13 C 126/2023-185 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 101 000 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne 5. 3. 2012 smlouvu o povoleném přečerpání, která je smlouvou o úvěru, a na základě níž se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěrový limit až do výše 50 000 Kč, přičemž dodatkem smlouvy došlo k navýšení úvěrového limitu na částku 101 000 Kč. Žalobkyně od smlouvy z důvodu překročení úvěrového limitu a nepovoleného debetního zůstatku žalovaným od smlouvy odstoupila a ke dni 6. 4. 2022 dluh zesplatnila. Žalovaná částka sestává z nesplacené jistiny 101 000 Kč, dlužného smluvního úroku kapitalizovaného ke dni 17. 5. 2023 v částce 12 048,44 Kč, kapitalizovaného úroku z částek po splatnosti ve výši 22 744,10 Kč a smluvního a zákonného úroku z prodlení. Žalobkyně dle jejích tvrzení dostatečně jak pasivně, tak aktivně posoudila úvěruschopnost žalovaného, když od žalovaného zjistila, že má pracovní poměr na dobu neurčitou s čistým měsíčním příjmem ve výši 40 000 Kč a nevyživuje žádné jiné osoby, načež dále provedla dotaz v interních systémech a v systému Solus, prověřila insolvenční rejstřík, přičemž vše bylo bez nálezu. K promlčení pohledávky dle žalobkyně nemohlo dojít, protože žalovaný zaslal žalobkyni poslední platbu dne 28. 1. 2022, přičemž k odstoupení od smlouvy může dojít nejdříve po 30 dnech po nesplacení nepovoleného debetního zůstatku. Odstoupení od smlouvy bylo žalovanému zasláno dne 6. 4. 2022, tedy - dle hodnocení žalobkyně – bez zbytečného odkladu.2. Opatrovnice žalovaného se k žalobě vyjádřila tak, že nárok uplatněný žalobou neuznává, a to ani z části. Namítla neplatnost úvěrové smlouvy z důvodu nesplnění povinnosti žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného, když měla za to, že žalobkyně nedostatečným způsobem posuzovala strukturu příjmů a výdajů žalovaného a vycházela pouze z jeho tvrzení. Opatrovnice žalovaného též vznesla námitku promlčení pohledávky a tvrdila, že odstoupení od úvěrové smlouvy nebylo platným právním jednáním, neboť nebylo žalobkyní učiněno bez zbytečného odkladu.3. Po provedeném dokazování dospěl soud ke skutkovým zjištěním, že žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu o vedení účtu a smlouvu o užívání platebních karet žalobkyně ze dne 12. 3. 2010 (prokázáno uvedenými smlouvami a potvrzením o zřízení účtu ze dne 12. 3. 2010). Dne 29. 2. 2012 žalovaný uzavřel s žalobkyní též smlouvou o povoleném přečerpání č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, (dále jen „smlouva“), na základě níž se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěrový limit až do výše 50 000 Kč (prokázáno § 1 bodem 1. smlouvy). Pro případ prodlení žalovaného s úhradou jakéhokoli závazku vůči žalobkyni byla žalobkyně oprávněna ukončit smluvní vztah s žalovaným a prohlásit dluh žalovaného za ihned splatný (prokázáno § 7 bodem 1. písm. c) a d) smlouvy). Dodatkem č. , Anonymizováno, ke smlouvě (dále jen „dodatek“) se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěrový limit až do výše 101 000 Kč se smluvním úrokem ve výši 15,90 % p. a. (prokázáno dodatkem a žádostí o navýšení limitu povoleného přečerpání ze dne 25. 11. 2013).4. Žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného v interním systému (prokázáno fotokopiemi výsledků lustrace žalovaného v interním systému žalobkyně na č. l. 45 a 46 spisu). Žalovaný sám o sobě žalobkyni sdělil, že je svobodný, nevyživuje žádné jiné osoby, je zaměstnán na dobu neurčitou od 15. 3. 2010 a má čistý měsíční příjem 40 000 Kč (prokázáno žádostí o poskytnutí Povoleného přečerpání – předschválená nabídka ze dne 29. 2. 2012). Před sjednáním dodatku pak doplnil, že měsíčně nesplácí žádné jiné úvěry a aktualizoval svůj čistý měsíční příjem na 43 000 Kč (prokázáno žádostí o navýšení limitu Povoleného přečerpání ze dne 25. 11. 2013). Žalovaný měl stabilní měsíční příjem (prokázáno transakční historií účtu žalovaného za období od 12. 3. 2010 do 3. 5. 2014 a transakční historií za období od 4. 5. 2014 do 3. 5. 2023).5. Konečný debetní zůstatek na účtu žalovaného činil 101 000 Kč, přičemž úroky z pozastavených vyúčtování činily za období od 4. 5. 2014 do 3. 5. 2023 dohromady 32 227,42 Kč (prokázáno transakční historií za období od 4. 5. 2014 do 3. 5. 2023). Předposlední splátka úvěru byla žalovaným zaplacena dne 28. 1. 2022 (prokázáno transakční historií za období od 4. 5. 2014 do 3. 5. 2023). Žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k uhrazení dlužné částky a informovala ho o tom, že nebude-li dlužná částka uhrazena do sedmi dnů ode dne doručení výzvy, žalobkyně odstoupí od smlouvy (prokázáno poslední výzvou k uhrazení dlužné částky/odstoupení od smlouvy ze dne 6. 4. 2022 a fotokopií obálky z téhož dne). Poté žalovaný uhradil poslední splátku úvěru, a to dne 21. 4. 2022 (prokázáno transakční historií za období od 4. 5. 2014 do 3. 5. 2023). Žalovaná s dostatečným předstihem před podáním žaloby zaslala žalovanému předžalobní výzvu k plnění (prokázáno výzvou k úhradě dluhu ze dne 19. 5. 2023 a poštovním podacím archem z téhož dne).6. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen ,,o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 1977 o. z. poruší-li strana prodlením svou smluvní povinnost podstatným způsobem, může druhá strana od smlouvy odstoupit, pokud to prodlévajícímu oznámí bez zbytečného odkladu poté, co se o prodlení dozvěděla.8. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.9. Podle § 164 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, není-li dále stanoveno jinak, řídí se práva a povinnosti ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.10. Podle § 9 odst. 1 tehdy účinného zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.11. Podle § 397 v době uzavření smlouvy účinného zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba čtyři roky.12. Na základě zjištěného skutkového stavu a následného právního posouzení věci soud uzavřel, že nárok žalobkyně je plně po právu, neboť bylo prokázáno, že za výše zmíněných okolností žalobkyně své závazky splnila, když žalovanému poskytla úvěr ve smyslu § 2395 o. z. nejdříve do výše úvěrového limitu 50 000 Kč, který byl následně dodatkem zvýšen až na částku 101 000 Kč. Žalovaný tento úvěr postupně čerpal a dlouhou dobu i splácel, poté se ovšem dostal do maximálního povoleného debetního zůstatku 101 000 Kč a splácet přestal. Poslední splátku před odstoupením od smlouvy uhradil žalovaný dne 28. 1. 2022. Následně se žalovaný opět dostal do maximálního povolného debetu ve výši 101 000 Kč. Poté došlo ze strany žalobkyně k odstoupení od smlouvy dle § 1977 o. z., a to oznámením ze dne 6. 4. 2022, načež žalovaný uhradil splátku dne 21. 4. 2022, ovšem hned poté se opět vlivem poplatku za zaslání upomínky a úroků dostal do maximálního povoleného debetního zůstatku. Od té doby žalovaný neuhradil ničeho. Žalovaný tudíž své závazky neplnil řádně a včas a z důvodu neplacení splátek úvěru se ocitl v prodlení s plněním dluhu a žalobkyně je od něj oprávněna požadovat zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu k plnění v intencích § 142a o. s. ř., od čehož je odvozen nárok žalobkyně na náhradu nákladů řízení. Soud má tedy za to, že žalobkyní požadované nároky jsou zcela po právu, a proto žalobě v celém jejím rozsahu vyhověl.13. Soud se neztotožnil s tvrzením opatrovnice žalovaného, že žalobkyně nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Z doložených důkazů vyplývá, že žalobkyně se nespoléhala pouze na sdělené informace od žalovaného, které mohly být žalovaným zkresleny za účelem získat od žalobkyně