24 C 119/2022-69 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým zdejšímu soudu dne [datum] domáhá po žalovaném zaplacení částky 13 800 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě byla žalovanému dne [datum] poskytnuta bezúročná zápůjčka ve výši 10 000 Kč, která měla být jednorázově splacena dne [datum] společně s poplatkem za zpracování žádosti a poskytnutí zápůjčky ve výši 3 800 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně úvěry poskytuje prostřednictvím internetových stránek [webová adresa]. Žalovaný však, přestože zápůjčku v poskytnuté výši čerpal, neuhradil ke dni podání žaloby ničeho. Pohledávka byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni. 2. Ve vyjádření ze dne [datum] žalobkyně uvedla, že nenavrhuje další důkazy k prokázání uzavření smlouvy s žalovaným. Dále rozvedla, jakým způsobem prověřila úvěruschopnost žalovaného, kdy uzavřela, že prověřila, zdali se žalovaný nenachází v Insolvenční rejstříku či Centrální evidenci exekucí a že vzhledem k tomu, že výše úvěru byla nižší než minimální mzda, tak nebylo zapotřebí žalovaného dále prověřovat. 3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 4. Soud věc za postupu podle ust. § 115a a 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházel přitom z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, pak soud doručil v souladu s ust. § 45 až 50 o.s.ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval), žádný z účastníků ve stanovené lhůtě o nařízení jednání výslovně nepožádal. 5. Soud vycházel z předložených listinných důkazů a vzal za prokázaný následující skutkový stav. Právní předchůdkyně žalobkyně dne [datum] poukázala na účet žalovaného č. [bankovní účet] částku 10 000 Kč, jak bylo zjištěno z potvrzení o provedené platbě od [právnická osoba], [anonymizováno] a ze sdělení [právnická osoba] o majiteli účtu a připsané částce. Žalovaný částku 10 000 Kč, ani její část, žalobkyni ani její předchůdkyni nevrátil. 6. Soud však nemá za prokázané, že by žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel smlouvu o zápůjčce. Žalobkyně k důkazu o uzavření smlouvy sice předložila smlouvu o zápůjčce [číslo] ovšem bez podpisu žalovaného. Ani z jiných důkazů či tvrzení žalobkyně nelze dovodit, že by právní předchůdkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o zápůjčce, když tato měla být uzavřena dálkově, ovšem bez využití důvěryhodného ověření identity žalovaného, které by bez důvodných pochybností vyloučilo možnost, že by smlouva byla uzavřena s jinou osobou než s žalovaným. Rovněž žalobkyně nepředložila žádný důkaz osvědčující, že předmětná smlouva o úvěru byla vůbec uzavřena ať už s žalovaným, či jinou osobou. 7. Po právní stránce soud věc posoudil podle ust. § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), dle něhož kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně přijal bez právního důvodu, když uzavření smlouvy o úvěru nebylo prokázáno, částku 10 000 Kč a tuto je povinen vydat žalobkyni. Žalovaný tak neučinil, proto bylo v této části nároku žalobkyně žalobě vyhověno. Nebylo-li prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o zápůjčce, nebylo ani prokázáno, že by se žalovaný zavázal k úhradě poplatku za zpracování žádosti a poskytnutí zápůjčky. Soud proto s ohledem na shora uvedené žalobu ve zbylé části pohledávky zamítl. 9. Ve vztahu k požadovanému příslušenství soud postupoval tak, že právo na zákonný úrok z prodlení přiznal od [datum]. Postupoval v tomto dle ust. § 1958 odst. 2 o.z., dle něhož neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Toto ustanovení se pak uplatní i na bezdůvodné obohacení, jak plyne například z rozhodnutí Nejvyššího soudu 25 Cdo 2895/99, jehož závěry lze vztáhnout i na současnou právní úpravu. Na základě tohoto ustanovení pak soud určil datum splatnosti na [datum] jakožto den následující po dni splatnosti zápůjčky, tak jak by tato plynula ze smlouvy o zápůjčce, pokud by tato smlouva byla uzavřena. Toto datum je totiž datem, ke kterému věřitel požaduje plnění ve smyslu shora uvedeného ustanovení o.z. Může-li totiž věřitel požadovat plnění ihned, tak může požadovat i plnění k určitému datu, není-li datum vybráno ke škodě dlužníka. Nebylo sice prokázáno, že by žalovaný uzavřel s předchůdkyní žalobkyně smlouvu o zápůjčce, avšak soud vzal za prokázané, že se s jejím obsahem mohl seznámit a tudíž ji zhodnotil jako výzvu k úhradě bezdůvodného obohacení ke dni [datum], vzhledem k čemuž žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení od [datum]. Zákonné úroky pak byly od výše specifikovaného data žalobkyni přiznány dle ust. § 1970 o.z. ve spojení ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 10. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobkyně měla ve věci částečný úspěch, a má proto právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení podle poměru jejího úspěchu (72,46 %) a neúspěchu (27,54 %), tj. ve výši 44,92 %. Ty činí celkem 2 252 Kč a jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč, odměnou za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, podání žaloby, a to včetně vyjádření žalobkyně ze dne [datum], neboť toto mělo být součástí již žaloby samé) po 300 Kč dle ust. § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhradou hotových výdajů advokáta za uvedené 3 úkony právní služby po 100 Kč dle ust. § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21 % DPH dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši 252 Kč, z čehož 44,92 % činí 1 011,60 Kč. Dále soud postupoval dle příkazu ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. 11. Lhůty k plnění byly stanoveny dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.