22 C 322/2021-176 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 31. 12. 2021 se žalobce domáhal po právní předchůdkyni žalované , právnická osoba, zaplacení částky ve výši 366 814,631 EUR s příslušenstvím z titulu náhrady škody vzniklé jeho právní předchůdkyni společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, , tehdy vystupující pod obchodní firmou , právnická osoba, . (dále jen „, právnická osoba, “) vůči společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „Banka“). V žalobě dále uvedl, že za účelem zajištění úvěrů , právnická osoba, poskytnutých jí Bankou na základě smluv č. 032/2014 ze dne a č. 192/2014 a 193/2014 ze dne 12. 9. 2014 uzavřeli stejní účastníci dne 12. 9. 2014 smlouvu o zřízení zástavního práva k pohledávkám , právnická osoba, z obchodního styku reg. č. 192/2014 (dále jen „Zástavní smlouva“). Mezi zastavenými pohledávkami byly i v žalobě specifikované pohledávky , právnická osoba, za společností , právnická osoba, , nyní , právnická osoba, (dále jen „, právnická osoba, “), v té době v hodnotě 23 600,29 EUR, když , právnická osoba, byla z hlediska objemu podnikatelských aktivit v té době nejdůležitějším partnerem , právnická osoba, , a to z důvodů příjmů za služby poskytované , právnická osoba, , právnická osoba, na základě smlouvy o obchodním zastoupení ze dne 24. 7. 2014, přičemž předmětné pohledávky z titulu náhrady škody vznikly , právnická osoba, z důvodu porušení uvedené smlouvy , právnická osoba, . Banka dne 25. 7. 2016 informovala , právnická osoba, , že k témuž dni došlo k zesplatnění úvěrů a dne 27. 7. 2016 Banka přistoupila k uplatnění svého zástavního práva dle Zástavní smlouvy a v tomto smyslu také obeslala dlužníky , právnická osoba, , včetně , právnická osoba, , s výzvou, aby veškerá plnění poukazovali na účet Banky. O realizaci zástavního práva k pohledávkám z obchodního styku vyrozuměla Banka dopisem ze dne 30. 9. 2016 i , právnická osoba, . Banka poté neučinila žádné právní jednání, kterým by toto uplatnění práva zrušila, případně učinila neúčinným a tento stav trvá dodnes. Podle žalobce je třeba posuzovat právní vztah Banky a , právnická osoba, podle německého práva, neboť smluvní vztah podle smlouvy o spolupráci mezi , právnická osoba, a , právnická osoba, se řídil rovněž německým právem. Žalobce odkázal na ustanovení § 398 a § 1279 – 1282 Bürgerliches Gesetzbuch Nr. 21 (1896), tj. německého občanského zákoníku (dále jen „BGB“), dle kterého se jediným subjektem oprávněným a zároveň zodpovědným za vymáhání zastavených pohledávek stala Banka. Tato porušila svou povinnost vymáhat zastavené pohledávky a současně svými kroky znemožnila jejich vymáhání ze strany , právnická osoba, , v důsledku čehož došlo k promlčení předmětných pohledávek a tedy vzniku škody na straně , právnická osoba, , a to ve výši ušlého zisku ze smlouvy o obchodním zastoupení za rok 2015 až květen 2019 v částce 976 008,09 EUR. Pohledávka , právnická osoba, na náhradu škody vůči Bance byla dne 14. 8. 2020 postoupena na , jméno FO, , nar. , datum, , bytem , adresa, , o čemž byla Banka informována přípisem ze dne 4. 9. 2021. , jméno FO, tuto pohledávku dále postoupil co do částky ve výši 508 826,87 Kč na žalobce, a to smlouvou ze dne 21. 9. 2020, o čemž byla Banka informována dne 30. 9. 2020. Žalobce poté započetl tuto pohledávku vůči vzájemné pohledávce žalované za jeho sobou ve výši 3 667 620,39 Kč, proto se po žalované domáhá dále jen pohledávky ve výši 366 814,631 EUR. Tuto mu však Banka dodnes neuhradila, a to ani po zaslání předžalobní výzvy dne 1. 7. 2021.2. Usnesením zdejšího soudu ze dne 26. 1. 2022, č. j. 22 C 322/2021-13, soud rozhodl, že na místě žalované bude podle ust. § 107 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) pokračováno se společností , právnická osoba, ., IČO , IČO žalované, , neboť Banka zanikla bez likvidace fúzí sloučením s nástupnickou společností uvedenou výše a tato vstoupila do právního postavení zanikající Banky.Žalovaná v podání ze dne 4. 5. 2022 uvedla, že s žalobou nesouhlasí a navrhla ji proto zamítnout. Připustila sice, že Banka poskytla , právnická osoba, úvěry, které byly na základě Zástavní smlouvy zajištěny zástavním právem k pohledávkám z obchodního styku a dále blankosměnkami vystavenými , právnická osoba, a avalovanými žalobcem (rovněž jednatelem , právnická osoba, ). , právnická osoba, a žalobce, jako směnečný ručitel, provedli následně ucelenou řadu kroků ke ztížení vymahatelnosti jejich závazků. , právnická osoba, se totiž dostala do prodlení s úhradou dluhů vůči Bance, ta proto vyplnila jednu z blankosměnek a domáhala se zaplacení dlužné částky ve výši 2 707 029 Kč soudně a následně exekučně. V rámci tohoto exekučního řízení žalobce rovněž uplatnil svou pohledávku ze stejného titulu a navrhl zastavení exekuce, exekuční soud však tomuto nevyhověl, neboť konstatoval, že žalobce vůči Bance žádné pohledávky nemá. Žalovaná dále vznesla námitku nedostatku aktivní věcné legitimace žalobce a odkázala přitom na čl. 2.4.1 Všeobecných obchodních podmínek, jež jsou nedílnou součástí úvěrových smluv a dle kterých není , právnická osoba, oprávněna postoupit jakoukoli pohledávku ze smlouvy na třetí osobu bez předchozího písemného souhlasu Banky, takový souhlas ale Banka neudělila. I kdyby tedy existovala pohledávka , právnická osoba, vůči Bance, nebylo by možné ji postoupit. Žalovaná dále namítala, že žalobcem tvrzený nárok neexistuje, neboť žalobce konkrétně neuvedl, jakou smluvní či zákonnou povinnost měla Banka porušit, ani v čem konkrétně spočívá škoda, kterou měla , právnická osoba, utrpět, když vyčíslení škody žalobcem považuje žalovaná za nesmyslné, nelogické a nepřezkoumatelné. Žalovaná také nesouhlasila s tvrzením žalobce, že za vymáhání zastavených pohledávek je odpovědný zástavní věřitel. Naopak podle čl. V odst. 2 produktových podmínek, jež jsou rovněž součástí úvěrových smluv, je , právnická osoba, povinna se o předmět zajištění starat, aby nedocházelo k jeho znehodnocování a snižování hodnoty, stejně jako dbát na svá práva a povinnosti, aby předmět zajištění zůstal zachován (např. udržovat a uplatňovat svá práva k pohledávce, jež je předmětem zajištění, aby nedošlo k promlčení pohledávky z důvodu jejího nekonání apod.). Podle čl. 5.1. písm. a) Zástavní smlouvy je , právnická osoba, povinna zdržet se všeho, co by mohlo snížit hodnotu zastavených pohledávek na újmu Banky, ztížit nebo zmařit realizaci zástavního práva a je dále povinen učinit veškerá odůvodněná opatření, aby takové ztížení či zmaření nebylo způsobeno či vyvoláno ani činností či jednáním jakékoli třetí osoby, ani aby k nim nedošlo jinak. Žalovaná zároveň odmítla argumentaci žalobce, že realizací zástavního práva k pohledávkám došlo k jejich postoupení na Banku. Takový důsledek pro zastavené pohledávky v případě realizace zástavního práva k nim nevyplývá ani ze zástavní smlouvy ani z jiného smluvního dokumentu a dokonce ani z předložených ustanovení německého práva, přestože žalovaná odkazuje na čl. 18.7. Všeobecných obchodních podmínek a čl. 13.3 Produktových obchodních podmínek, podle kterých se vztahy mezi Společností a Bankou řídily výlučně českým právem. Žalovaná dále uvedla, že Banka ani pohledávky, z jejichž zániku žalobce dovozuje v tomto řízení uplatňovanou škodu, v zástavě neměla, neboť tyto , právnická osoba, nikdy nezahrnula do přehledu zastavených pohledávek, který byla dle čl. 5.1 písm. c) Zástavní smlouvy povinna udržovat aktuální. Dle žalované je tedy zřejmé, že pohledávky, jejichž promlčením měla Společnosti vzniknout škoda, vůbec neexistovaly. I kdyby však existovaly a byly uvedeny v přehledu zastavených pohledávek, nemohla se Banka na jejich vymáhání podílet, ani kdyby takovou povinnost měla, jakože takovou povinnost v žádném případě neměla. Žalovaná rovněž vznesla námitku promlčení, námitku rozporu nároku žalobce s dobrými mravy a zásadou poctivosti.3. Ve svém závěrečném návrhu žalobce uvedl, že trvá na svém žalobním návrhu a má za to, že Banka porušila svou povinnost danou jí německým občanským zákoníkem vymáhat zastavené pohledávky vůči , právnická osoba, . O těchto pohledávkách byla Banka informována, přesto namísto toho uplatnila zajištění úvěrových pohledávek prostřednictvím směnky. Tímto jednáním měla Banka , právnická osoba, způsobit škodu ve výši 366 814,631 EUR, kterou je povinna zaplatit žalobci, na kterého tato pohledávka přešla od pana , jméno FO, dne 21. 9. 2020, který ji nabyl od , právnická osoba, dne 14. 8. 2020.4. Žalovaná ve svém závěrečném návrhu trvala na zamítnutí žaloby, neboť žalobce není ve věci aktivně věcně legitimován, neboť pokud zde vznikla nějaká pohledávka , právnická osoba, vůči Bance, nebylo ji možné postoupit bez předchozího písemného souhlasu Banky. Dle názoru žalované žalobce neprokázal, že údajná pohledávka na náhradu škody byla zastavena. I v případě, že by tato zastavena byla, neměla Banka povinnost ji vymáhat. Žalovaná má rovněž za to, že nebyla prokázána existence ani údajné pohledávky na náhradu škody, neboť její vyčíslení uvedené v