39 C 184/2025-15 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky uvedené shora spolu s příslušenstvím na základě uzavřené smlouvy o úvěru mezi žalobkyní a žalovaným ze dne 19. 9. 2023 (č. smlouvy , Anonymizováno, ). Žalobkyně se na základě uzavřené smlouvy zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky až do výše 64 700 Kč s možností postupného čerpání a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky žalobkyni vrátit spolu s příslušenstvím. Součástí smlouvy o úvěru byly i Všeobecné obchodní podmínky a Sazebník. Úvěr byl žalovanému vyplacen ve výši 7 000 Kč na účet , č. účtu, prostřednictvím bankovního převodu z bankovního účtu žalobkyně dne 19. 9. 2023. Žalovaný byl dle smlouvy povinen zaplatit také poplatek za vyplacení tranší úvěru a smluvní úrok. Úvěr nebyl splácen řádně a včas, žalovaný se dostal s úhradou do prodlení. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného předžalobní výzvou k úhradě dlužné částky a upozornil jí na případné řešení sporu soudní cestou. Na výzvu žalovaný nijak nereagoval.2. Žalovaný se k věci nijak nevyjádřil.3. Soud ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř. a rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili, případně se k němu na výzvu soudu nevyjádřili, a jejich souhlas se tak předpokládal podle § 101 odst. 4 o. s. ř.4. Soud posoudil předložené listinné důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.5. Z úvěrové smlouvy soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný spolu uzavřely dne 19. 9. 2023 úvěrovou smlouvu, na základě které měla být poskytnuta žalovanému částka 64 700 Kč, žalovaný se zavázal splatit jistinu ve výši 64 700 Kč, za vyplacení tranší úvěru a smluvní úrok. RPSN bylo 1759,12 % (důkaz: Smlouva o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním č. , Anonymizováno, ). Na účet žalovaného č. , č. účtu, byla dne 15. 7. 2024 převedena částka ve výši 23 000 Kč (důkaz: přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli). Protože se žalovaný dostal s úhradou splátek do prodlení a ze strany žalovaného nedošlo po upomínkách k jejich úhradě, vypověděla žalobkyně smlouvu oznámením ze dne 29. 4. 2024, celková dlužná částka byla k tomuto dni stanovena na 15 448,51 Kč (důkaz: oznámení o výpovědi ze dne 29. 4. 2024). Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného dopisem k úhradě dlužné částky před podáním žaloby (důkaz: Výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 20. 1. 2025). Žalobkyně uvedla, že na jistinu splatil žalovaný celkem částku ve výši 15,81 Kč a to dne 1. 11. 2023.6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.7. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.10. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.11. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.12. Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že žalobkyně a žalovaný uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru dne 19. 9. 2023 dle § 2395 o. z. ve spojení s § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 7 000 Kč ve stejný den, kdy došlo k uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal uhradit nad rámec jistiny poplatek za službu „, Anonymizováno, “ a za , Anonymizováno, , k tomu také smluvní úrok (1,02 % denně z aktuální dlužné jistiny); nad rámec toho měl žalovaný uhradit poplatek za prodlení se zaplacením splátky ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení stávajícího dluhu. Výši úroků, poplatků a dalších nákladů považuje soud v jejich souhrnu za nepřiměřenou a rozpornou s dobrými mravy. RPSN (roční procentní sazba nákladů, tj. celkové skutečné náklady spotřebitelského úvěru vyjádřené jako roční procento z celkové výše úvěru) bylo stanoveno na 1 759,12 % a obsahuje položky smluvního úroku z jistiny úvěru a všechny poplatky spojené s poskytnutím úvěru, což je specifikováno v Sazebníku.13. K otázce přiměřenosti úroků a dalšího příslušenství soud odkazuje zejména na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, dle kterého „V rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“. V uvedené věci byl sjednaný úrok téměř čtyřikrát vyšší než nejvyšší bankovní úroková sazba a soud dovodil, že se jedná o ujednání v rozporu s dobrými mravy (obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2012, sp. zn. 32 Cdo 242/2011). V dané věci byla smlouva uzavřena v září roku 2023, přičemž dle databáze České národní banky ARAD (Statistika úrokových sazeb u spotřebitelů poskytované bankami) byla v září roku 2023 obvyklá úroková sazba úvěrů poskytovaných spotřebitelům ze strany banky 9,50 % ročně. Roční procentní sazba nákladů uvedená v úvěrové smlouvě 1 759,12 % je pak mnohonásobně více než obvyklá úroková sazba. Rozpor s dobrými mravy je tak dán tím, že smluvený úrok s přihlédnutím k dalším poplatkům a nákladům mnohonásobně převyšuje sazbu úroků u úvěrů na spotřebu; vysoko přesahuje přijatelnou hranici a smlouva o úvěru z tohoto důvodu odporuje dobrým mravům, přičemž rozpor s dobrými mravy má soud za zjevný. Smlouva je tak absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu.14. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru tak má žalobkyně nárok pouze na jistinu, kterou zaslala žalobkyně žalovanému na bankovní účet ve výši 7 000 Kč bez právního důvodu, neboť předložená smlouva je absolutně neplatná. Žalobkyně nadto uvedla, že ze strany žalovaného bylo na jistině zaplaceno celkem 15,81 Kč dne 1. 11. 2023. Žalobkyně má proto nárok na rozdíl mezi poskytnutou částkou 7 000 Kč a částkou, kterou žalovaný již žalobkyni uhradil ve výši 15,81 Kč. Soud tak žalobu zamítl co do zbytku.15. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Protože měl žalovaný ve věci větší úspěch než žalobkyně, náležela by jí poměrná výše účelně vynaložených nákladů řízení. Žalovanému však v řízení žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, že na náhradu nákladů nemá nárok žádný z účastníků.16. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.