33 C 337/2022-34 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Předmětem řízení v době vydání rozsudku bylo peněžité plnění nepřevyšující na jistině 10 000 Kč, proto proti vydanému rozsudku není odvolání přípustné a podle § 157 odst. 4 o. s. ř. se v odůvodnění uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 2. Soud ve věci rozhodl podle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, přičemž účastníci s tímto postupem výslovně souhlasili, případně se k němu na výzvu soudu nevyjádřili, a jejich souhlas se tak předpokládal podle § 101 odst. 4 o. s. ř. 3. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 5 000 Kč z titulu smluvní pokuty za nevrácení technického zařízení v souvislosti s poskytnutím služeb elektronických komunikací, a to zařízení označeného v žalobě jako„ [anonymizováno] box/CA [anonymizováno] sériové číslo [anonymizováno]“ v souvislosti se smlouvou o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] ze dne [datum]. 4. Soud dospěl k následujícím závěrům o skutkovém stavu. Strany uzavřely dne [datum] smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo]; ve smlouvě se jako součást objednaných služeb uváděl pronájem technického zařízení„ [anonymizována dvě slova]“ č. [anonymizováno]; v článku I odstavec I.II smlouvy se žalovaný zavázal uhradit smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč mj. v případě„ nevrácení … zapůjčeného [anonymizováno] zařízení“ (prokázáno uvedenou smlouvou). Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného mj. k úhradě částky 5 000 Kč před podáním žaloby (prokázáno výzvou k úhradě ze dne [datum] a podacím archem k ní). 5. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 1813 o. z., dle něhož se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele; to neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 o. z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. Soud shledal předmětné ujednání o smluvní pokutě nepřiměřeným, neboť zakládalo právo na smluvní pokutu v poměrně značné výši, aniž by byla jakkoli vázána na hodnotu zařízení, které žalovaný podle tvrzení žalobkyně nevrátil. Šlo tedy o ujednání nepřiměřené, k němuž by se přihlíželo pouze, pokud by se ho dovolal žalovaný, což se nestalo. Soud proto žalobu shledal nedůvodnou a v celém rozsahu ji zamítl. 6. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., dle něhož by měla být přiznána účastníku, který měl ve věci plný úspěch. Žalovanému však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.