33 C 106/2022-84 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne [datum] domáhala zaplacení částky 95 453,68 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 453,36 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 10 212,81 Kč, s úrokem ve výši 17,9 % ročně z částky 95 453,68 Kč za dobu od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 95 453,68 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, a to z titulu neuhrazeného úvěru na základě smlouvy o povoleném debetu [číslo] ze dne [datum], uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným, přičemž kontokorentní úvěr činil původně 20 000 Kč a postupně byl navýšen až na 100 000 Kč. Podle žalobkyně se žalovaný zavázal poskytnuté peněžní prostředky splatit spolu s úrokem ve výši 17,9 % ročně a poplatky dle smlouvy a ceníku uvedené banky, avšak řádně a včas jej nesplácel, takže banka přistoupila k zesplatnění úvěru dopisem ze dne [datum]. Celkový dluh sestával z nesplacené jistiny úvěru ve výši 95 453,68 Kč a dlužných kapitalizovaných úroků ve výši celkem 10 666,17 Kč. Pohledávka byla postoupena žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaný dluh neuhradil ani přes předžalobní výzvu. 2. Žalovaný se k věci vyjádřil tak, že jistinu a úrok z prodlení nezpochybňuje, avšak úrok ve výši 17,9 % ročně považuje za zahrnutý v částce již požadované ze strany [právnická osoba]; nadto předmětný dluh splácí a z převážné části již splatil. 3. Věc byla postoupena zdejšímu soudu z důvodu místní nepříslušnosti Obvodního soudu pro Prahu 1. 4. V průběhu řízení, a to po prvním jednání ve věci podáním došlým soudu dne [datum], vzala žalobkyně žalobu zčásti zpět. Soud proto v rozsahu odpovídajícím zpětvzetí žaloby řízení podle § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. zastavil (výrok I.). 5. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezpochybňoval, že úvěr s právní předchůdkyní žalobkyně sjednal, zaměřil soud zjišťování skutkového stavu především na to, že byla uzavřena úvěrová smlouva tvrzená žalobkyní (zejména se sjednáním tvrzeného úroku) a kdy a v jaké výši byl úvěr čerpán a splácen, aby bylo možno posoudit, v jakém rozsahu byla žaloba podána důvodně a v jakém rozsahu zůstala důvodnou po částečném zpětvzetí. Žalobkyně k tomu však nepředložila potřebné důkazy. 6. Žalobkyně nepředložila soudu tvrzenou úvěrovou smlouvu, ani doklad o tom, že úvěr byl čerpán (kdy a v jaké výši), ani jak byl zesplatněn. Žalobkyně se nezúčastnila ani jednoho ze dvou ústních jednání ve věci, soud ji tedy nemohl poučit podle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. Soud nicméně žalobkyni po prvním jednání ve věci na nedostatek podkladů upozornil přípisem ze dne 12. 5. 2022, č. j. 33 C 106/2022-72, a dokonce ji v něm upozornil na možný neúspěch, nebude-li žaloba doplněna, resp. nebudou-li předloženy potřebné důkazní návrhy. Žalobkyně na základě toho nedoplnila nic. 7. Soud proto z provedených důkazů, posouzených jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, nemohl učinit skutková zjištění, která by potvrzovala tvrzení žalobkyně. Z ceníku služeb banky, jejích všeobecných obchodních podmínek a obchodních podmínek pro povolený debet (které provedl k důkazu) soud nemohl považovat za prokázané ujednání smlouvy o úvěru a její obsah. Nebylo také prokázáno, v jaké výši a kdy byl úvěr skutečně poskytnut (čerpán) a že byl bankou zesplatněn a na základě čeho. 8. Soud naopak považoval za prokázané, že bylo ujednáno postoupení pohledávky za žalovaným bankou žalobkyni (zjištěno z rámcové smlouvy o postupování pohledávek, smlouvy o postoupení pohledávek a potvrzení úplaty). 9. Ze seznamu odeslaných předžalobních výzev ani z kopie poštovního podacího archu soud žádná pro věc podstatná zjištění neučinil. 10. Po skutkové stránce soud uzavřel, že nebylo prokázáno uzavření úvěrové smlouvy konkrétního obsahu, ani čerpání úvěru v konkrétním čase a výši. 11. Za takové situace nebylo možno dospět k právnímu závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému konkrétní úvěr (podle § 2395 a násl. o. z.), který by žalovaný řádně nesplatil. Soudu je zřejmé, že k poskytnutí nějakých peněžních prostředků došlo, ostatně žalovaný to nezpochybnil a uvedl, že dluh splácí, nicméně měl-li soud posoudit konkrétní žalobou uplatněný nárok, skutková zjištění byla zcela nepostačující proto, aby jej soud mohl shledat v jakékoli konkrétní výši důvodným. 12. Vzhledem k tomu již nebylo právně významné, zda byla tvrzená pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni, byť v tomto směru by skutkový základ pro právní posouzení nechyběl. 13. Z vyložených důvodů soud žalobu shledal neopodstatněnou a v rozsahu, v jakém řízení nebylo zastaveno, ji zamítl (výrok II.). 14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., dle něhož by měla být přiznána účastníku, který měl ve věci plný úspěch. Pro tyto účely soud zohlednil jako plný úspěch žalovaného i částečné zastavení řízení pro zpětvzetí (obdobně jako při aplikaci § 146 odst. 2 věta první o. s. ř.), neboť vzhledem ke shora uvedeným skutkovým závěrům nelze dovodit, že žaloba byla podána důvodně, resp. v jakém rozsahu byla při podání důvodná. Žalovanému však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo (výrok III.).