13 C 88/2021 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobce se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 11. 3. 2021 domáhal vydání rozsudku, kterým by soud uložil žalovaným povinnost zaplatit žalovanou částku s tím, že žalobce uzavřel dne 7. 11. 2012 s prvním žalovaným smlouvu o poskytnutí sídla obchodní společnosti, za což si strany sjednaly odměnu, a to ve výši 9 480 Kč bez DPH za každých 12 měsíců a dále si strany sjednaly smluvní pokutu pro případ včasného nezaplacení ve výši 2 000 Kč měsíčně. Žalobce proto požaduje zaplacení dlužné sjednané odměny za poslední 3 roky a dále smluvní pokutu za toto období v celkové výši 72 000 Kč. 2. Žalovaný ad 1) se k žalobě nevyjádřil, byť mu byla doručena a byl poučen o možnosti vydání rozsudku pro uznání, pakliže se nevyjádří. 3. Žalovaný ad 2) se prostřednictvím svého opatrovníka vyjádřil tak, že s uplatňovaným nárokem nesouhlasí. 4. Ze smlouvy o poskytnutí sídla obchodní společnosti ze dne 7. 11. 2012 soud zjistil, že si strany, respektive žalobce a první žalovaný, sjednaly, že žalobce žalovanému ad 1) zprostředkuje souhlas s umístěním sídla, za což si strany sjednaly úplatu ve výši 9 480 Kč bez DPH za každých započatých 12 kalendářních měsíců. V článku [anonymizováno] odst. [anonymizováno] smlouvy si strany sjednaly smluvní pokutu 2 000 Kč měsíčně za každý započatý měsíc prodlení splněním sjednané roční platby. 5. Z ručitelského prohlášení ze dne 7. 11. 2012 soud zjistil, že druhý žalovaný převzal ručení za závazky žalobce platit roční odměnu a případnou smluvní pokutu. 6. Z přípisu ze dne 30. 6. 2020 soud zjistil, že žalobce prostřednictvím právního zástupce zaslal předžalobní výzvu druhému žalovanému, který je zároveň jednatelem prvního žalovaného. Výzva byla zaslána rovněž 12. 1. 2021 a 7. 4. 2014. 7. Ze souhlasu vlastníka s umístěním sídla ze dne 7. listopadu 2012 vzal soud za prokázané, že vlastník nemovitosti, kde bylo umístěno sídlo, udělil souhlas s umístěním sídla obchodní společnosti žalované ad 1). 8. Z předložené webové stránky [právnická osoba] [anonymizováno], která dle smlouvy v 1. 7. 2011 spolupracuje s žalobcem, soud zjistil, že (alespoň na svých stránkách společnost) nabízí další služby spojené se sídlem, jako je přeposílání zásilek a příjem telefonních hovorů a zaznamenávání vzkazů, nabízí zasedací místnost. 9. Vzhledem k tomu, že žalovaný je cizí státní příslušník, soud se v prvé řadě zabýval otázkou pravomoci a příslušnosti českých soudů. Vyšel přitom ze zákona o mezinárodním právu soukromém a procesním, přičemž rozhodné právo posuzoval podle zákona platného ke dni uzavření smlouvy. Podle § 37 odst. 1 tohoto zákona je pravomoc českých soudů dána tehdy, pakliže je dána jejich příslušnost. Vzhledem k tomu, že žalovaný ad 1) i ad 2) mají sídlo, respektive bydliště, v České republice, je dána místní příslušnost podle § 84 a následujícího o.s.ř. a tudíž i pravomoc. 10. Rozhodným právem je pak právo české, to si strany sjednaly přímo ve smlouvě v čl. 5. 11. Ve vztahu k prvému žalovanému soud rozhodoval rozsudkem pro zmeškání, neboť byl v souladu s ustanovením § 114b o.s.ř. vyzván, aby se ve lhůtě 30 dnů ve věci písemně vyjádřil a byl poučen o následcích případného nevyjádření se. Výzva byla žalovanému doručena do datové schránky, ve stanovené lhůtě se však nevyjádřil. Nastala tak fikce uznání a soud v souladu s ustanovením § 114b odst. 5 o.s.ř. a podle ustavení § 153a odst. 3 o.s.ř. rozhodl vůči prvému žalovanému rozsudkem pro uznání tak, jak je uvedeno ve výroku ad I. 12. Podle ustanovení § 269 odst. 2 obchodního zákoníku, ve znění ke dni uzavření smlouvy platilo, že účastníci mohli uzavřít i takovou smlouvu, která není upravena jako samostatný typ smlouvy. Musí však být dostatečně vymezen předmět závazků stran. Ten byl vymezen dostatečně určitě, kdy je jasně definováno, co se žalobce zavazuje poskytnout a jaká je pak za to roční odměna. 13. Podle ustanovení § 544 starého občanského zákoníku, které se vztahuje i na obchodní vztahy, si strany mohou sjednat smluvní pokutu pro případ porušení smluvní povinnosti. Účastník, který povinnost poruší, se zavazuje pokutu zaplatit, bez ohledu na vznik škody. 14. Podle § 303 obchodního zákoníku ten, kdo věřiteli písemně prohlásí, že ho uspokojí, jestliže dlužník vůči němu nesplní určitý závazek, se stává dlužníkovým ručitelem. 15. Soud se nejprve zabýval otázkou, zdali sjednané plnění není v rozporu se zákonem a zda z tohoto důvodu není smlouva neplatná. Podle § 14 zákona o veřejných rejstřících číslo 304/2013 Sb. totiž navrhovatel při návrhu na zápis do veřejného rejstříku doloží právní důvod užívání prostor, v níž je umístěno sídlo osoby, jíž se zápis týká. K doložení právního důvodu užívání prostor postačí písemné prohlášení vlastníka. Z uvedeného ustanovení tedy vyplývá, že pro zápis do obchodníku rejstříku postačí písemné prohlášení vlastníka, má však osvědčovat právní důvod užívání prostor. Jako užívání prostor pak soud chápe širší využití prostor, nežli je pouhé umístění doručovací adresy. Typicky je užíváním prostor umístění kanceláří v pronajatém prostoru. 16. K této otázce žalobce předložil listiny, z níž má vyplývat, že žalobce nabízí širší okruh služeb, nežli pouhé umístění schránky pro virtuální sídlo a zároveň předložil rozsudky městského soudu ve věcech [spisová značka] [anonymizováno] [spisová značka], kde soud rozhodoval v obdobných případech v rámci odvolání a dovodil, že sjednané služby jsou pro posouzení platnosti smlouvy dostačující. Soud proto vyšel z judikatury nadřízeného soudu a neplatnost smlouvy ze shora nastíněného důvodu neshledal. 17. Protože vzal soud za prokázané, že strany uzavřely nepojmenovanou smlouvu a žalovaný ad 2) neprokázal, že by za sjednané služby zaplatil, soud žalobě, co do základu, včetně sjednané smluvní pokuty, vyhovoval, kdy žalovanému ad 2) s ohledem na ručitelský závazek uložil povinnost zaplatit žalovanou částku, která se skládá ze tří ročních poplatků á 9 480 Kč s DPH a 36 měsíčních smluvních pokut á 2 000 Kč. 18. Soud dále přiznával úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády, jímž se provádí občanský zákoník, a to vždy od počátku prodlení jednotlivých plateb. 19. Ohledně nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. podle úspěchu ve věci. Vzhledem k tomu, že byl žalobce zcela úspěšný, vzniklo mu právo na náhradu nákladů řízení. Ty se skládaly ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 309 Kč a odměny advokáta za zastupování. Ta se pak skládala z odměny za převzetí a přípravu ve výši 5 420 Kč podle § 7 advokátního tarifu, odměny za sepis žaloby ve stejné výši, odměny za prostou předžalobní výzvu každému z žalovaných, v poloviční výši, odměny za účast při jednání dne 7. 10. 2021, odměny v poloviční výši za vyjádření ze dne 25. 10. a 10. 12. 2021 (kdy tuto odměnu soud přiznával v poloviční výši analogicky ustanovení § 11 odst. 2, neboť nejde o podání nebo návrh ve věci samé, šlo však o relevantní úkon ve věci), poloviční odměny za účast při jednáních dne 11. 11. a 16. 12. 2021, kdy se ve věci nejednalo z důvodu na straně žalovaných a jednání bylo pouze odročováno, (tyto úkony soud posoudil analogicky podle ustanovení § 11 odst. 2 písm. f) advokátního tarifu) a konečně z plné odměny za účast při posledním jednání dne 29. 3. 2022. Soud nepřiznával odměnu za vyjádření ze dne 4. 1. 2021, kdy se fakticky jedná pouze o průvodní dopis a nepřiznal odměnu za nahlížení do spisu, kdy podle recentní judikatury je nahlížení do spisu zahrnuto do převzetí věci a nelze je podřazovat pod prostudování spisu v rámci trestních věcí. Celkem tedy soud přiznal odměnu za 4 plné úkony a 6 polovičních úkonů. Odměna tak činí 37 940 Kč. Dále soud přiznával 10 režijních paušálů á 300 Kč podle § 13 advokátního tarifu v celkové výši 3 000 Kč Náklady řízení tak, včetně soudního poplatku a DPH, činily 53 846 Kč. Proto soud rozhodl, tak jak je uvedeno ve výroku o nákladech řízení. 20. Ohledně odměny opatrovníka soud rozhodoval podle ustanovení § 140 odst. 2 o.s.ř. a advokátního tarifu. Přiznával tak odměnu za převzetí věci a účast při jednání, při kterém nebylo jednáno podle stejných principů jako u žalobce. Odměna tak činí 8 130 Kč a 2 režijní paušály, celkem tedy 8 730 Kč.