13 C 98/2022-39 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Předmětem řízení bylo zaplacení peněžité částky a příslušenství, specifikovaných výše ve výroku I., to vše z titulu smlouvy o dodávce elektřiny ze dne 16. 9. 2020 na odběrném místě na adrese [adresa]. 2. Toto rozhodnutí obsahuje vzhledem k předmětu řízení zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Ve věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a o. s. ř. 3. Z předložených listin, byl zjištěn následující skutkový stav: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 16. 9. 2020 smlouvu o dodávce elektřiny, na základě které dodávala žalobkyně žalovanému do odběrného místa elektřinu oproti závazku žalovaného zaplatit cenu za odebranou elektřinu. Žalobkyně vystavila žalovanému za období od 30. 9. 2020 do 5. 4. 2021 fakturu [číslo] ze dne 12. 4. 2021 znějící na částku 3 830 Kč splatnou dne 29. 4. 2021. Žalovaný do data splatnosti (ani po něm) neuhradil ničeho. 4. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány. 5. Žalovaný je státním občanem Ukrajiny s pobytem na území České republiky, proto se soud zprvu zabýval otázkou pravomoci a příslušnosti českého soudu a otázkou rozhodného práva. Soud na daný vztah – podle ust. § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, aplikoval úpravu obsaženou ve smlouvě mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech, vyhlášenou pod č. 123/2002 Sb. m. s., a dospěl k závěru, že podle čl. 48 bod 5 uvedené mezinárodní smlouvy je dána jeho pravomoc i příslušnost k rozhodnutí věci a podle čl. 48 bod 2, 4 uvedené mezinárodní smlouvy je rozhodným právem právní řád České republiky, když smlouva byla uzavřena na území České republiky. 6. Po právní stránce je smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným smlouvou podle ustanovení § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, ve znění pozdějších předpisů. Podle tohoto ustanovení se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny zavazuje výrobce nebo obchodník s elektřinou dodávat zákazníkovi elektřinu vymezenou množstvím a časovým průběhem a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet dopravu elektřiny a související služby a zákazník se zavazuje zaplatit výrobci nebo obchodníkovi s elektřinou za dodanou elektřinu cenu a za dopravu elektřiny a související služby cenu regulovanou. 7. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Žalobkyně dodala žalovanému do odběrného místa elektřinu, čímž splnila svůj závazek ze smlouvy o dodávce elektřiny, žalovaný však svou povinnost zaplatit sjednanou cenu v celém rozsahu nesplnil a zůstal fakturovanou cenu elektřiny dlužen. 8. Tím, že žalovaný nesplnil řádně a včas svůj peněžitý závazek, dostal se do prodlení a je povinen podle § 1970 občanského zákoníku platit z dlužné částky úrok z prodlení. Výše úroku z prodlení je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb., žalobkyní požadovaný úrok nepřesahuje výši úroku z prodlení stanoveného tímto nařízením. Žalobkyni tak vznikl nárok na úhradu žalobou nárokované částky ve výši 3 830 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení za období od 30. 4. 2021 do zaplacení. 9. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. 11. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.), když soud neshledal důvody pro jiné stanovení této lhůty či stanovení splátek.