33 C 200/2023-50 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu dne [datum] domáhala zaplacení částky 10 240 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,5 % denně z částky 8 035 Kč za dobu od [datum] do [datum] a ve výši 0,1 % denně z částky 8 035 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, a to z titulu úvěru poskytnutého žalovanému na základě smlouvy o podnikatelském úvěru č. L649399 ze dne [datum]. Žalobou uplatněný nárok sestával z jistiny úvěru ve výši 5 000 Kč, kterou žalobkyně převedla na účet žalovaného č. [bankovní účet] dne [datum], poplatku za sjednání a čerpání úvěru ve výši 3 035 Kč podle článku [číslo] smlouvy o úvěru, úroku ve výši 205 Kč podle článku [číslo] smlouvy o úvěru, poplatků za upomínky celkem ve výši 2 000 Kč podle článku 5.4. smlouvy o úvěru a smluvního úroku z prodlení ve výši 0,5 % denně do 90. dne od data prodlení a ve výši 0,1 % denně od 91. dne prodlení podle článku 5.3. smlouvy o úvěru. Úvěr byl splatný dne [datum], žalovaný jej však nesplatil. 2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a k ústnímu jednání soudu se nedostavil. 3. Soud posoudil provedené důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. 4. V řízení nebylo prokázáno, že žalobkyně sjednala tvrzenou smlouvu o úvěru právě se žalovaným. Ten sice byl v listině označené jako smlouva o podnikatelském úvěru č. L649399 a v listině označené jako prohlášení úvěrovaného o schopnosti splácet úvěr (které soud provedl k důkazu) uveden svými osobními údaji, nicméně nebylo doloženo, že právě žalovaný skutečně projevil vůli takovou smlouvu o úvěru uzavřít. Listiny obsahují na místě podpisu žalovaného pouze uvedené [číslo] ovšem z ničeho neplyne, že tímto číslem disponoval právě a pouze žalovaný a že přítomnost tohoto čísla v textu dokládá, že právě žalovaný projevil svou vůli tuto smlouvu sjednat. Soud dále provedl důkaz fotografiemi občanského průkazu žalovaného, informací o platbě částky 0,10 Kč dne [datum] (tedy více než dva měsíce před tvrzeným uzavřením smlouvy), přehledem SMS komunikace a listinami označenými jako profil klienta a informace žádosti o úvěr, nicméně tyto důkazní prostředky dokládají podle zhodnocení soudu nanejvýš to, že žalobkyně byla se žalovaným v nějakém styku (a dost možná ve vztahu k nějakému jinému – předchozímu poskytnutí peněz, než které je předmětem tohoto řízení), avšak nedokládají, že žalovaný projevil vůli uzavřít se žalobkyní konkrétní smlouvu o úvěru a právě v tom znění, které žalobkyně předložila. Soud obecně nezpochybňuje argument žalobkyně, že uzavření smlouvy elektronickou komunikací může být rovnocenné uzavření pomocí podepsané listiny, nicméně to nic nemění na nezbytnosti prokázat, že došlo k projevu vůle, kterým byla smlouva (ať již jakoukoli formou) uzavřena. 5. Žalobkyně převedla na účet č. [bankovní účet] vedený u [právnická osoba], dne [datum] částku 5 000 Kč (prokázáno potvrzením [právnická osoba]), přičemž uvedený účet byl bankou veden pro žalovaného (prokázáno informací o platbě částky 0,10 Kč dne [datum], z níž tato skutečnost vyplynula). 6. Žalobkyně vyhotovila čtyři výzvy k zaplacení dluhu před podáním žaloby (prokázáno výzvami ze dne [datum], [datum], [datum] a [datum]), přičemž první z nich odeslala [datum] (zjištěno z podacího lístku resp. podacích archů). Soud proto dospěl k závěru, že žalovaný byl k úhradě dluhu (a v důsledku tedy i k vydání bezdůvodného obohacení) vyzván výzvou odeslanou uvedeného dne; s ohledem na ustanovení § 573 o. z. soud dospěl k závěru, že zásilka došla třetí pracovní den po odeslání, tedy ve čtvrtek [datum]. Žalobkyně dále vyzvala žalovaného k zaplacení výzvou ze dne [datum] učiněnou prostřednictvím právní zástupkyně (zjištěno z uvedené výzvy a poštovního podacího archu). 7. Soud neprováděl dotaz na Magistrát města Hradec Králové, neboť neměl důvod pochybovat o pravosti občanského průkazu zachyceného na předložených fotografiích, ani dotaz na [právnická osoba], neboť osoba majitele účtu byla dostatečně zjištěna jinak. Dále rovněž pro nadbytečnost neprováděl žalobkyní navrhovaný důkaz dotazem na [právnická osoba] [právnická osoba], neboť i kdyby bylo hypoteticky prokázáno, že ohledně určitého telefonního čísla měl žalovaný s tímto telefonním operátorem uzavřený smluvní poměr (a že by nešlo např. jen o předplacenou kartu), nebylo by tím stále nijak prokázáno tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný projevil vůli uzavřít smlouvu o úvěru s obsahem a ve znění tvrzeném žalobkyní. 8. Žádné další důkazy soud neprovedl, neboť nebyly navrženy, ani z obsahu spisu nevyplynuly. 9. Po skutkové stránce soud uzavřel, že žalobkyně prokázala, že právě žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč, avšak neprokázala, a to ani po poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř., že právě s ním sjednala smlouvu o úvěru tvrzeného obsahu. Soud proto dospěl k závěru, že žalobou tvrzená smlouva o úvěru nebyla se žalovaným uzavřena. 10. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 2991 odst. 1 o. z., dle něhož, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Jak plyne ze shora uvedených skutkových zjištění, žalovaný od žalobkyně přijal částku 5 000 Kč, a to bez právního důvodu, neboť k uzavření smlouvy o úvěru nedošlo; byl proto povinen ji žalobkyni vydat. V řízení nebylo zjištěno, ani nikým tvrzeno, že by to učinil. Proto bylo žalobě ohledně jistiny dluhu v částce 5 000 Kč vyhověno. Jelikož tvrzená smlouva o úvěru nebyla uzavřena, nemohlo žalobkyni vzniknout právo na zaplacení poplatku za sjednání a čerpání úvěru, poplatků za upomínky, smluvního úroku a smluvního úroku z prodlení v rozsahu převyšujícím zákonnou sazbu, neboť tyto nároky se odvozovaly právě z tvrzené smlouvy. Částku odpovídající tvrzeným poplatkům a úroku proto soud žalobkyni nepřiznal. 12. Žalovaný měl bezdůvodné obohacení vydat bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž s ohledem na jeho výši soud považoval za tomu odpovídající lhůtu jeden pracovní den. Nejpozději tedy měl žalovaný plnit v pátek [datum]. Počínaje následujícím dnem [datum] se ocitl s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení. 13. O úroku z prodlení soud rozhodl podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, přičemž s ohledem na datum počátku prodlení žalovaného ([datum], jak je uvedeno výše) činila výše zákonného úroku z prodlení 15 %; soud proto žalobkyni přiznal úrok z prodlení v této výši z částky 5 000 Kč za dobu od [datum] do zaplacení. Naopak žalobu zamítl, pokud šlo o úrok z prodlení, v rozsahu, v němž žalobkyní uplatněný nárok na něj převyšoval to, na co jí vzniklo právo. 14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Oba účastníci byli úspěšní v přibližně stejném rozsahu, soud proto rozhodl, že na náhradu nákladů řízení nemá právo žádný z účastníků. 15. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.