30 C 52/2022-38 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 19 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení ve výši 11,75 % ročně s odůvodněním, že mezi účastnicemi byla dne [datum] uzavřena smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] na základě které zajišťovala žalobkyně žalované služby spočívající v poskytování televizního vysílání prostřednictvím internetu, a to až do dne [datum], kdy byla smlouva ukončena. V souladu s čl. 4 zvláštních podmínek pro službu Kombinované televize DIGI TV žalobkyně měla žalovaná povinnost do 10 dnů od ukončení smlouvy [číslo] vrátit žalobkyni pronajatá technická zařízení, konkrétně 3x Set-top box/CA Modul, sériové číslo BI103697H50059421, sériové číslo BI103697H50025349 a sériové číslo BI103697H50022270, a 3x Přístupová karta [číslo] [číslo] [číslo]. Převzetí zařízení stvrdila žalovaná svým podpisem, avšak po ukončení smlouvy je žalobkyni nevrátila. Tím vznikl žalobkyni dle smlouvy nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč za nevrácení každého Set-top boxu a ve výši 1 500 Kč za nevrácení každé přístupové karty. 2. Soud vyzval žalovanou, aby se k žalobě vyjádřila. Dále soud vyzval účastníky řízení, aby sdělili, zda souhlasí s tím, aby bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání s tím, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k otázce rozhodnutí věci bez nařízení jednání se nevyjádřil žádný z účastníků. Soud proto v souladu s § 115a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) ve věci rozhodl, aniž k jejímu projednání nařídil jednání. 3. Soud zjistil tento skutkový stav: Ze smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací ze dne [datum] [číslo] plyne, že žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně, [právnická osoba] s.r.o.) poskytla žalované služby spočívající v poskytování televizního vysílání prostřednictvím internetu (DIGI TV [číslo]). Žalované byla pronajata tři technická zařízení - set-top-boxy (STN NET) a tři karty. Smlouva mj. stanoví povinnost žalované zaplatit žalobkyni smluvní pokutu 1 500 Kč za nevrácení, poškození nebo zničení karty a pokutu 5 000 Kč v případě nevrácení, poškození nebo neoprávněného zásahu do zapůjčeného technického zařízení. Smlouva odkazuje na Zvláštní podmínky, které v čl. 4 stanoví povinnost účastníka v případě ukončení smlouvy vrátit DIGI CZ technické zařízení ve stavu odpovídajícímu běžnému opotřebení do 10 dnů od ukončení smlouvy. Čl. 4.6 podmínek stanoví povinnost účastníka bez zbytečného odkladu oznámit ztrátu, krádež, zničení nebo poškození technického zařízení. Neprokáže-li účastník, že ke ztrátě, krádeži, zničení nebo poškození nedošlo porušením jeho povinností, DIGI CZ zařízení vymění nebo opraví až poté, co účastník uhradí jeho cenu. Dopisem ze dne [datum] vyzval právní zástupce žalobkyně žalovanou k zaplacení částky 19 500 Kč a vrácení zařízení, odeslání výzvy prokazuje podací arch ze dne [datum]. 4. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 1813 o.z., dle něhož se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele; to neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 o.z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. Soud shledal předmětné ujednání o smluvní pokutě nepřiměřeným, neboť zakládalo právo na smluvní pokutu v poměrně značné výši, aniž by byla jakkoli vázána na hodnotu zařízení, které žalovaná podle tvrzení žalobkyně nevrátila. Uvedenému nepřímo nasvědčuje i skutečnost, že zatímco výše sankce za zaviněnou ztrátu, zničení či poškození zařízení je vázána na jeho skutečnou cenu (čl. 4 zvláštních podmínek), smluvní pokuta je stanovena bez zřetele k hodnotě zařízení, a je tak zřejmé, že jejím účelem je spíše uměle navýšit zisk žalobkyně. Nelze rovněž přehlédnout, že v pro případ poškození či zničení zařízení jsou sjednány dvě sankce, tj. smluvní pokuta dle smlouvy a náhrada ceny zařízení dle zvláštních podmínek. Jedná se tedy o ujednání nepřiměřené, k němuž by se přihlíželo pouze, pokud by se ho dovolala žalovaná, což se nestalo. Není nadto dle soudu sporu o tom, že se jednalo o tzv. smlouvu adhezní, tedy smlouvu, jejíž náležitosti byly určeny jednou stranou, aniž by druhá strana měla možnost znění smlouvy ovlivnit. U adhezních smluv mj. platí, že obsahuje-li taková smlouva doložku, která je pro slabší stranu zvláště nevýhodná, aniž je pro to rozumný důvod, zejména odchyluje-li se smlouva závažně a bez zvláštního důvodu od obvyklých podmínek ujednávaných v obdobných případech, je doložka neplatná (§ 1800 odst. 2 o.z.). 5. Rovněž soud považuje za nutné upozornit na skutečnost, že zákon klade na právní jednání uzavíraná se spotřebitelem vyšší nároky. Ust. § 1811 odst. 1 o.z. stanoví, že veškerá sdělení vůči spotřebiteli musí podnikatel učinit jasně a srozumitelně. Jasnost a srozumitelnost sdělení je třeba vnímat ve dvou podobách – formální a obsahové. Po stránce formální musí být sdělení čitelné a musí být zjistitelný jeho obsah. V rozporu s tímto požadavkem mohou být sdělení psaná příliš malým písmem, v různých znepřehledňujících formálních odděleních (např. rámečky, okrajové části webových stránek), skryté odkazy na podmínky mimo vlastní text smlouvy, sdělení schovaná v částech, kam systematicky nepatří (srov. komentář k ust. § 1811 o.s. dostupný na www.beck-online.cz). Rovněž u adhezních smluv zákon stanoví, že obsahuje-li smlouva uzavřená adhezním způsobem doložku, kterou lze přečíst jen se zvláštními obtížemi, nebo doložku, která je pro osobu průměrného rozumu nesrozumitelná, je tato doložka platná, nepůsobí-li slabší straně újmu nebo prokáže-li druhá strana, že slabší straně byl význam doložky dostatečně vysvětlen (§ 1800 odst. 1 o.z.). Soud má při pohledu na smlouvu předloženou žalobkyní pochybnosti o tom, zda těmto podmínkám vyhovuje, když ujednání o smluvní pokutě, nadto ve výši, kterou soud se shora uvedených důvodů shledává nepřiměřenou a překvapivou, jsou ve smlouvě zanesena drobným, velmi špatně čitelným písmem, a jsou tak pro průměrného spotřebitele obtížně seznatelná. Soud proto žalobu shledal nedůvodnou a v celém rozsahu ji zamítl. 6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. s tím, že procesně plně úspěšné žalované žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že na jejich náhradu nemá právo žádný z účastníků.