24 C 344/2022-52 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým zdejšímu soudu dne [datum] domáhá po žalovaném zaplacení částky 30 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne [datum] uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalovanému dne [datum] poskytnut bezhotovostní úvěr ve výši 30 000 Kč. Poplatek za poskytnutí úvěru byl sjednán ve výši 0 Kč a úvěr měl být splacen nejpozději dne [datum]. Právní předchůdkyně žalobkyně úvěry poskytuje prostřednictvím internetových stránek [webová adresa]. Žalovaný však na poskytnutý úvěr neuhradil ke dni podání žaloby ničeho. Pohledávka byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni jako novému věřiteli. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Soud věc za postupu podle ust. § 115a a 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházel přitom z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, pak soud doručil v souladu s ust. § 45 až 50 o.s.ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval), žádný z účastníků ve stanovené lhůtě o nařízení jednání výslovně nepožádal. 4. Soud vycházel z předložených listinných důkazů a vzal za prokázaný následující skutkový stav. Právní předchůdkyně žalobkyně dne [datum] poukázala na účet žalovaného č. [bankovní účet] částku 30 000 Kč, jak bylo zjištěno z výpisu z účtu [číslo] ze sdělení [právnická osoba] o majiteli účtu a připsané částce. Žalovaný částku 30 000 Kč, ani její část, žalobkyni ani její předchůdkyni nevrátil. 5. Soud však nemá za prokázané, že by žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel smlouvu o úvěru. Žalobkyně k důkazu o uzavření smlouvy sice předložila smlouvu o úvěru [číslo] ovšem bez podpisu žalovaného. Ani z jiných důkazů či tvrzení žalobkyně nelze dovodit, že by právní předchůdkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, když tato měla být uzavřena dálkově, ovšem bez využití důvěryhodného ověření identity žalovaného, které by bez důvodných pochybností vyloučilo možnost, že by smlouva byla uzavřena s jinou osobou než s žalovaným. Rovněž žalobkyně nepředložila žádný důkaz osvědčující, že předmětná smlouva o úvěru byla vůbec uzavřena ať už s žalovaným, či jinou osobou. 6. Po právní stránce soud věc posoudil podle ust. § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), dle něhož kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 7. Žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně přijal bez právního důvodu, když uzavření smlouvy o úvěru nebylo prokázáno, částku 30 000 Kč a tuto je povinen vydat žalobkyni. Žalovaný tak neučinil, proto bylo v této části nároku žalobkyně žalobě vyhověno. 8. Ve vztahu k požadovanému příslušenství soud postupoval tak, že žalobu co do úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 30 000 Kč od [datum] do [datum] zamítl a právo na zákonný úrok z prodlení přiznal až od [datum]. Postupoval v tomto dle ust. § 1958 odst. 2 o.z., dle něhož neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Toto ustanovení se pak uplatní i na bezdůvodné obohacení, jak plyne například z rozhodnutí Nejvyššího soudu 25 Cdo 2895/99, jehož závěry lze vztáhnout i na současnou právní úpravu. Na základě tohoto ustanovení pak soud určil datum splatnosti na [datum], jakožto den následující po dni doručení předžalobní výzvy k úhradě dlužné částky. Právě až toto doručení výzvy totiž bylo prvním žalobkyní doloženým okamžikem, kdy byl žalovaný vyzván k zaplacení svého dluhu a nastala tudíž v souladu s výše uvedeným ustanovením o.z. splatnost předmětného bezdůvodného obohacení, neboť žalovaný byl danou výzvou vyzván k úhradě dluhu věřitelem a měl proto svůj dluh bez zbytečného odkladu, tedy den následující po doručení výzvy, splnit. Zákonné úroky pak byly od výše specifikovaného data žalobkyni přiznány dle ust. § 1970 o.z. ve spojení ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 9. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 3 o.s.ř., neboť i když žalobkyně měla ve věci úspěch pouze částečný, tak její neúspěch je pouze v nepatrné části, a má proto právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení. Ty činí celkem 2 652 Kč a jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 200 Kč, odměnou za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, podání žaloby) po 300 Kč dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhradou hotových výdajů advokáta za uvedené 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši 252 Kč. Dále soud postupoval dle příkazu ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. 10. Lhůty k plnění byly stanoveny dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.