39 C 122/2025-22 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky uvedené shora spolu s příslušenstvím na základě uzavřené smlouvy o revolvingovém úvěru mezi žalobkyní a žalovaným ze dne 28. 2. 2024. Žalobkyně se na základě uzavřené smlouvy zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky až do výše 29 245,04 Kč s možností postupného čerpání a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky žalobkyni vrátit, což řádně a včas nesplnil. Součástí smlouvy o revolvingovém úvěru byly i Všeobecné obchodní podmínky a Sazebník. Úvěr byl žalovanému poskytován ve výši 29 245,04 Kč na účet , č. účtu, prostřednictvím bankovního převodu s variabilním symbolem , var. symbol, z bankovního účtu žalobkyně. Úvěr byl splatný dne 28. 1. 2025. Žalovaný neuhradil ničeho a dostal se s úhradou do prodlení. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou předžalobní výzvou ze dne 14. 2. 2025 k úhradě dlužné částky a upozornil jí na případné řešení sporu soudní cestou. Na výzvu žalovaný nijak nereagoval.2. Žalovaný se k věci nijak nevyjádřil.3. Soud ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř. a rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili, případně se k němu na výzvu soudu nevyjádřili, a jejich souhlas se tak předpokládal podle § 101 odst. 4 o. s. ř.4. Soud posoudil předložené listinné důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.5. Z úvěrové smlouvy soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli dne 28. 2. 2024 revolvingovou úvěrovou smlouvu, na základě které měla být poskytnuta žalované částka až do výše 29 245,04 Kč, žalovaný se zavázal splatit částku až ve výši 29 245,04 Kč a smluvní úrok v měsíčních splátkách odpovídajících Minimální částce platby, kterou tvoří (a) 13 % z nesplaceného Úvěru spolu s úrokem z Úvěru a poplatkem za výběr, nebo (b) 1 000 Kč, podle toho, která z těchto částek je vyšší. RPSN bylo 299,98 % (důkaz: Smlouva o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním). Na účet žalovaného č. , č. účtu, byla převedena částka ve výši 29 245,04 Kč (důkaz: přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli). Žalovaný se dostal s úhradou splátek do prodlení a ze strany žalovaného nedošlo k úhradě řádně a včas. (důkaz: tvrzení žalobkyně). Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného dopisem ze dne 14. 2. 2025 k úhradě dlužné částky před podáním žaloby (důkaz: Výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 14. 2. 2025). Žalovaný v období od 28. 2. 2024 do 26. 1. 2025 vybral celkem částku ve výši 45 969 Kč, přičemž zaplatil žalobkyni celkem částku 72 155,34 Kč. (důkaz: zpráva o platbách a výběrech)6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.7. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.10. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.11. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.12. Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru dne 28. 2. 2024 dle § 2395 o. z. ve spojení s § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka v celkové výši 45 969 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit nad rámec jistiny smluvní úrok (146,949 % denně z aktuální dlužné jistiny); nad rámec toho měl žalovaný uhradit poplatek za prodlení se zaplacením splátky ve výši 0,4026 % denně z jistiny až do zaplacení stávajícího dluhu. Výši úroků, poplatků a dalších nákladů považuje soud v jejich souhrnu za nepřiměřenou a rozpornou s dobrými mravy. RPSN (roční procentní sazba nákladů, tj. celkové skutečné náklady spotřebitelského úvěru vyjádřené jako roční procento z celkové výše úvěru) bylo stanoveno na 299,98 % a obsahuje položky smluvního úroku z jistiny úvěru a všechny poplatky spojené s poskytnutím úvěru, což je specifikováno v Sazebníku.13. K otázce přiměřenosti úroků a dalšího příslušenství soud odkazuje zejména na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, dle kterého „V rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“. V uvedené věci byl sjednaný úrok téměř čtyřikrát vyšší než nejvyšší bankovní úroková sazba a soud dovodil, že se jedná o ujednání v rozporu s dobrými mravy (obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2012, sp. zn. 32 Cdo 242/2011). V dané věci byla smlouva uzavřena v únoru roku 2024, přičemž dle databáze České národní banky ARAD (Statistika úrokových sazeb u spotřebitelů poskytované bankami) byla v únoru roku 2024 obvyklá úroková sazba úvěrů poskytovaných spotřebitelům ze strany banky 8,97 % ročně. Roční procentní sazba nákladů uvedená v úvěrové smlouvě 146,949 % je pak mnohonásobná. Rozpor s dobrými mravy je tak dán tím, že smluvený úrok s přihlédnutím k dalším poplatkům a nákladům mnohonásobně převyšuje sazbu úroků u úvěrů na spotřebu; vysoko přesahuje přijatelnou hranici a smlouva o úvěru z tohoto důvodu odporuje dobrým mravům, přičemž rozpor s dobrými mravy má soud za zjevný. Smlouva je tak absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu.14. Z přehledu plateb (č.l. 12- zpráva o platbách a výběrech) soud dále zjistil, že za období od 28. 2. 2024 do 26. 1. 2025 žalobce zaplatil žalovanému částku v celkové výši 45 969 Kč, naproti tomu však žalovaný zaplatil za stejné období žalobci částku v celkové výši 72 155,34 Kč. Žalovaný tedy zaplatil žalobci v celkovém výši více, než kolik mu žalobce za dané období poskytl.15. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru a již zaplacené částky 72 155,34 Kč žalovaným, převyšující celkovou vyplacenou částku ze strany žalobkyně pouze ve výši 45 969 Kč, soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je nedůvodný. Žalobkyně s ohledem na přijaté a poskytnuté plnění již nemá nárok na žádné další plnění ze strany žalovaného, neboť si strany mají s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy vrátit to, co si plnily (bezdůvodné obohacení). Je to naopak žalovaný, komu by vznikl nárok na bezdůvodné obohacení představující rozdílu mezi jím zaplacenou částkou a částkou přijatou od žalobkyně. Soud tak žalobu zamítl v plném rozsahu zamítl, neboť ji shledal nedůvodnou.16. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého by měl nárok na náhradu nákladů řízení žalovaný, který byl ve věci plně úspěšný, avšak s ohledem na to, že jemu žádné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl tak, jak ve výroku uvedeno, tedy že nárok na náhradu nákladů nemá žádný z účastníků.17. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.