29 C 105/2020-154 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] po žalované domáhala zaplacení částky 130 071,23 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení žalované za bezesmluvní užívání části pozemku č. parc. [číslo] v k. ú. [část obce] za období ode dne [datum] do [datum]. V odůvodnění žalobkyně uvedla, že Česká republika je výlučným vlastníkem pozemku č. parc. [číslo] k. ú. [část obce], druhově určeného jako zeleň o výměře 169 m2 (dále taktéž„ sporný pozemek“), který měl povahu veřejného statku s tím, že tento pozemek vznikl z PK parcely [číslo]. Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových je příslušný k hospodaření s tímto pozemkem na základě zák. č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky. Žalovaná je výlučným vlastníkem pozemku č. parc. [číslo] k. ú. [část obce], jehož součástí je dům [adresa] a současně pozemku č.parc. [číslo] k. ú. [část obce], které oba sousedí se sporným pozemkem, který je oplocený a umístěný v uzavřeném bloku domů a je přístupný pouze ze zadního vchodu domu [adresa] na pozemku č. parc. [číslo] k.ú. [část obce] při ul. [ulice a číslo], [obec a číslo] ve výlučném vlastnictví žalované. Jediná žalovaná proto část sporného pozemku může užívat. Žalovaná neoprávněně tvrdí, že sporný pozemek užívá v dobré víře tak, že podle ní předmětný pozemek patří k jejímu domu [adresa] resp. jejímu pozemku č. parc. [číslo] tak, že jej v roce 2013 zdědila po své matce. Žalovaná tvrdí, že vlastnické právo ke spornému pozemku vydržela. Toto tvrzení žalované žalobkyně odmítá, neboť dosud žalovaná žalobkyni neprokázala právní důvod svého užívání a případně naplnění zákonných podmínek pro vydržení vlastnického práva či práva odpovídajícího věcnému břemenu či služebnosti. O způsobu užívání sporného pozemku za období užívání nebyla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena nájemní či jiná smlouva. Z toho je zřejmé, že žalovaná předmětnou část sporného pozemku v rozsahu 125 m2 užívá bez právního důvodu. Tím došlo na straně žalované k bezdůvodnému obohacení z titulu bezesmluvního užívání vůči žalobkyni. Způsob určení náhrady za bezesmluvní užívání sporného pozemku vyplývá z cenové mapy stavebních pozemků hl. m. [obec] jako 5% podíl z ceny pozemku ve výši 7 010 Kč na 1 m2 ročně, což představuje roční náhradu za bezesmluvní užívání ve výši 350 Kč na 1 m2 x 125 m2, což činí částku 43 750 Kč ročně náhrady za bezesmluvní užívání. 2. Žalovaná ve vyjádření žalobou uplatněný nárok neuznala, když dále uvedla, že jí svědčí právo užívat část sporného pozemku, a to právo vlastnické. Vlastnictví části sporného pozemku, jak je zapsáno v katastru nemovitostí, neodpovídá skutečnému stavu a katastrální hranice sporného pozemku a pozemků žalované tak, jak je zakreslena v katastrální mapě, neodpovídá historicky trvajícímu stavu v terénu. Na části sporného pozemku a okolních pozemcích je skutečně historicky umístěno oplocení – tzv. živý plot, které historicky určovalo hranice mezi pozemky, toto oplocení však absolutně nekopíruje katastrální hranice pozemků, tedy sporný pozemek fakticky oplocen není. Historicky vlastnila rodina žalované nejen rodinný dům a pozemky žalované, ale také rozsáhlou zahradu s ovocnými stromy, která však byla cca na počátku 70. let nuceně prodána a na prodaných pozemcích byly postaveny řadové domky. Pozemky okolo těchto řadových domků byly následně oploceny. Rodina žalované od té doby vlastnila rodinný dům, pozemky žalované, část sporného pozemku, jakož i část v současnosti označeného pozemku parc. [číslo] ve vlastnictví Hlavního města Prahy. Minimálně od 70. let tak právní předchůdci žalované, a posléze též žalovaná užívali část sporného pozemku jako pozemek vlastní. Matka žalované nebyla nikdy informována, že by část sporného pozemku užívala neoprávněně, nikdo jiný si vlastnické právo k části sporného pozemku nenárokoval. Žalovaná bydlí v rodinném domě již od roku 1969. Rodinný dům a přilehlé pozemky patřily od nepaměti rodinně žalované, cca do roku 1973 jejímu dědečkovi a od roku 1974 její matce. V roce 2013 nabyla rodinný dům a pozemky žalované v dědickém řízení po její matce žalovaná a užívá je dále ve stejném rozsahu, v jakém byly užívány, co si žalovaná pamatuje. Skutečnou hranici mezi pozemky vlastněnými žalovanou a pozemky ve vlastnictví žalobce a Hlavního města Prahy tvoří oplocení – tzv. živý plot, který pozemky odděluje. Toto oplocení je umístěno na stejném místě cca od r. 1973. Také v r. 2013, kdy žalovaná pozemky nabyla, se oplocení nacházelo na stejném místě, jako je tomu dnes. Žalovaná nabyla pozemky v dědickém řízení po své matce, neměla tedy jakýkoliv důvod pochybovat o rozsahu pozemků, resp. oprávnění užívat také sporný pozemek, neboť rodina žalované část sporného pozemku užívala jako vlastní vždy v celém svém rozsahu daným oplocením jako zahradu navazující na ostatní pozemky ve vlastnictví rodiny žalované. Už právní předchůdci žalované část sporného pozemku spolu s ostatními pozemky udržovali, kosili na něm trávu, odklízeli listí, vysadili na něm stromy. Část sporného pozemku žalovaná i její právní předchůdci užívali jako zahradu spolu s pozemky žalované. Jak právní předchůdci, tak žalovaná se o předmětnou část sporného pozemku starali jako o vlastní pozemek, a to poctivě, v dobré víře a po nerušenou dobu více než 45 let. Proti užívání sporného pozemku žalovanou, resp. jejími právními předchůdci, nikdy nikdo nevznesl námitky, nikdy nebyli upozorněni, že by snad mohli užívat část sporného pozemku, který jim podle stavu zapsaného v katastru nemovitostí nepatří, a to ani po roce 1989, kdy byly řadové domky převáděny do osobního vlastnictví, a probíhalo zaměřování jednotlivých pozemků. S výzvou k doložení právního důvodu užívání sporného pozemku se na žalovanou obrátila až žalobkyně na konci roku 2019. Žalovaná a její právní předchůdci již déle než 20 let nepřetržitě drží sporný pozemek, užívají jej a obhospodařují jej jako vlastní, a proto je žalovaná přesvědčena, že došlo k naplnění podmínek předvídaných v § 1095 občanského zákoníku a došlo tak k mimořádnému vydržení části sporného pozemku žalovanou. Mimořádné vydržení by dle odborné literatury nebylo možné pouze pro nedostatek poctivého úmyslu. Nepoctivý úmysl je v případě žalované vyloučen. Současně vznesla žalovaná vzájemný návrh, kterým se domáhá určení vlastnického práva žalované k části sporného pozemku, vymezeném v geometrickém plánu [číslo] 2020. 3. Žalobkyně v replice uvedla, že pro mimořádné vydržení je třeba, aby žalovaná prokázala poctivost a pravost své držby po zákonnou dobu, což se podle žalobce v podáních žalované nestalo. [příjmení] pozemek vznikl rozdělením z původní PK parcely [číslo] jež měl charakter veřejného statku. Žalovaná (její právní předchůdci) musela vědět, že tento pozemek jí nepatří a ani jí nenáležel jiný objektivní důvod k jejímu užívání. Minimálně v průběhu dědického řízení po úmrtí její matky (docházelo v něm rovněž k znaleckému ocenění zděděných pozemků) musela žalovaná vědět, že výše popsaný pozemek jí vlastnicky nenáleží a ani jí k němu nesvědčí jiný titul pro užívání. Na sousedním pozemku č. parc. [číslo] ve vlastnictví žalované byla provedena stavba přístavby jejího rodinného domu [adresa] na pozemku č. parc. [číslo] k.ú. [část obce]. Před realizací této přístavby muselo být vedeno u příslušného stavebního úřadu řádné stavební řízení (pokud samozřejmě přístavba není nelegální), v němž se podle zákona vyžaduje vyjádření vlastníků sousedních nemovitých věcí tj. i pozemku č. parc. [číslo]. Z toho musela žalovaná zjistit, že není vlastníkem předmětného pozemku ani jí nesvědčí žádný titul k užívání předmětného pozemku. I kdyby však zákonné podmínky mimořádného vydržení sporného pozemku ve prospěch žalované nastaly, účinky mimořádného vydržení mohou dle § 3066 o.z. nastat až pět let po účinnosti zák. č. 89/2012 Sb. tj. ode dne [datum], tj. minimálně do [datum] mimořádné vydržení předmětného pozemku nemohlo nastat a vlastníkem do toto období nemohla být žalovaná a musel jím být stále původní vlastník tj. žalobkyně. 4. Žalovaná v duplice konstatovala, že k přístavbě probíhalo stavební řízení, stavební povolení bylo vydáno v roce 1995. Účastníky stavebního řízení byla žalovaná, její matka, manželé [příjmení] jako sousedé žalované a projektant Ing. [příjmení]. Přístavba byla zkolaudována v roce 2004. I kdyby žalobkyně byla účastníkem stavebního řízení, pak v rámci stavebního řízení se nepřezkoumává rozsah pozemků, ani umístění hranic jednotlivých pozemků. Okamžik mimořádného vydržení vlastnického práva podle § 3066 o.z. je žalované znám, má však za to, že by bylo v rozporu s dobrými mravy, aby hradila od [datum] do [datum] jakési nájemné za užívání pozemků, které fakticky vlastní minimálně již od 70. let její rodina. Dále žalovaná vznesla námitku promlčení žalobou uplatněného nároku za období od [datum] do [datum], neboť žaloba byla podána až dne [datum]. 5. Ve vyjádření ze dne [datum] žalovaná uvedla, že historicky vlastnila rodina žalované nejen rodinný dům a pozemky žalované, ale také rozsáhlou zahradu s ovocnými stromy. Tuto vlastnil dě