. 9. 2021 (listiny na č.l. 9 a 31). Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky dne 11. 1. 2022 (výzva na č.l. 21). Po právní stránce soud věc posoudil dle § 2395 o.z. a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Soud má ze smlouvy za prokázané, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku 5 000 Kč. Dle smlouvy měla žalovaná uhradit celkem 6 568,98 Kč, resp. v případě prodlení celkem 7 178 Kč, což odpovídá RPSN 2 667,51 %, resp. 8 039,05 %. Takovou výši příslušenství považuje soud za nepřiměřenou a rozpornou s dobrými mravy. K otázce přiměřenosti úroků a dalšího příslušenství soud odkazuje např. na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2021, č.j. 58 Co 100/2021-126. Dle něj soudní judikatura dovodila již v době před účinností současného občanského zákoníku, že nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. K těmto závěrům dospěl rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, přičemž v daném případě, kdy byl sjednaný úrok téměř čtyřikrát vyšší než nejvyšší bankovní úroková sazba, soud dovodil, že se jedná o ujednání v rozporu s dobrými mravy. Ohledně obvyklé míry úrokových sazeb soud odkazuje např. na databázi České národní banky ARAD, z níž vyplývá, že v červenci 2020, kdy byla smlouva uzavřena, činila obvyklá roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR 8,53 % p.a. Je tak zřejmé, že žalobcem požadovaná úroková sazba 36 % přesahuje běžnou úrokovou sazbu zhruba čtyřnásobně, roční procentní sazba nákladů 2 667,51 %, resp. 8 039,05 % je pak oproti zjištěné běžné sazbě RSPN 8,53 % zcela nesrovnatelná. Soud proto uzavřel, že úročení sjednané účastníky ve smlouvě vysoko přesahuje přijatelnou hranici úrokových sazeb a smlouva o úvěru z tohoto důvodu odporuje dobrým mravům, přičemž rozpor s dobrými mravy má soud za zjevný. Smlouva je tak absolutně neplatná ve smyslu § 588 o.z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru tak nevzniklo žalobkyni právo na zaplacení úroků z úvěru ani smluvních pokut, ale pouze právo na vrácení jistiny ve výši poskytnutého úvěru po odečtení případných dosavadních plateb žalované, tj. nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o.z. Žalované byla poskytnuta jistina 5 000 Kč, z níž žalovaná neuhradila ničeho. Tuto částku proto soud žalobkyni přiznal spolu se zákonným úrokem z prodlení dle § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. s tím, že žalobkyně měla úspěch pouze částečný, odpovídající přibližně polovině žalovaného nároku, a proto soud rozhodl tak, že na náhradu nákladů řízení nemá právo žádný z účastníků.