36 C 187/2025-30 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou u zdejšího soudu dne 2. 10. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 16 736,52 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 16 736,52 Kč od 22. 11. 2024 do zaplacení. Svůj návrh odůvodnila tím, že společnost , právnická osoba, . (dále jen „předchůdkyně“), žalovanému vyplatila na základě smlouvy úvěru ze dne 24. 4. 2024, na jeho účet částku ve výši 15 000 Kč. Aktivní legitimaci žalobkyně dovozuje ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 2. 2025 uzavřené mezi ní a předchůdkyní. Žalovaný na úvěr uhradil celkem 4 192 Kč. Žalovaná částka se tak skládá z nesplacené jistiny úvěru ve výši 10 808 Kč a smluvního úroku ve výši 5 928,52 Kč.2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.3. Soud ve věci rozhodl podle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, přičemž účastníci s tímto postupem výslovně souhlasili, případně se k němu na výzvu soudu nevyjádřili, a jejich souhlas se tak předpokládal podle § 101 odst. 4 o. s. ř.4. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Předchůdkyně a žalovaný uzavřeli dne 24. 4. 2024 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které předchůdkyně dne 25. 4. 2024 zaslala na účet žalovaného č. , č. účtu, částku výši 15 000 Kč (prokázáno výpisem z účtu žalovaného vedeného u , právnická osoba, ). Majitelem a disponentem tohoto účtu je právě žalovaný (prokázáno sdělením , právnická osoba, ze dne 28. 10. 2025). Žalovaný se zavázal vrátit uvedenou částku a dále uhradit úrok ve výši 68,37 % ročně a pojištění ve výši 13,95 % z každé splátky. Dlužnou částku se zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách po dobu 48 měsíců, přičemž výše jedné splátky byla sjednána ve výši 1 048 Kč (prokázáno smlouvou o úvěru č. , hodnota, ). Roční procentní sazba nákladů (RPSN) byla sjednána ve výši 96,67 % (prokázáno oznámením o schválení úvěru ze dne 26. 4. 2025). Předchůdkyně postoupila svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni dne 2. 12. 2025 (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávky). Žalovaný na úvěr žalobkyni uhradil celkem 4 192 Kč. Žalovaný byl o postoupení svého dluhu žalobkyni informovaná přípisem ze dne 5. 4. 2025 a zároveň byl téhož dne právním zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě dluhu před podáním žaloby (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 5. 4. 2025, předžalobní výzvou ze dne 5. 4. 2025 a podacím lístkem z téhož dne).5. Pokud se týká povinnosti předchůdkyně žalobkyně prověřit schopnost žalovaného splácet úvěr, jak jí to ukládá zákon, předchůdkyně žalobkyně měla k dispozici pouze výplatní pásku žalovaného za únor 2024 a dokument nazvaný „Hodnocení klienta“. V dalším ověřila úvěruschopnost žalovaného pouze povrchně z veřejně dostupných databází ISIR, SOLUS, NRKI. Pokud se týká výdajové stránky žalovaného, z žalobních tvrzení i z doložených dokumentů je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně se co do výdajové stránky posouzení úvěruschopnosti žalovaného spokojila s jím uvedenými údaji, které žádným bližším způsobem nepřezkoumala, např. vyžádáním výpisů z bankovního účtu žalovaného za období předcházející sjednání smlouvy o spotřebitelském úvěru.6. Po právní stránce soud věc posoudil dle ustanovení o úvěru § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud má ze smlouvy za prokázané, že předchůdkyně poskytla žalovanému částku 15 000 Kč, přičemž z této částky žalovaný dosud neuhradil 10 808 Kč. Dle smlouvy měl žalovaný nad rámec jistiny zaplatit i smluvní úrok výši 68,37 % ročně a pojištění ve výši 13,95 % z každé splátky. RPSN bez pojištění bylo stanoveno ve výši 94,44 %, a s pojištěním dokonce ve výši 96,67 %, což soud považuje za zcela nepřiměřené a v rozpornou s dobrými mravy. K otázce přiměřenosti úroků a dalšího příslušenství soud odkazuje např. na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2021, č.j. 58 Co 100/2021-126. Dle něj soudní judikatura dovodila již v době před účinností současného občanského zákoníku, že nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. K těmto závěrům dospěl rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, přičemž v daném případě, kdy byl sjednaný úrok téměř čtyřikrát vyšší než nejvyšší bankovní úroková sazba, soud dovodil, že se jedná o ujednání v rozporu s dobrými mravy. Ohledně obvyklé míry úrokových sazeb soud odkazuje např. na databázi České národní banky ARAD, z níž vyplývá, že v dubnu 2024, kdy byla smlouva uzavřena, činila obvyklá úroková sazba u spotřebitelských úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR 8,71 % ročně, a je tak zřejmé, že žalobkyní požadovaná úroková sazba 68,37 % ročně přesahuje běžnou úrokovou sazbu přibližně 8násobně, roční procentní sazba nákladů 96,67 % je pak oproti zjištěné běžné sazbě zhruba 11násobná.7. Poskytování spotřebitelského úvěru je dále upraveno v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, kdy podle § 86 odst. 1 a 2 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. V této souvislosti soud odkazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18, ze dne 26. 2. 2019, podle kterého nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.8. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem.9. Protože z žalobkyní uvedených tvrzení a doložených dokumentů k otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně plyne, že předchůdkyně neprovedla posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr v souladu se zákonem, považuje soud uzavřenou smlouvu za absolutně neplatnou. Žalovaný je proto povinen vrátit pouze nesplacenou jistinu spotřebitelského úvěru ve výši 10 808 Kč, v této části je tedy žaloba důvodná. Uvedenou částku je žalovaný povinen vrátit ve lhůtě přiměřené jeho finančním možnostem, která je stanovena tímto rozsudkem. Vzhledem k tomu, že splatnost předmětných finančních prostředků byla stanovena až tímto rozhodnutím, žalovaný se nenacházel v prodlení, a žalobkyni proto nevznikl nárok na zákonný úrok z prodlení.10. S ohledem na výše uvedené soud žalobu co do částky 5 928,52 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 16 736,52 Kč od 22. 11. 2024 do zaplacení, jako nedůvodnou zamítnul.11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení byla částka ve výši 16 736,52 Kč. Žalobkyni bylo v řízení vyhověno v částce 10 808 Kč a nevyhověno v částce 5 928,52 Kč, tedy rozdíl úspěchu a neúspěchu žalobkyně představuje částka 4 879,75 Kč, což je 29,15 % předmětu řízení.12. Celkové účelně vynaložené náklady žalobkyně činí celkem 2 500 Kč a jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 000 Kč (přesněji 800 Kč za již zaplacený soudní poplatek a dalších 200 Kč za uložený doplatek na soudním poplatku) a dále odměnou advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, podání žaloby) ve výši 400 Kč za úkon dle ustanovení § 14b odst. 1 písm. c) bodu 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif účinný od 1. 1. 2025 (dále jen „a. t.“), neboť žalobkyně vede u zdejšího soudu další řízení s obdobným předmětem sporu, která byla zahájena na základě shodného f