36 C 42/2025-72 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobce se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 27. 3. 2025 domáhal zaplacení částky 61 550 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh žalobce odůvodnil tím, že dne 26.4.2007 uzavřel s žalovanou pojistnou smlouvu , podezřelý výraz, č. , hodnota, (dále jen „pojistná smlouva“), kterou smluvní strany sjednaly pojištění žalobce pro případ smrti nebo dožití s pojistným ve výši 1 200 Kč měsíčně. Pojištění na základě pojistné smlouvy k datu podání žaloby skončilo výpovědí ze strany žalobce. Žalobce zaplatil na pojistném celkově částku 253 200 Kč, žalovaná vyplatila žalobci při ukončení pojistné smlouvy tzv. odkupné ve výši 191 650 Kč. Žalobce se žalobou domáhá vydání bezdůvodného obohacení žalovanou ve výši 61 550 Kč s příslušenstvím, které odpovídá pojistnému, které žalobce uhradil na základě pojistné smlouvy, sníženému o plnění žalované, neboť pojistná smlouva je neplatná pro rozpor se zákonem a evropským právem.2. Důvod neplatnosti pojistné smlouvy spatřoval žalobce v tom, že podle čl. 1.1.1. zvláštních pojistných podmínek (dále jen „ZPP“) bylo pojištění definováno jako „druh životního pojištění pro případ smrti nebo dožití spojené s investičním fondem.“ Pojistné plnění je zčásti formováno tak, že pojistné je umisťováno do fondů pojistitele, což jsou ve smyslu článku 2.1.4 ZPP „vnitřní fondy pojistitele“. Jednotlivé investiční fondy zahrnují různé typy investic, které tvoří hodnotu jejich majetku (článek 2.4.1 Všeobecných pojistných podmínek pro pojištění osob (dále jen „VPP“)). Pojistné se použije podle pravidel uvedených ve VPP a ZPP na nákup podílových jednotek, jejichž cena se odvíjí od hodnoty majetku investičního fondu. Ačkoliv to pojistné podmínky explicitně neupravují, majetek investičního fondu je rozdělen na tyto podílové jednotky. V ustanovení článku 2.2.3 ZPP je sjednáno pojistné plnění pro případ smrti, tak že „v případě smrti pojištěného za doby trvání pojištění poskytne pojistitel oprávněné osobě pojistné plnění ve výši pojistné částky pro případ smrti dohodnuté v pojistné smlouvě, anebo pokud je to pro oprávněnou osobu výhodnější, výši hodnoty podílových jednotek zjištěné k oceňovacímu dni, který následoval po dni oznámení pojistné události pojistiteli.“ Pro případ dožití se konce pojištění je v článku 2.2.2 ZPP ujednáno, že „pojistné plnění se poskytuje ve výši hodnoty podílových jednotek zjištěné k nejbližšímu oceňovacímu dni, který následoval po vzniku pojistné události“. Podle článku 1.2.20 VPP je podílovou jednotkou podíl na investičním fondu představující nárok na část hodnoty investičního fondu, přičemž podle článku 2.4.5 VPP se hodnota majetku fondu rovná hodnotě investic fondu k určitému oceňovacímu dni. Rozsah pojistného plnění se tak odvíjí od měnící se hodnoty investic alokovaných ve vnitřních investičních fondech žalované. Počet podílových jednotek na účtu pojistníka, oceněných dle pojistných podmínek je pak základem pro pojistné plnění ve formě hodnoty podílových jednotek. Rozsah pojistného plnění je tedy konstruován pomocí hodnoty podílových jednotek.3. Dále žalobce uvedl, že žalovaná byla podle pojistných podmínek oprávněna snižovat počet podílových jednotek na účtu pojistníka (skrze jejichž hodnotu se vypočítávala výše pojistného plnění) o poplatky, které nebyly ujednány určitým způsobem. Sazebník poplatků i další důležitá upřesnění podmínek pojištění byly obsaženy v tzv. specifikaci podmínek pojištění, která však žalobkyni nebyla nikdy předána. Nadto pojistná smlouva rozlišovala různé ceny podílových jednotek (nákupní a prodejní), přičemž rozdíl mezi nimi představoval skrytý poplatek ve výši až 5 % (resp. mezi 1,5% až 5%). Nadto podle pojistných podmínek mělo dojít k vytváření počátečních a akumulačních podílových jednotek, přičemž hodnota podílových jednotek měla být snižována o náklady související s uzavřením pojistné smlouvy (tedy provizi pojišťovacího zprostředkovatele); konstrukce účtování byla nepřehledná a pro běžného spotřebitele zcela nepochopitelná a z podmínek pojištění nebylo možno dovodit, jak se hodnota podílových jednotek má stanovit.4. Dále považuje žalobce za neplatné ustanovení článku 2.13 VPP poslední věta, podle které má pojistitel právo specifikaci v průběhu pojištění měnit či doplňovat. Podle ustanovení § 56 odst. 3 písm. h) starého občanského zákoníku jsou ve spotřebitelských smlouvách nepřípustná ujednání, která dovolují dodavateli jednostranně změnit smluvní podmínky bez důvodu sjednaného ve smlouvě. V uvedených ujednáních spatřovala žalobkyně ujednání zneužívající povahy dle článku 3 směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. 4. 1993 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách (dále jen „směrnice“), neboť nebyla individuálně sjednána a v rozporu s požadavkem poctivosti způsobovala významnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele. Dále šlo u ujednání, která nebyla sepsána jasným a srozumitelným jazykem dle článku 5 odst. 1 směrnice, takže žalobce neměl možnost posoudit ekonomické důsledky smlouvy. Vzhledem k tomu, že ujednání o poplatcích byla nezbytná pro výpočet pojistného, nemohla bez nich pojistná smlouva existovat, a je tak neplatná jako celek, a to absolutně podle § 55 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“). Žalobce vyzval žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení, ta však dluh neuhradila.5. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhovala její zamítnutí. Uzavření pojistné smlouvy se žalobkyní potvrdila, uvedla, že pojistnou smlouvu považuje za platnou a žalobu za nemravnou a zjevně účelovou. Potvrdila, že žalobce skutečně zaplatil za dobu trvání smlouvy na pojistném celkem 253 200 Kč; z toho částka 78 703 Kč byla cena za tzv. připojištění, proti nimž žalobce žádné námitky nevznáší. Na tzv. hlavní pojištění žalobce uhradil celkem 174 497 Kč a na odkupném obdržel 191 650 Kč. Žalobou se tedy fakticky domáhá vrácení (pouze) části ceny za to, že byl více než 17 let řádně pojištěn pro případ smrti, úrazu a hospitalizace. Hodnota pojistné ochrany poskytnuté žalobci je vyjádřena sjednaným rizikovým pojistným za připojištění, jež bylo v místě a čase obvyklé.6. Žalovaná namítla, že její celkové plnění na smlouvu činí 191 650 Kč + 78 703 Kč, tj. celkem 270 353 Kč, což převyšuje plnění žalobce. Již z tohoto důvodu nelze žalobě vyhovět. Za nepravdivé označila žalovaná tvrzení žalobce, že nikdy nebyl seznámen se Specifikací podmínek pojištění (dále jen „Specifikace“); nebyla mu toliko předána k uschování po podpisu smlouvy. Žalobce byl se Specifikací seznámen pojišťovacím zprostředkovatelem před uzavřením smlouvy, což výslovně stvrdil svým podpisem, viz. prohlášení v závěru smlouvy: „Beru na vědomí, že Specifikace podmínek pojištění je k dispozici na kontaktních místech , právnická osoba, , a současně prohlašuji, že před podpisem jsem s ní byl seznámen a souhlasím s jejím obsahem.“7. Skutečnost, že Specifikace tvoří nedílnou součást smlouvy, plyne nejen ze smlouvy samotné, ale také ze Všeobecných pojistných podmínek pojištění osob (platných od 1. 1. 2005, dále jen „VPP“), které se na ni transparentně odkazují v samostatném bodu 2.13 nadepsaném „Specifikace podmínek pojištění“, i ze Zvláštních pojistných podmínek pojištění , podezřelý výraz, (verze , hodnota, , dále jen „ZPP“), které se na Specifikaci hned na první stránce odkazují pětkrát. Žalobcův odkaz na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci 31 Cdo 1566/2017 tak není přiléhavý, protože distribuční model Allianz byl v rozhodné době odlišný než tam posuzovaný model.8. Z opatrnosti žalovaná namítla promlčení případného práva na vrácení plateb, které žalobce na smlouvu provedl dříve než dva roky před podáním žaloby. Podle § 107 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, se právo na vydání bezdůvodného obohacení promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil. Subjektivní dvouletá promlčecí lhůta by běžela od každé platby pojistného, neboť o tvrzených „vadách“ smlouvy bez Specifikace by žalobce musel vědět již v okamžiku jejího uzavření, neboť by nemohl vědět, co jím hrazená částka představuje, a zejména kolik z ní připadne na investici. Ve vztahu k platbám žalobce předcházejícím poslední tři roky před podáním žaloby pak uplynula i objektivní tříletá promlčecí lhůta podle § 107 odst. 2 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“)9. Z opatrnosti žalovaná započetla svou hypotetickou pohledávku na vrácení částky 191 650 Kč proti nepromlčené části obdobné pohledávky žalobce, která by v případě dvouleté subjektivní promlčecí lhůty činila částku 24 000 Kč a v případě tříleté objektivní lhůty částku 38 400 Kč. V případě neplatnosti smlouvy by mohla podle § 458 odst. 1 věty druhé o.z. vymáhat zpět také náhradu za pojistnou ochranu poskytnutou žalobci v rámci sjednaných připojištění. Samo vyplacené odkupné však násobně převyšuje nepromlčenou část žalobcovy hypotetické pohledávky.10. Z provedeného dokazování soud zjistil tyto skutečnosti:11. Z tvrzení stran, nakolik se shodovala, a z provedených důkazů, hodnocených jednotlivě i v jejich vzáj