22 C 277/2023-66 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu v Šumperku dne 18. 1. 2023 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 11 415 Kč s příslušenstvím, tvořené částkou ve výši 11 115 Kč z titulu nezaplaceného příspěvku za provozování [značka automobilu] [anonymizováno], [registrační značka], bez pojištění odpovědnosti z provozu tohoto automobilu v době od 1. 8. 2021 do 18. 1. 2022 a částkou ve výši 300 Kč z titulu nezaplacených nákladů žalobkyně spojených s mimosoudním uplatněním práva na shora uvedený příspěvek. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Usnesením ze dne 23. 1. 2023, č. j. EPR 15013/2023-5 ve znění usnesení ze dne 15. března 2023, č. j. EPR 15013/2023-9 vyslovil Okresní soud v Šumperku svou místní nepříslušnost a postoupil věc zdejšímu soudu jako soudu místně příslušnému. 4. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem na území Česka, ale žalovaný je maďarský státní příslušník, a proto poměr mezi účastníky, z kterého vznikl tento spor, je poměrem s mezinárodním prvkem. Soud tak nejprve posuzoval, zda má pravomoc ve věci rozhodnout a příp. jakým právním řádem se poměr účastníků řídí. Na poměry s mezinárodním prvkem dopadá režim zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém (dále jen„ ZMPS“), kterého se však použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, či přímo použitelných ustanovení práva Evropské Unie (§ 1 a 2 ZMPS). Závazkový poměr mezi účastníky, který je důvodem vzniku žalované pohledávky, vznikl ze zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla jako následek porušení povinnosti žalovaného provozovat motorové vozidlo registrované na území Česka s uzavřeným pojištěním odpovědnosti z provozu tohoto vozidla. Jde tedy o závazek obdobný institutu odpovědnosti za škodu. Pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci je dána podle článku 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť žalovaný má na území Česka své bydliště. Jelikož žalovaný provozoval motorové vozidlo registrované v Česku v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb., řídí se poměry účastníků v této věci podle čl. 4 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne 11. července 2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II) českým právním řádem, jelikož rozhodným právem pro mimosmluvní závazkové poměry, které vznikají z civilních deliktů, je právo země, kde škoda vznikla. 5. Usnesením ze dne 7. 8. 2023, č. j. EPR 15013/2023-19, vyzval zdejší soud žalovaného, aby se ve lhůtě do deseti dnů od doručení tohoto usnesení (usnesení bylo žalovanému doručeno dne 21. 8. 2023) vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání (ust. § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád /dále jen „o. s. ř.“ /) s tím, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí (ust. § 101 odst. 4 o. s. ř.). 6. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v žalobě a žalovaný na shora uvedenou výzvu ve stanovené lhůtě nereagoval, soud tak ve smyslu ust. § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládá, že i žalovaný s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Jelikož jsou splněny podmínky ust. § 115a o. s. ř., soud v této věci rozhodl bez nařízení jednání na základě účastníky předložených listinných důkazů. 7. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 8. Žalovaný je od 4. 11. 2019 zapsán v registru silničních vozidel jako provozovatel i vlastník osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru 1 998 cm3 [značka automobilu] [anonymizováno], [registrační značka] (dále také jen„ Vozidlo“), které je evidováno jako provozované (viz výpis z registru vozidel), ale v době od 1. 8. 2021 do 18. 1. 2022 nebylo pojištěno pro případ vzniku odpovědnosti z jeho provozu (žalovaný netvrdil opak). 9. Dopisem ze dne 19. 5. 2022 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě příspěvku za provozování Vozidla bez pojištění odpovědnosti z jeho provozu v období od 1. 8. 2021 do 18. 1. 2022 ve výši 11 115 Kč, a to do šedesáti dnů od doručení této výzvy, a zároveň žalovaného poučila o jeho právech a povinnostech včetně možnosti doložit žalobkyni okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek a poučení o možnosti žalobkyně uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů žalobkyně u soudu (viz výzva žalobkyně ze dne 19. 5. 2022). Přestože výzva byla žalovanému odeslána doporučeně dne 19. 5. 2022 (viz poštovní podací arch České pošty, s. p.), žalovaný dluh dosud neuhradil a nereagoval ani na upomínku ze dne 24. 8. 2022 (viz upomínka ze dne 24. 8. 2022) ani na předžalobní upomínku ze dne 17. 10. 2022 (viz předžalobní upomínka ze dne 17. 10. 2022), odeslanou žalovanému téhož dne (viz poštovní podací arch České pošty, s. p.). 10. Po právní stránce soud věc posoudil následujícím způsobem: Žalovaný byl v době od 4. 11. 2019 vlastníkem i provozovatelem osobního vozidla se zdvihovým objemem válců motoru 1 998 cm3, které bylo evidováno v registru vozidel jako provozované, ale které nebylo pojištěno pro případ vzniku odpovědnosti z provozu vozidla podle ust. § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen„ Zákon“). Žalovaný je proto podle ust. § 4 odst. 1 Zákona povinen zaplatit žalobkyni příspěvek tvořený podle ust. § 4 odst. 3 a 5 Zákona součinem denní sazby ve výši 65 Kč stanovené podle ust. § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kterou se provádí Zákon (dále jen„ Vyhláška“) pro daný druh vozidla a počtem dní (171 dní), kdy byla porušována povinnost podle ust. § 1 odst. 2 Zákona a poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč podle § 4 odst. 4 Zákona a § 2a Vyhlášky. Splatnost pohledávky žalobkyně nastala podle ust. § 4 odst. 7 Zákona dne 2. 8. 2022. Protože žalovaný dluh žalobkyni ve lhůtě splatnosti neuhradil, má žalobkyně právo i na úrok z prodlení podle ust. § 1968 a 1070 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a to ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 11. Soud vzhledem k výše uvedenému shledal žalobu důvodnou, a proto jí vyhověl (výrok I.). 12. O náhradě nákladů řízení (výrok II.) soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Jelikož byla žalobkyně v řízení plně úspěšná, má proti žalovanému právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů tohoto řízení. Tyto náklady řízení žalobkyně ve výši 2 252 Kč tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměna za zastupování za tři advokátkou žalobkyně učiněné úkony právní služby podle ust. § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (tj. příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé a podání žaloby), která činí částku 300 Kč za každý úkon do podání žaloby podle ust. § 14b odst. 1 bod 2 advokátního tarifu, celkem částku ve výši 900 Kč, náhrada hotových výdajů advokátky, která činí částku 100 Kč za každý úkon právní služby do podání žaloby včetně podle ust. § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, celkem částku ve výši 300 Kč a náhrada za 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 252 Kč podle ust. § 137 o. s. ř. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náklady řízení žalobkyně k rukám její advokátky. 13. Lhůty k plnění byly stanoveny podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.