7 C 326/2016-1094 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobce se podanou žalobou ze dne , datum, domáhal zaplacení částky 250 612 Kč s příslušenstvím jako bezdůvodného obohacení, které získal původně žalovaný č. 1 , název žalovaného, , IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, a žalovaný (původně žalovaný č. 2) , název žalovaného, na úkor žalobce užíváním pozemků ve vlastnictví žalobce , parc. č., v k. ú. , adresa, , , parc. č., v k. ú. , adresa, a , parc. č., v k. ú. , adresa, , majících dle zápisu v katastru nemovitostí povahu ostatní plochy – ostatní komunikace, a to za období od 1. 1. 2014 do 30. 9. 2016. Na pozemcích , parc. č., v k. ú. , adresa, a , parc. č., v k. ú. , adresa, se nacházejí místní komunikace III. třídy. Pozemek , parc. č., v k. ú. , adresa, vznikl oddělením od původního pozemku , parc. č., v k. ú. , adresa, za účelem přesného zaměření skutečného provedení stavby tělesa komunikace, když se na něm nachází místní komunikace II. třídy. Užívání pozemků žalobce pro účely místních komunikací není mezi účastníky smluvně upraveno a žalovaní za užívání pozemků žalobci neposkytují žádné plnění. Žalobce současně nemůže pozemky užívat. Výzvou ze dne 16. 9. 2016 vyzval žalobce žalovaného (původně žalovaného č. 2) k vydání bezdůvodného obohacení za užívání předmětných pozemků bez právního důvodu za období od 1. 1. 2014 do 30. 9. 2016, které žalovaný (původně žalovaný č. 2) odmítl vydat s odůvodněním, že pozemky jsou zastavěny komunikacemi sloužícími k obecnému užívání veřejnosti, které je bezplatné. Ekvivalentem bezdůvodného obohacení, ke kterému došlo na úkor žalobce, je podle názoru žalobce obvyklá výše nájemného za užívání předmětných pozemků. Žalobce stanovil obvyklou výši nájemného za užívání předmětných pozemků podle znaleckého posudku č. , hodnota, ze dne , datum, vypracovaného , tituly před jménem, , jméno FO, částkou 350 Kč/1m2/rok, nicméně uplatnil nárok pouze ve výši dle cenové regulace dané výměry Ministerstva financí č. 01/2014, č. 01/2015 a č. 01/2016, kterými se vydává seznam zboží s regulovanými cenami a dle kterých výše nájemného činí 120 Kč/1m2/rok. Žalobce se odkázal na znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, , dle kterého žalovaný (původně žalovaný č. 2) za období od roku 2014 do roku 2016 neuzavřel smlouvu o pronájmu obdobných pozemků v obvodu , adresa, za cenu nižší nežli za žalobcem požadovaných 120 Kč/1m2/rok. Bezdůvodné obohacení za užívání pozemků za období od 1. 1. 2014 do 30. 9. 2016 bez právního důvodu činí celkem 250 612 Kč, když celková výměra pozemků činí 760 m2 a žalobce kalkuluje regulovanou cenu obvyklého nájemného ve výši 120 Kč/1m2/rok a celkem 1 003 dnů. Žalobce se dále domáhá zaplacení zákonného úroku z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., za dobu od 1. 10. 2016, kdy se žalovaný (původně žalovaný č. 2) ocitl v prodlení oproti lhůtě poskytnuté žalobcem ve výzvě ze dne 16. 9. 2016, do zaplacení.2. Žalovaný (původně žalovaný č. 2) žalobou uplatněný nárok neuznal a navrhoval zamítnutí žaloby. Žalovaný (původně žalovaný 2) se odkázal na nález Ústavního soudu, sp. zn. I. ÚS 581/14 ze dne 1.7.2014, který uvedl, že „postrádá logiku, aby měl samosprávný subjekt platit individuálnímu vlastníkovi za užívání nemovitosti, kterou jako veřejný statek užívá blíže neurčený počet osob“ a konstatoval, že není pasivně věcně legitimován, neboť z existence veřejného statku na předmětných pozemcích nemá žádný majetkový prospěch. Namítal rozpor uplatněného nároku s dobrými mravy s tím, že žalobce nabyl předmětné pozemky již jako zastavěné, ze spekulativních důvodů a za účelem vymáhání nároků z titulu bezdůvodného obohacení po straně žalované. Dále sporoval rozsah zastavěnosti pozemků i žalobcem vyčíslenou výši bezdůvodného obohacení s tím, že nelze bez dalšího vycházet z horní hranice regulované ceny, ale je namístě zkoumat cenu obvyklou. Pokud se týká závěrů znaleckého posudku č. , hodnota, ze dne , datum, , tituly před jménem, , jméno FO, , pak tento znalecký posudek neobsahuje ani jednu srovnatelnou nájemní smlouvu. Tvrzení žalobce, že jsou znalkyní porovnávány obdobné pozemky, tak ze znaleckého posudku není ověřitelné a znalecký posudek je nepřezkoumatelný. Žalovaným (původně žalovaným č. 2) nejsou uzavírány smlouvy o dlouhodobém nájmu pozemků zastavěných komunikacemi z důvodu existence tělesa komunikace na předmětném pozemku. Užívání pozemku zastavěného tělesem komunikace k obvyklému účelu podléhá institutu obecného užívání dle ust. § 19 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, které je bezplatné.3. Žalovaný č. 1 (resp. původně žalovaný č. 1) žalobou uplatněný nárok neuznal a navrhoval zamítnutí žaloby, uvedl, že ve věci není pasivně legitimován. Pasivně legitimovaným subjektem v předmětném sporu totiž může být pouze vlastník dotčených pozemních komunikací, kterým je ve smyslu zák. č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, obec a touto obcí je , název žalovaného, , a nikoli městská část, na jejímž území silnice leží. Z žalobcem vlastněných pozemků , parc. č., , , parc. č., a , parc. č., se dále na území , adresa, nachází pouze jeden, a to pozemek , parc. č., , Anonymizováno, o výměře 316 m2, zapsaný v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro , adresa, , Katastrální pracoviště , adresa, , pro obec , adresa, a katastrální území , adresa, na listu vlastnictví číslo , hodnota, . Žalovaný č. 1 (resp. původně žalovaný č. 1) poukázal na způsob a okolnosti nabytí vlastnictví předmětných pozemků žalobcem, který označil za spekulativní a uvedl, že na všech třech pozemcích se v době jejich nabytí žalobcem místní komunikace již nacházely. Dále poukázal na to, že při určení výše bezdůvodného obohacení je třeba vycházet z toho, že běžný výnos z investic do nemovitostí v Praze se pohybuje v řádu jednotek procent, tedy v daném případě jednotek procent z částky 102 000 Kč a žalobcem uplatňovaná výše bezdůvodného obohacení tak zjevně neodpovídá běžnému výnosu z takto investovaných finančních prostředků.4. Podáním ze dne 24. října 2017, doručeným soudu dne 27. 10. 2017, vzal žalobce žalobu vůči žalovanému č. 1 zpět. Usnesením ze dne 6. prosince 2017 č.j. 7 C 326/2016-191 soud vůči žalovanému č. 1 (tedy vůči , název žalovaného, ) řízení podle § 96 odst. 1, 2 a 4 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) zastavil. Nadále bylo řízení vedeno vůči žalovanému č. 2, toliko vůči , název žalovaného, , IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, , který je v rozsudku dále označován jako „žalovaný.“5. Dne 5. 9. 2024 žalovaný uhradil žalobci částku 312 253,55 Kč představující úhradu bezdůvodného obohacení za užívání pozemků (s označením spisové značky tohoto řízení 7 C 326/2016) za období od 1. 1. 2014 do 30. 9. 2016 ve výši dle znaleckého posudku , Anonymizováno, ve výši 189 290 Kč a dále zákonné úroky z prodlení, které žalovaný vyčíslil ke dni 30. 6. 2024 v částce 118 145,49 Kč a ke dni zaplacení 5. 9. 2024 v částce 4 818,06 Kč, celkem tedy žalovaný uhradil žalobci částku 312 253,55 Kč za účelem odklizení tohoto soudního sporu (zjištěno z platebního poukazu ze dne 5. 9. 2024 na č.l. 1039). Žalobce přijetí částky 312 253,55 Kč potvrdil dopisem ze dne 11. 9. 2024, který byl odeslán žalovanému doporučeným dopisem dne 13. 9. 2024 (zjištěno z dopisu žalobce ze dne 11. 9. 2024 na č.l. 1049 a podacího lístku české pošty, s.p. na č.l. 1050), nicméně uvedl, že nebylo možné zjistit k jaké jeho pohledávce vůči žalovanému se platba vztahuje, a tedy uhrazenou částku započítává na pohledávku ze sporu vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod č.j. 38 C 207/2019, neboť žalovaný určitou částku na tuto pohledávku v minulosti již plnil a proto uhrazenou částku započítává jako úhradu naběhlých úroků z prodlení. Toto stanovisko žalovaného prezentoval mj. právní zástupce žalovaného na ústním jednání dne 19. září 2024. Žalobce tedy nevzal v rozsahu uhrazené jistiny v částce 189 290 Kč včetně zákonného úroku z prodlení (které byly dle početní kontroly provedené soudem uhrazeny ve správně vypočtené výši) žalobu zpět.6. Soud vyšel ze shodných tvrzení stran ohledně těch skutečností, které mezi nimi byly nesporné, zhodnotil provedené důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.7. Mezi stranami bylo nesporné, že v žalovaném období od 1. 1. 2014 do 30. 9. 2016 byl vlastníkem pozemků , parc. č., v k. ú. , adresa, , , parc. č., v k. ú. , adresa, a , parc. č., v k. ú. , adresa, (dále jen „pozemky“ nebo jen „předmětné pozemky“) žalobce, že dle zápisu v katastru nemovitostí mají pozemky povahu ostatní plochy – ostatní komunikace, že na pozemcích , parc. č., v k. ú. , adresa, a , parc. č., v k. ú. , adresa, se nacházejí místní komunikace III. třídy a že pozemek , parc. č., v k. ú. , adresa, vznikl oddělením od původního pozemku , parc. č., v k. ú. , adresa, za účelem přesného zaměření skutečného provedení stavby tělesa komunikace, když se na něm nachází místní komunikace II. třídy. Nesporné je ta