33 C 341/2022-179 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Předmětem řízení v době vydání rozsudku bylo peněžité plnění nepřevyšující na jistině 10 000 Kč, proto proti vydanému rozsudku není odvolání přípustné a podle § 157 odst. 4 o. s. ř. se v odůvodnění uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 2. Předmětem řízení bylo zaplacení částky ve výši 1 500 Kč s úrokem z prodlení (jak je specifikován ve výroku I.), a to z titulu úvěru poskytnutého žalované právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba]; dle žalobkyně žalovaná čerpala celkem částku ve výši 5 000 Kč, přičemž podle posledního výpisu činila výše jistiny úvěru 7 075,40 Kč se splatností ke dni [datum] a následně, po částečných úhradách, činila jistina již jen žalovanou částku 1 500 Kč. Dle žalobkyně jí byla pohledávka za žalovanou postoupena. 3. Soud vyzval žalobkyni, aby doplnila svá tvrzení a uvedla mimo jiné, jakým konkrétním způsobem její právní předchůdkyně identifikovala při uzavírání tvrzené smlouvy žalovanou a na základě čeho lze usuzovat, že právě žalovaná projevila vůli tvrzenou smlouvu uzavřít. Tuto výzvu k doplnění obsahově obdobnou poučení, které by poskytl při ústním jednání, soud žalobkyni sdělil již před ústním jednáním (usnesením ze dne 10. 10. 2022, č. j. 33 C 341/2022-173), žalobkyně tedy mohla a měla předpokládat, že její skutková tvrzení a předložené důkazy nemusejí být pro vyhovění žalobě dostatečné. Soud ji zároveň upozornil, že pokud svá tvrzení nedoplní či nenavrhne důkazy potřebné pro prokázání svých tvrzení, vystavuje se nebezpečí, že bude ve sporu zcela či zčásti neúspěšná. Žalobkyně k této výzvě soudu uvedla, že smlouva byla uzavřena za pomoci prostředků komunikace na dálku, konkrétně webového rozhraní, přičemž žalovaná projevila vůli akceptovat nabídku vložením unikátního identifikačního kódu; dále uvedla, že další podklady mimo těch již předložených k tomu k dispozici nemá. Z ústního jednání soudu se omluvila. 4. Žalovaná se k věci nijak nevyjádřila a k ústnímu jednání soudu se bez omluvy nedostavila. 5. Soud posoudil provedené důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k následujícím skutkovým závěrům. 6. Předně nebylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně se žalovanou uzavřela tvrzenou smlouvu. Soud k důkazu provedl k tomu předložené listiny (text rámcové smlouvy o revolvingovém úvěru, obchodních podmínek, informací o spotřebitelském úvěru a tabulek obsahujících některé osobní údaje žalované), ze žádné z těchto – nikým nepodepsaných – listin však nebylo možno zjistit žádný projev vůle žalované k uzavření tvrzené smlouvy. Předložené listiny neobsahovaly dokonce ani údajný unikátní identifikační kód, který žalobkyně zmínila v doplnění žaloby. 7. Vzhledem k tomu se soud již nezabýval tím, zda byly prokázány skutkové okolnosti svědčící o splnění povinností podle § 84 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, zejména posuzování úvěruschopnosti žalované, neboť jestliže nebylo vůbec prokázáno uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, bylo by takové zkoumání nadbytečné. Nad rámec řečeného lze nicméně uvést, že žalobkyně k tomu žádné důkazy nepředložila ani neoznačila. 8. Žalobkyně přes výzvu soudu nekonkretizovala, jaké částky jí (či její právní předchůdkyni) byly kdy uhrazeny. Soud proto vyšel z tvrzení žalobkyně, že z částky evidované jako jistina úvěru ve výši 7 075,40 Kč zůstalo po částečných úhradách dlužných 1 500 Kč. Z toho vyplývá, že muselo být uhrazeno minimálně 5 575,40 Kč. To je více, než kolik činila částka údajně žalované vyplacená (5 000 Kč). 9. Jelikož výše uvedené skutkové závěry nemohou vyústit v jiné právní posouzení, než že žaloba není důvodná, nezabýval se již soud po skutkové stránce tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně uzavřely smlouvu o postoupení pohledávek, zda postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno a zda žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě před podáním žaloby. 10. Po skutkové stránce tedy soud uzavřel, že žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně se žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru. I za předpokladu, že žalované poskytla finanční prostředky v tvrzené výši (5 000 Kč), pak vzhledem k úhradě ve výši nejméně 5 575,40 Kč nelze než uzavřít, že žalovaná žalobkyni či její právní předchůdkyni zaplatila více, než kolik případně obdržela. Vzhledem k tomu dospěl soud k právnímu závěru, že nevznikla pohledávka, která měla být předmětem postoupení na žalobkyni, a žalovaná ani nemůže být v prodlení s jejím zaplacením. S ohledem na to nebylo možno žalobě ani zčásti vyhovět, a to ani podle právní úpravy úvěru (§ 2395 a násl. o. z.), ani bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl. o. z.). 11. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl. 12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., dle něhož by měla být přiznána účastníku, který měl ve věci plný úspěch. Žalované však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.