7 C 31/2022-52 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] po žalovaném domáhá zaplacení částky 52 090 Kč s odůvodněním, že dne [datum] došlo k dopravní nehodě, kterou zavinil pan [jméno] [příjmení] jako řidič osobního automobilu [registrační značka]. [příjmení] došlo k poškození krajových ocelových svodidel, jejichž vlastníkem je stát a s kterými žalobce hospodaří. Cena opravy poškozených vozidel byla 52 090 Kč, tuto částku žalobce uplatnil u žalovaného jako škodu, neboť představuje nárok na pojistné plnění, které je kryto povinným ručením. Žalovaný mu však neuhradil ničeho. K promlčení nároku dle žalobce nemohlo dojít, protože středová vozidla byla prokazatelně opravena dne [datum] a svodidla vpravo dne [datum]. V rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 12. 2019, č. j. 29 Co 424/2019-147 došlo k připuštění varianty výkladu, kterým se žalobce až dokončením opravy a vyfakturováním konečné ceny dozví o výši škody a o tom, kdo za ni odpovídá. Proto až od tohoto okamžiku začne běžet tříletá objektivní promlčecí lhůta. Žalobce dále odkázal na rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 28. 7. 2020, č. j. 29 Co 424/2019-147. 2. Žalovaný uplatněný nárok neuznává a navrhl zamítnutí žaloby z důvodu jím vznesené námitky promlčení. K té žalovaný uvedl, že v daném případě běží promlčecí lhůta 3 roky a počne běžet v den, kdy právo mohlo bát uplatněno poprvé. Poprvé mohlo být právo uplatněno, když se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech zahrnujících vědomost o škodě a odpovědné osobě. Lhůta se promlčí nejpozději promlčením práva na náhradu škody nebo újmy, ke které se vztahuje. Vzhledem k tomu, že k dopravní nehodě došlo dne [datum] a nejpozději dne [datum] se žalovaný o nehodě od Policie ČR dozvěděl, již v této době mohl zjistit odhadovanou výši škody, a proto nejpozději dne [datum] začala plynout promlčecí lhůta, která tak marně uplynula dnem [datum]. Žalovaný dále uvedl, že uvedené závěry jsou plně ve shodě s názorem Nejvyššího soudu uvedeném v rozsudku ze dne 28. 11. 2019, č. j. 25 Cdo 1976/2019-182. Závěrem svého vyjádření žalovaný uvedl, že žalobce neprokázal ani existenci svého nároku. 3. Účastníci učinili nesporným, že dne [datum] došlo v katastru obce Liberec, na silnici I. třídy [číslo] v km 21,971 k dopravní nehodě, při které došlo k poškození krajových ocelových svodidel, jejichž vlastníkem je stát. Viníkem dopravní nehody byl pan [jméno] [příjmení], který ji způsobil při řízení osobního vozidla [registrační značka], které bylo pro případ způsobení újmy třetí osobě pojištěno u žalovaného. Spornou pak mezi účastníky zůstala otázka existence nároku, resp. to, zda je nárok promlčen. K uvedené otázce soud prováděl dokazování. 4. Při ústním jednání soudu konaném dne [datum] soud provedl všechny stranami navržené listinné důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění: 5. Dne [datum] došlo na silnici I. třídy [číslo] v 21,971 km v katastrálním území obce Liberec k dopravní nehodě, při které došlo k poškození krajových ocelových svodidel, jejichž vlastníkem je stát. Viníkem dopravní nehody byl pan [jméno] [příjmení], který ji způsobil při řízení osobního vozidla [registrační značka], které bylo pro případ způsobení újmy třetí osobě pojištěno u žalovaného (prokázáno potvrzením o účasti na dopravní nehodě ze dne [datum] vč. doručenky s datem dodání [datum] (č.l. 7 a 9 spisu), fotodokumentací Policie ČR z nehody (č.l. 8-16 spisu) a fotografiemi (č.l. 12-15 spisu)). V souvislosti s dopravní nehodou vznikla žalobci škoda ve výši 52 090 Kč (prokázáno vyčísleními škody ze dne [datum], [datum] a [datum] včetně příloh – předávacího protokolu z [datum] a z [datum] (to vše na č.l.16-18 spisu)). Z ostatních provedených důkazů soud neučinil žádná pro rozhodnutí věci podstatná skutková zjištění. 6. Lze učinit skutkový závěr, že žalobce se o dopravní nehodě ze dne [datum] dozvěděl nejpozději dne [datum]. Nejpozději od uvedeného dne rovněž věděl, že mu byla způsobena škoda a znal její věcný rozsah, jako odborník spravující dálnice a silnice I. třídy musel žalobce přibližnou výši způsobené škody, jejíž přesnou výši se dozvěděl dne [datum] z vyčíslení škody. 7. Po právní stránce soud věc zhodnotil podle § 620 odst. 1 o.z., dle kterého okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody zahrnují vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě. 8. Podle § 626 o. z. u práva na pojistné plnění počne promlčecí lhůta běžet za jeden rok od pojistné události. To platí i v případě, kdy poškozenému vzniklo přímé právo na pojistné plnění vůči pojistiteli. 9. Podle § 635 odst. 2 o. z. právo na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti se promlčí nejpozději promlčením práva na náhradu škody nebo újmy, na kterou se pojištění vztahuje. 10. Podle § 2951 o.z. škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích. 11. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, poškozený má právo uplatnit svůj nárok na plnění podle § 6 u příslušného pojistitele. Při uplatnění nároku je povinen předložit společný záznam o dopravní nehodě, jedná-li se o dopravní nehodu nepodléhající oznámení Policii České republiky podle zákona upravujícího provoz na pozemních komunikacích 12. Podle ustálené judikatury vyšších soudů (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2019, sp. zn. 25 Cdo 1976/2019) u práva na náhradu škody je počátek subjektivní promlčecí lhůty určen ustanovením § 620 odst. 1 o. z., podle kterého okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody zahrnují vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě. Obě dvě promlčecí lhůty (objektivní a subjektivní) počínají běžet a končí nezávisle na sobě. Obecně však platí, že nárok je třeba uplatnit v době, kdy ještě běží obě lhůty, tj. lhůta objektivní a v jejím rámci lhůta subjektivní; marným uplynutím jedné z těchto lhůt se nárok promlčuje, i když ještě běží i druhá promlčecí lhůta. Slovo„ nejpozději“ v ustanovení § 635 odst. 2 o. z. znamená, že právo na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti by nemělo být žalovatelné déle než právo na náhradu škody nebo újmy, na kterou se pojištění vztahuje. 13. Z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1654/2019 dále vyplývá, že počátek běhu subjektivní promlčecí doby se odvíjí od okamžiku, kdy poškozený nabyl vědomost o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Poškozený se dozví o škodě, jakmile zjistí skutkové okolnosti, z nichž lze dovodit vznik škody a orientačně i její rozsah (tak, aby bylo možné určit přibližně výši škody v penězích) a není třeba, aby znal rozsah (výši) škody přesně (např. na základě odborného posudku). Znalost poškozeného o osobě škůdce se pak váže k okamžiku, kdy obdržel informaci, na jejímž základě si může učinit úsudek, který konkrétní subjekt je za škodu odpovědný (srov. např. rozsudek Nevyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 25 Cdo 1440/2010). 14. Na základě zjištěného skutkového stavu a následného právního posouzení věci soud po zohlednění relevantní judikatury uzavřel, že nárok žalobce je promlčen. V posuzovaném případě počala objektivní promlčecí lhůta podle ustanovení § 626 o. z. běžet dne [datum] (tj. jeden rok od pojistné události) a uplynula by dnem [datum]. Současně běžela subjektivní promlčecí lhůta poškozeného na náhradu škody dle § 620 odst. 1 o. z., která počala běžet od okamžiku, kdy se žalobce dozvěděl nebo se mohl dozvědět o újmě, což bylo v tomto případě nejpozději ke dni, kdy se žalobce od Policie ČR dozvěděl o dopravní nehodě, tedy ke dni [datum], nejpozději téhož dne se žalobce dozvěděl i o škůdci a jeho pojišťovně. V souladu s ustanovením § 635 odst. 2 o. z. se právo na pojistné plnění promlčelo nejpozději dnem [datum], přičemž žalobce podal žalobu až dne [datum], tj. po marném uplynutí tříleté subjektivní promlčecí lhůty (§ 629 o. z.). Žalovaný tedy vznesl námitku promlčení důvodně. Soud se ohledem na tento závěr již nezabýval existencí nároku samotného, protože právo, které je promlčeno nelze přiznat, pokud je vznesena námitka promlčení. 15. Soud námitku žalovaného o promlčení nároku uznal za důvodnou, a to s ohledem na výše uvedenou judikaturu Nejvyššího soudu. Vycházel přitom z důkazů předložených samotným žalobcem. Pokud jde o žalobcem zmiňovaný rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 28. 7. 2020, č. j. 30 C 76/2017-119 tento nemá judikatorní rozměr, jednalo se o bagatelní spor, který nebyl přezkoumán nadřízenými soudy. Závěry v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 12. 2019, č. j. 29 Co 424/2019-147, který žalobce rovněž předložil na podporu svých tvrzení, pak byl překonány aktuálnějším např. rozsudkem Městského soudu v Praze ve věci č. j. 55 Co 120/2022 - 13, který vycházel ze soudem citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu 25 Cdo 1976/2019. Tento rozsudek byl v rámci předcházení sporů žalobci zaslán, ač ho musel znát, protože byl vydán ve věci stejného žalobce. 16. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný,