10 C 134/2023-115 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým zdejšímu soudu dne [datum] ve znění jeho doplnění ze dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 27 335,78 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že společnost [právnická osoba] (dále jen„ banka“), jejímž předmětem podnikání je mj. poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] Smlouva byla uzavřena za použití prostředků komunikace na dálku, prostřednictvím bankomatu s připojením elektronického podpisu žalovaného a zadáním [příjmení] kódu platební karty. [příjmení] na základě výpisu z účtu žalovaného, s přihlédnutím k jeho měsíčnímu příjmu, interní evidence klienta a veřejně dostupných registrů posoudila úvěruschopnost žalovaného. [příjmení] po posouzení úvěruschopnosti žalovaného schválila uzavření smlouvy. Na základě uzavřené smlouvy poskytla banka žalovanému finanční prostředky ve výši 62 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit společně se smluvním úrokem ve výši 10,90 % p.a. a poplatky dle ceníku banky. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit v měsíčních splátkách ve výši 979 Kč splatných vždy k 15. kalendářnímu dni měsíce. Žalovaný však splátky řádně a včas nesplácel a na poskytnutý úvěr uhradil celkem 71 672 Kč, což žalobkyně započetla zčásti na jistinu, zčásti na úroky, zčásti na poplatek a zčásti na náklady na vymáhání. Jelikož žalovaný porušil svou povinnost splácet úvěr řádně a včas, přistoupila žalobkyně k zesplatnění úvěru ke dni [datum]. Žalobkyně se konkrétně domáhala neuhrazené jistiny ve výši 27 335,78 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 019,90 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 748,60 Kč společně s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25 235,78 Kč za dobu od [datum] do zaplacení a smluvním úrokem z prodlení ve výši 10,90 % p.a. z částky 25 235,78 Kč za dobu od [datum] do zaplacení. Žalovaný však bance dlužnou částku nevrátil, a proto banka smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila pohledávku za žalovaným na právní předchůdkyni žalobkyně [právnická osoba] a.s. Právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o postoupení souboru pohledávek uzavřené dne [datum] postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný však žalobkyni dlužnou částku nezaplatil a nereagoval ani na předžalobní upomínku. 2. Soud před ústním jednáním písemně vyzval žalobkyni usnesením ze dne 12. 7. 2023, č. j. [číslo jednací], aby doplnila svá tvrzení a uvedla mimo jiné, k jakým konkrétním zjištěním dospěla ohledně úvěruschopnosti žalovaného, tedy jaké zjistila jeho příjmy, výdaje, případné další závazky a s jakým výsledkem provedla lustrace žalovaného ve veřejně dostupných registrech a tyto registry konkretizovala. 3. Žalobkyně v doplnění žaloby učiněném na výzvu soudu, mimo obecné právní argumentace, tvrdila, že v rámci kontroly bonity klienta ověřuje schopnost klienta hradit další závazky a nezbytné životní výdaje, dále že kontroluje klienta v externích registrech a vychází rovněž z interních registrů a informací. Konkrétně u žalovaného provedla lustraci v registrech CBCB, ISIR a interních systémech, a to bez negativních výsledků. Z registrů zjistila, že žalovaný má další tři úvěry, přičemž při zohlednění nové splátky ve výši 979 Kč by splátkové zatížení žalovaného činilo 11 945 Kč. Po odečtení splátkového zatížení zbývalo klientovi 8 780 Kč k pokrytí jeho životních nákladů. [příjmení] dále vycházela z toho, že příjem žalovaného na účtu vedeného u banky činí 20 725 Kč a jeho měsíční výdaje pak 7 736 Kč, přičemž k uvedené částce dospěla na základě dat sdělených klientem v kombinaci s interními informacemi banky za využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení. V ostatním byla tvrzení žalobkyně k prověřování úvěruschopnosti zcela obecná, nijak se nezabývající předmětným úvěrovým případem. 4. Žalovaný se k věci nijak nevyjádřil a k ústnímu jednání soudu se bez omluvy nedostavil. 5. Právní zástupkyně žalobkyně se k ústnímu jednání nedostavila, přičemž svou neúčast předem omluvila. Svou neúčastí se nicméně sama vystavila nebezpečí, že pokud navrhované důkazy dle doplnění žaloby nebudou postačovat k prokázání její skutkové verze, nedostane se ji poučení o neunesení důkazního břemene ohledně ověření úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu § 118a o. s. ř. 6. Soud posoudil provedené důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. 7. Ze smlouvy o úvěru [číslo] soud zjistil, že banka uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se zavázala poskytnout žalovanému částku 62 000 Kč převodem na bankovní účet č. [bankovní účet] s tím, že žalovaný uhradí úvěr ve 97 splátkách po 979 Kč měsíčně splatných vždy k 15. dni měsíce, počínaje listopadem 2016. Úroková sazba byla sjednána ve výši 10,90 % ročně. Podle č. l. 8 smlouvy v případě prodlení s úhradou kterékoliv splátky vzniká bance nárok na zesplatnění úvěru k tomuto dni. Žalobkyně následně vyplatila žalovanému částku 62 000 Kč (žalovaný netvrdil opak). 8. Z posouzení úvěruschopnosti na č.l. 73, kdy banka využila údajů databáze CCB, soud zjistil, že banka při obdržení žádosti o úvěr disponoval informací, že žalovaný měsíčně splácí na úvěrových splátkách 13 179 Kč a nikoliv jí uváděnou částku 10 966 Kč (neboť vůbec nezohlednila úvěr ve výši 80 000 Kč poskytnutý jinou institucí, kdy splátky činily 3 253 Kč/měsíčn). S ohledem na bankou zjištěný pravidelný měsíční příjem ve výši 20 725 Kč tak zbývala žalovanému na pokrytí všech zbývajících výdajů částka 7 546 Kč, a to před tím, než na sebe převezme nový závazek k úhradě splátek ve výši 979 Kč/měsíčn. Z totožného zdroje, ze kterého banka získala údaj o výši příjmů žalovaného (jí vedený běžný účet) mohla nicméně banka zjistit, že žalovaný pravidelně hradí jen na nájemném 8 000 Kč/měsíčn (prokázáno výpisy z bankovního účtu žalovaného č. [bankovní účet] č.l. 67-72). Soudu tak není zřejmé, jak mohla banka dospět k závěru, že jeho běžné životní náklady, do kterých je nutné zahrnout přinejmenším stravu a bydlení, mohly činit částku 7 736 Kč. Z posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že banka nevycházela z reálných výdajů žalovaného, ale z obecných statistických údajů, které pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného neměly žádnou vypovídací hodnotu. 9. Z oznámení o okamžitém zesplatnění úvěru ze dne [datum] a z upomínky ze dne [datum], [datum] a [datum], ke kterým žalobkyně nedodala žádné důkazy o jejich odeslání žalovanému, jakož i ze smluv o postoupení pohledávky za žalovaným ze dne [datum] a ze dne [datum], všeobecných obchodních podmínek banky a ceníku pro soukromou klientelu soud neučinil žádné závěry rozhodné pro posouzení věci, a to s ohledem na níže uvedené právní posouzení věci. 10. Po zhodnocení provedených důkazů má soud za to, že banka poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr, aniž by posoudila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, jak ji ukládá zákon. [příjmení] si sice vyžádala od registru CCB záznamy týkající se žalovaného, ale neučinila z nich odpovídající závěry o míře jeho zadlužení a schopnosti dostát případným dalším závazkům. Pokud by banka od zjištěného příjmu žalovaného ve výši 20 725 Kč odečetla jeho aktuální úvěrové splátky ve výši 13 179 a nájemné ve výši 8 000 Kč, dostala by se k zápornému disponibilnímu zůstatku ve výši 454 Kč, a to v situaci, kdy v této částce nejsou nijak zohledněny další běžné výdaje např. na potraviny, dopravu, léky, hygienické potřeby apod. Za této situace měla banka podniknout další šetření v tomto směru, nebo přinejmenším ohledně těchto zjištění konfrontovat žalovaného a požadovat od něho objasnění. [příjmení] ale nic takového neučinila a úvěr ve výši 62 000 Kč bez dalšího poskytla jen na základě zjištěného příjmu žalovaného ve výši cca 20 725 Kč při zohlednění zjištěných úvěrových splátek. 11. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Podle § 1 věty druhé zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Sjednaný úvěr tak podléhá režimu shora uvedeného zákona, jelikož smlouva byla sjednána se spotřebitelem, přičemž se nejedná o žádnou z výjimek z působnosti zákona podle § 2 tohoto zákona. S ohledem na shora uvedené soud posoudil věc i podle příslušných ustanovení uvedeného zákona o spotřebitelském úvěru, a to zejména podle ust. § 9 tohoto zákona. 12. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do data