16 C 275/2021-70 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobce se domáhal zaplacení částky 200 000 Kč s příslušenstvím jakožto odstupného po skončení pracovního poměru. Žalobu odůvodnil zejména tím, že s žalovanou uzavřel pracovní smlouvu s určeným dnem nástupu [datum]. Dne [datum] převzal od žalované výpověď z pracovního poměru s dvouměsíční výpovědní dobou. Pracovní poměr tak skončil ke dni [datum]. Žalobce pobíral mzdu ve výši 100 000 Kč měsíčně. Jelikož žalobce u žalované pracoval 1 rok, dovozuje, že mu vznikl nárok na výplatu odstupného ve výši dvojnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku, celkem 200 000 Kč. 2. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl. Namítala, že žalobce byl zavázán pracovat do [datum], ale on toto nečinil, v měsících květen až červenec roku 2021 do práce nechodil a zůstal doma. Žalovaná zdůraznila, že navzdory výše uvedenému byla žalobci řádně vyplacena mzda za oba měsíce výpovědní lhůty. Dále uvedla, že chtěla, aby pracovní poměr žalobce skončil před uplynutím jednoho roku, aby společnost nebyla povinna vyplatit žalobci odstupné. Dokumenty měla připravit paní [jméno] [příjmení]. Dále namítá, že se se žalobcem dohodli na odstupném ve výši jednoho měsíčního výdělku. 3. Soud vycházel z předložených listinných důkazů a po provedeném dokazování dospěl ke skutkovým zjištěním, že žalovaná s žalobcem uzavřela pracovní smlouvu, kdy se žalobce zavázal vykonávat pro žalovanou práci jako Global Marketing Manager, jehož hrubá měsíční mzda bude činit 100 000 Kč. Mzda se vyplácí k 10. dni následujícího kalendářního měsíce. Za den nástupu si strany sjednali [datum] (prokázáno Pracovní smlouvou). Dne [datum] byla žalobci doručena Výpověď z pracovního poměru podle § 52 písm. c) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen jako„ ZP“) z důvodu organizačních změn společnosti (prokázáno Výpovědí z pracovního poměru ze dne [datum]). 4. Žalobce vyzýval žalovanou k zaplacení odstupného ve výši dvojnásobku průměrného výdělku (z dopisu žalobce ze dne [datum]). Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána ve smyslu ustanovení § 142a o.s.ř. výzvou ze dne [datum] (z výzvy ze dne [datum]). 5. Z ostatních provedených důkazů soud neučinil žádná pro rozhodnutí ve věci podstatná skutková zjištění. Provedením shora uvedených důkazů má soud skutkový stav za dostatečně prokázaný, a proto další návrh na doplnění dokazování zamítl pro nadbytečnost. Ze strany žalované se jednalo o emailovou komunikaci k ukončení pracovního poměru, k prokázání tvrzení, že po ukončení pracovního poměru, jednatel vyzýval žalobce, aby vykonal svou práci, ale ten to odmítal, neboť prokázání tohoto tvrzení nemá vztah k předmětu řízení. 6. Podle § 67 odst. 1 písm. b) ZP zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 52 písm. a) až c) nebo dohodou z týchž důvodů, přísluší od zaměstnavatele při skončení pracovního poměru odstupné ve výši nejméně dvojnásobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval alespoň 1 rok a méně než 2 roky. 7. Podle § 67 odst. 3 ZP se pro účely odstupného rozumí průměrným výdělkem průměrný měsíční výdělek. 8. Podle § 67 odst. 4 ZP je odstupné zaměstnavatel povinen zaměstnanci vyplatit po skončení pracovního poměru v nejbližším výplatním termínu určeném u zaměstnavatele pro výplatu mzdy nebo platu, pokud se písemně nedohodne se zaměstnancem na výplatě odstupného v den skončení pracovního poměru nebo na pozdějším termínu výplaty. 9. Podle § 333 ZP doba počíná prvním dnem a končí uplynutím posledního dne stanovené nebo sjednané doby; to platí také v případě, kdy je uplynutím doby podmíněn vznik nebo zánik práva. 10. Z výše uvedených ustanovení vyplývá, že v případě, kdy zaměstnanec pracuje u zaměstnavatele minimálně 1 rok a současně méně než 2 roky, má právo na výplatu odstupného ve výši dvojnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku v případě, kdy zaměstnanci byla dána výpověď z důvodu uvedených v § 52 písm. a) až c) ZP nebo dohodou z týchž důvodů. 11. Odstupné představuje jednorázový peněžitý příspěvek náležící zaměstnanci při splnění zákonem stanovených podmínek. Podmínkou pro vznik nároku je délka trvání pracovního poměru. Délka trvání pracovního poměru má rovněž dopad na výši odstupného. Na vzniku práva na odstupné tak nemá vliv, zda zaměstnanec pracoval na plný či částečný úvazek, ani zda jeho pracovní doba byla po dobu výpovědní lhůty zkrácena, či zaměstnanec nepracoval. Zaměstnavatel se nemůže zprostit povinnosti poskytnout zaměstnanci odstupné, vzniklo-li mu na něj právo. Dle ustálené judikatury představuje ustanovení § 67 zákoníku práce relativně kogentní normu. Odstupné tak může být určeno ve větším rozsahu, než stanoví § 67 ZP, avšak stanovení nižšího, než zákonného odstupného je vyloučeno (srov. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 18/. 2017, sp. zn. 21 Cdo 5763/2015). 12. Soud se tak nejprve zabýval otázkou délky trvání pracovního poměru. Dnem, kdy nastala rozhodná skutečnost tedy začátek pracovního poměru, kterým je den nástupu žalobce do práce, je den [datum] Poslední den doby trvající jeden rok a počínající dne [datum] nastává uplynutím posledního dne jednoho roku – tedy uplynutím 365. dne. Poslední den jednoroční doby tak připadá na [datum]. V projednávané věci vznikl pracovní poměr mezi stranami dne [datum] a skončil [datum]. Soudu tak na základě výše uvedeného dovodil, že pracovní poměr trval přesně jeden rok. 13. Soud tak posoudil délku trvání pracovního poměru a dospěl k závěru, že jelikož pracovní poměr žalobce u žalované trval přesně jeden rok, vznikl žalobci nárok na výplatu odstupného ve výši dvojnásobku průměrné měsíční mzdy. Soud má z pracovní smlouvy za prokázané (a ze strany žalované jakožto zaměstnavatele tato skutečnost nebyla sporována), že hrubá měsíčních mzda žalobce činila 100 000 Kč. Soud tak rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci odstupné ve výši dvojnásobku měsíční mzdy 100 000, tj. částku 200 000 Kč. 14. Žalovaná byla povinna vyplatit žalobci odstupné v nejbližším výplatním termínu určeném u zaměstnavatele pro výplatu mzdy. Výplatní termín si strany pracovní smlouvy sjednali k 10. dni následujícího kalendářního měsíce. Jelikož je tak žalovaná v prodlení s plněním peněžitého dluhu, náleží žalobci též úrok z prodlení z dlužné částky v rozsahu uplatněném žalobou (podle § 1970 o. z., a to ve výši odpovídající § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 38 916,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 10 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 200 000 Kč sestávající z částky 9 100 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby), z částky 4 550 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (jednoduchá předžalobní výzva) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 4 966,50 Kč. Dále se náklady řízení sestávají z nákladů uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř., náleží částka 300 Kč za 1 úkon (účast na jednání dne [datum]) dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. 16. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.).