33 C 338/2022-70 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Předmětem řízení v době vydání rozsudku bylo peněžité plnění nepřevyšující na jistině 10 000 Kč, proto proti vydanému rozsudku není odvolání přípustné a podle § 157 odst. 4 o. s. ř. se v odůvodnění uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 2. Předmětem řízení zaplacení částky 2 389 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 25,38 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 2 389 Kč za dobu od [datum] do zaplacení. Žalobkyně uvedla, že uzavřela se žalovaným dne [datum] úvěrovou smlouvu, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit i se sjednanými poplatky ve splátkách. Žalovaný porušil svou povinnost splácet úvěr řádně a včas. Žalovaný byl vyzván k úhradě celého dluhu před podáním žaloby, a to i právním zástupcem žalobkyně, avšak dluh neuhradil. Žalobkyně se konkrétně domáhala neuhrazené jistiny ve výši 1 648 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 165 Kč, poplatku za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč, poplatku za SMS servis ve výši 49 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 300 Kč a smluvní pokuty ve výši 128 Kč, což dohromady činilo celkem 2 389 Kč, a dále zčásti kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení. Kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 25,38 Kč žalobkyně vypočetla ze zákonné sazby za období od [datum] do [datum]. 3. Soud ještě před ústním jednáním písemně vyzval žalobkyni usnesením ze dne 7. 10. 2022, č. j. 33 C 338/2022-50, aby doplnila svá tvrzení a uvedla mimo jiné, jakým konkrétním způsobem identifikovala při uzavírání tvrzené smlouvy o úvěru žalovaného, na základě čeho lze usuzovat, že právě žalovaný projevil vůli tvrzenou smlouvu o úvěru uzavřít a jak konkrétně a na základě jakých konkrétních informací a dokladů posuzovala před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného a z čeho vyplynulo, že nebyly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti dluh splatit. Zároveň ji upozornil, že pokud svá tvrzení nedoplní či nenavrhne důkazy potřebné pro prokázání svých tvrzení, vystavuje se nebezpečí, že bude ve sporu zcela či zčásti neúspěšná. Žalobkyně svá tvrzení a důkazní návrhy doplnila písemně, k ústnímu jednání soudu se však nedostavila. [jméno] se tedy vystavila nebezpečí, že tvrzení a navrhované důkazy dle doplnění žaloby nemusejí postačovat pro prokázání její skutkové verze a vzhledem k neúčasti na jednání se jí nedostane (fakticky dalšího) poučení ve smyslu § 118a o. s. ř. 4. Žalobkyně v doplnění žaloby učiněném na výzvu soudu, mimo obecné právní argumentace, tvrdila, že v rámci kontroly bonity klienta ověřuje schopnost klienta hradit další závazky a nezbytné životní výdaje a dále že kontroluje klienta v externích registrech ([příjmení] a NRKI). Konkrétně u žalovaného provedla lustraci v registrech [příjmení], NRKI, [příjmení] a ISIR, a to bez negativních výsledků. V ostatním byla tvrzení žalobkyně k prověřování úvěruschopnosti zcela obecná, nijak se nezabývající předmětným úvěrovým případem. K otázce identifikace žalovaného žalobkyně uvedla, že smlouva byla uzavřena prostřednictvím webového rozhraní žalobkyně, přičemž žalovaný předložil kopii občanského průkazu. Uvedla, že žalovanému zaslala prostřednictvím SMS potvrzovací číselný kód na telefonní číslo + [tel. číslo] 030. 5. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a k ústnímu jednání soudu se ani on nedostavil. 6. Soud posoudil provedené důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k následujícím skutkovým závěrům. 7. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyně před tvrzeným uzavřením smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného a že by měla k dispozici podklady pro závěr, že nebyly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti dluh splatit. Splnění povinností podle § 84 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), musí poskytovatel úvěru být schopen sám prokázat objektivními podklady, které měl k dispozici a na jejichž základě provedl odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Smysl zákonné povinnosti poskytovatele je v ochraně spotřebitele proti důsledkům možné neznalosti, nezkušenosti, tísně, lehkomyslnosti apod. 8. Soud k této otázce provedl důkazy navržené žalobkyní. Z nich vyplynulo, že žalobkyně neprovedla verifikaci klienta ani verifikaci zaměstnavatele a že klient (tj. zřejmě žalovaný) nedokládal dokumenty k posouzení (zjištěno z listiny žalobkyně označené jako potvrzení o provedení ověření bonity klienta). O výši příjmů či výdajů žalovaného žalobkyně nepředložila žádný doklad. Nic jiného konkrétního žalobkyně k prokázání splnění své povinnosti nepředložila, zejména tedy nijak neprokázala, že by se reálně zabývala skutečnými příjmy a výdaji žalovaného a jejich posuzováním namísto pouhého formálního postupu. 9. Již z nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením se podává, jak je uvedeno níže, závěr o neplatnosti předmětné smlouvy, i kdyby byla následně skutečně uzavřena. Soud se nicméně zabýval i tím, zda žalobkyně sjednala se žalovaným tvrzenou smlouvu o úvěru právě v tom znění, které tvrdila. Důkazy předložené žalobkyní v tomto směru byly nedostatečné, neboť žalovaný sice byl v listině označené jako formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru (kterou soud provedl k důkazu) uveden svými osobními údaji, nicméně nebylo doloženo, že skutečně projevil vůli právě zde obsaženou smlouvu o úvěru uzavřít. Listina obsahuje na místě podpisu žalovaného pouze uvedené [číslo] ovšem z ničeho neplyne, že tímto číslem disponoval právě a pouze žalovaný a že přítomnost tohoto čísla v textu dokládá, že žalovaný projevil svou vůli právě tuto smlouvu sjednat. Soud dále provedl důkaz fotografiemi občanského průkazu žalovaného, nicméně ty dokládají podle zhodnocení soudu nanejvýš to, že žalobkyně byla se žalovaným v nějakém styku, avšak nedokládají, že žalovaný projevil vůli uzavřít se žalobkyní konkrétní smlouvu o úvěru právě v tom znění, které žalobkyně předložila. Pokud šlo o tvrzené zaslání číselného kódu prostřednictvím SMS zprávy žalovanému, soud nepovažuje za prokázané, že byl zaslán. Jediný důkaz k tomu žalobkyní předložený byl snímek z jejího vlastního informačního systému, jehož obsah ovšem mohl být zcela libovolný. Nadto, i kdyby žalobkyně tento kód žalovanému skutečně zaslala, neprokazovalo by to, že jej následně do textu smlouvy doplnil o své vůli žalovaný. 10. Pokud šlo o prokazování, že telefonní číslo + [tel. číslo] 030 užil pro uzavření smlouvy žalovaný, žalobkyně k tomu navrhla provedení důkazu dotazem na„ příslušného poskytovatele služeb elektronických komunikací“, a to konkrétně„ [právnická osoba], T-Mobile a Vodafone“. S ohledem na výše uvedené soud shledal tento důkaz nadbytečným, a proto navrhovaný dotaz nečinil, neboť i kdyby uvedené telefonní číslo skutečně užíval žalovaný, neměnilo by to nic na tom, že žalobkyně neprokázala, že pouze žalovaný disponoval kódem [číslo] a že jej do textu doplnil o své vůli právě on. 11. Soud proto dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že by žalobou tvrzená smlouva o úvěru byla se žalovaným uzavřena. 12. Soud naopak považoval za prokázané, že žalobkyně zaplatila částku ve výši 5 000 Kč na účet č. [bankovní účet] (zjištěno z bankovního výpisu), přičemž majitelem uvedeného účtu byl žalovaný (zjištěno ze sdělení [příjmení] [příjmení] [příjmení] Republic and [právnická osoba]). Žalovaný uhradil žalobkyni celkem 3 745 Kč (zjištěno z listiny označené jako výpis čerpání, splátek a úhrad předložené samotnou žalobkyní). 13. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení před podáním žaloby (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne [datum] a podacího archu k ní). 14. Z dalších provedených důkazů (listina označená jako opis výpisu proplacení smlouvy, sazebník, výpis z obchodního rejstříku ohledně žalobkyně, úvěrová zpráva) soud žádná další pro věc podstatná skutková zjištění neučinil. 15. Žádné další důkazy soud neprovedl, neboť nebyly navrženy, ani z obsahu spisu nevyplynuly. 16. Po skutkové stránce tedy soud uzavřel, že žalobkyně prokázala, že žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč a žalovaný žalobkyni zaplatil 3 745 Kč. Žalobkyně však neprokázala, že by před poskytnutím úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele a že by si opatřila přiměřené informace a podklady umožňující úvěruschopnost posoudit; dále neprokázala, že právě se žalovaným sjednala tvrzenou smlouvu o úvěru v předloženém znění. 17. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak jí ukládal § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů; poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele s