25 C 55/2023-70 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobce se žalobou ze dne [datum] došlou zdejšímu soudu dne [datum] domáhal určení, že není vlastníkem motorového vozidla tov. zn. [anonymizována dvě slova], [registrační značka], [VIN kód]. 2. V žalobě uvádí, že jako prodávající uzavřel se žalovaným jakožto kupujícím dne [datum] kupní smlouvu o prodeji motorového vozidla, na základě které převedl své vlastnické právo k vozidlu ve prospěch žalovaného a žalovaný se oproti tomu zavázal zaplatit žalobci kupní cenu ve výši 43.000 Kč. V rámci smlouvy bylo mezi smluvními stranami domluveno, že se vlastnické právo k vozidlu převádí okamžikem zaplacení kupní ceny, k čemuž došlo v souladu s ustanovením čl. IV. smlouvy v okamžiku podpisu smlouvy v hotovosti. Smlouvou bylo dále mimo jiné ujednáno, že nahlášení změn v evidenci držitelů motorových vozidel zajistí kupující a to na svůj náklad. Na základě výše uvedeného předal žalobce žalovanému bezprostředně po uzavření smlouvy jak samotné vozidlo, tak veškeré doklady nezbytné k řádnému podání žádosti o zápis změny vlastníka vozidla v registru vozidel, včetně příslušné plné moci k zastupování žalobce v průběhu řízení o takové žádosti. Žalobce se však následně dozvěděl, že žalovaný svou povinnost zajistit změnu evidovaného vlastníka vozidla nesplnil. Žalobci totiž byla ze strany Městského úřadu Milevsko doručena výzva k uhrazení určené částky z důvodu spáchání přestupku při provozu vozidla dne [datum] (tj. den po uzavření smlouvy). Daný přestupek však již nemohl spáchat žalobce, jelikož již ani vozidlem nedisponoval. Žalobce se tedy následně z opatrnosti dostavil na příslušný Odbor dopravy Městského úřadu v Kolíně a dotazoval se, zda již došlo v registru vozidel na základě smlouvy ke změně údaje o jeho vlastnictví vozidla. Žalobce se však dozvěděl, že nikoliv, a že navíc žalovaný navzdory smluvnímu závazku v zákonné desetidenní lhůtě ode dne nabytí vlastnického práva k vozidlu ani nepodal žádost o provedení takové změny. Vzhledem k zájmu žalobce na zajištění souladu evidovaného stavu v registru vozidel se stavem skutečným tedy podal žalobce sám na úřadě dne [datum] svou žádost o zápis změny vlastníka vozidla podle příslušných ustanovení zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. S ohledem na skutečnost, že žalobce ani objektivně nemohl ke své žádosti doložit všechny zákonem vyžadované doklady, byl žalobce úřadem vyzván k doplnění své žádosti výzvou k doplnění žádosti ze dne [datum]. Žalobce na uvedenou výzvu reagoval prostřednictvím sdělení svého právního zástupce ze dne [datum], v němž úřadu vysvětlil svou bezvýchodnou situaci a objektivní nemožnost vyhovět jeho výzvě. Žalobce se následně obrátil přímo na žalovaného na poslední známou adresu jeho bydliště se svou výzvou k zajištění změny vlastníka vozidla v registru vozidel v souladu se smlouvou převzatým závazkem. Bohužel však žalovaný na tuto výzvu nikterak nereagoval a provedení nezbytné změny vlastníka vozidla v registru vozidel do dnešního dne nezajistil. Úřad následně vydal dne [datum] usnesení o zastavení řízení o žádosti z důvodu, že žádost neobsahovala (ani nemohla obsahovat) potřebné náležitosti podle zákona. Úřad přitom v odůvodnění svého usnesení mimo jiné odkazuje na judikaturu Ústavního soudu ČR a uvádí, že tímto usnesením nejsou dotčena žádná vlastnická práva k „ předmětnému vozidlu“ a ani jím není rozhodováno o tom, kdo je či není, majitelem„ předmětného vozidla“. Toto správnímu orgánu, jakožto orgánu evidenčnímu, nepřísluší. Rozhodování o majetkových/vlastnických právech přísluší pouze soudu. Je proto legitimní, ponechá-li správní orgán řešení takové záležitosti na civilních soudech, které potom zpětně, na základě jejich pravomocných rozsudků, promítne do registru vozidel (nález Ústavního soudu ze dne [datum] sp.zn. Pl.ÚS 114/20-1). Zmíněný nález Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. Pl.ÚS 114/20-1 se zaobíral návrhem na zrušení některých ustanovení zákona, které se právě přímo dotýkají řešení projednávané věci, tj. zejména situace, kdy evidovaný vlastník převede vlastnické právo k motorovému vozidlu na nového vlastníka, který však neposkytuje potřebnou součinnost k provedení změny v registru vozidel. Nález pak mimo jiné poukazuje na rozsudek sp. zn. 7 As 254/2016 Nejvyššího správního soudu, podle kterého lze připustit odstranění údajů v registru vozidel i na žádost osoby, která je jako vlastník v registru vozidel evidována, ale prokáže, že skutečným vlastníkem již není. V návaznosti na výše uvedené a na absenci součinnosti ze strany žalovaného proto žalobci nezbývá jinak než podat tuto žalobu a domáhat se po soudu autoritativního rozhodnutí, kterým bude určeno, že žalobce není vlastníkem předmětného vozidla. Nezbytný naléhavý právní zájem žalobce na požadovaném určení vyplývá z výše uvedených skutečností, ze kterých je zřejmé, že nápravy současného rozporu evidovaného a skutečného stavu nelze dosáhnout jinak než rozhodnutím o této určovací žalobě. 3. Podáním ze dne [datum] došlým soudu dne [datum] (č.l. 31) navrhl v návaznosti na právní názoru soudu změnu žaloby s tím, že žádá rozšíření žaloby o určení, že žalovaný je vlastníkem motorového vozidla tov. zn. [anonymizována dvě slova], [registrační značka], [VIN kód]. Usnesením zdejšího soudu ze dne 4.8.2023 č. j. 25 C 55/2023-41 soud změnu žaloby připustil. 4. Podáním doručeným soudu dne [datum] žalobce vzal žalobu částečně zpět, a to co do určení, že žalobce není vlastníkem předmětného automobilu, neboť na tomto určení není dán naléhavý právní zájem a nemůže posloužit pro změnu zápisů v registru vozidel. 5. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. 6. Jelikož je žalovaný státním příslušníkem Ukrajiny, soud se v prvé řadě zabýval otázkou své pravomoci. Ze sdělení Ministerstva vnitra ČR, odboru azylové a migrační politiky ze dne [datum] soud zjistil, že žalovanému bylo uděleno povolení k dlouhodobému pobytu do [datum]. Hlášen je od [datum] na adrese [adresa žalovaného], ke dni [datum] nenahlásil změnu adresy. 7. Vzhledem k cizí státní příslušnosti žalovaného na věc dopadá úprava obsažená v zákoně č.91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém, a to s odkazem na ustanovení § 1 tohoto zákona, který se dle ustanovení jeho § 2 použije, jen pokud nestanoví něco jiného mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána. Podle § 6 odst. 1 č.91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém pravomoc českých soudů je dána, jestliže je podle procesních předpisů pro řízení místně příslušný soud na území České republiky, pokud z ustanovení tohoto zákona nebo jiného právního předpisu nevyplývá něco jiného. Ve vztahu k Ukrajině je Česká republika vázána Smlouvou mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech vyhlášenou ministrem zahraničních věcí pod [číslo] Sb.m.s. Podle článku 48 odst. 1 této smlouvy se smluvní závazkové vztahy řídí právním řádem, na němž se účastníci shodli. Podle odst. 2 jestliže se účastníci na volbě práva neshodli, řídí se tyto vztahy právním řádem té smluvní strany, na jejímž území uzavřeli smlouvu, s výjimkou případů uvedených v odstavci 3 tohoto článku. Podle odst. 3 pro řízení o sporu ohledně nemovitého majetku, který vznikne ze smluvních vztahů, o nichž pojednává odstavec 2 tohoto článku, justiční orgán použije právní řád té smluvní strany, na jejímž území se tento majetek nalézá. Podle odst. 4 forma smlouvy se řídí právním řádem smluvní strany, kterým se řídí samotný smluvní závazek. Podle odst. 5 pravomoc k řízení o sporu ze smluvního závazku má justiční orgán té smluvní strany, na jejímž území má odpůrce bydliště, pobyt, sídlo anebo se zde nalézá sporný nemovitý majetek. Podle § 85 odst. 1 o.s.ř. nestanoví-li zákon jinak, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu má bydliště, a nemá-li bydliště, okresní soud, v jehož obvodu se zdržuje. Má-li fyzická osoba bydliště na více místech, jsou jejím obecným soudem všechny okresní soudy, v jejichž obvodu bydlí s úmyslem zdržovat se tam trvale. Nelze-li zjistit bydliště fyzické osoby nebo nelze-li zjistit, v obvodu kterého okresního soudu se fyzická osoba zdržuje, nebo lze-li to zjistit jen s velkými obtížemi, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu se nachází místo trvalého pobytu evidované v informačním systému evidence obyvatel podle zákona o evidenci obyvatel, popřípadě místo jiného pobytu evidované podle jiných právních předpisů. Žalovaný se zdržuje na území ČR, je hlášen v obvodu zdejšího soudu, zdejší soud je tak jeho obecným soudem ve smyslu ust. § 84 až 86 o.s.ř. a je tak dána pravomoc českých soudů k projednání sporu dle ust. § 7 odst. 1 o.s.ř. Podle § 85 odst. 1 o.s.ř. je dána pravomoc i příslušnost Obvodního soudu pro Prahu 8 (srov. § 6 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém a procesním). 8. Soud nařídil ve věci ústní jednání. K ústnímu jednání naří