39 C 281/2025-17 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne 15. 9. 2025 domáhala zaplacení částky ve výši 22 952,19 Kč s příslušenstvím (úrokem z prodlení). Svůj návrh odůvodnila tím, že dne , datum, 2022 uzavřela její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , s žalovaným prostřednictvím webových stránek smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě níž se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč, že v souladu se smlouvou o úvěru byl ve prospěch žalovaného úvěr vyplacen, že úvěr měl být žalovaným splacen do , datum, 2025, že žalovaný úvěr řádně nesplatil a že ke dni podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu byla nesplacená jistina ve výši 19 059,44 Kč. Právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu před podáním žaloby předžalobní upomínkou ze dne , datum, 2025. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, 2024 mezi společností , právnická osoba, a žalobkyní přešla pohledávka za žalovaným na žalobkyni.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř. a rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili, případně se k němu na výzvu soudu nevyjádřili, a jejich souhlas se tak předpokládal podle § 101 odst. 4 o. s. ř.4. Soud posoudil provedené důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k následujícím skutkovým závěrům.5. Ze smlouvy o úvěru splatném ve splátkách č. , hodnota, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli dne , datum, 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které měla být poskytnuta žalovanému částka 50 000 Kč, žalovaný se zavázal splatit načerpanou jistinu ve výši 50 000 Kč, úroková sazba byla sjednána ve výši 56,72 % a RPSN bylo 74,10 % (důkaz: smlouva o úvěru splatném ve splátkách č. , hodnota, ). Z výpisu z účtu č. , č. účtu, má soud za prokázané, že žalobkyně zaslala na bankovní účet žalovaného dne , datum, 2022 částku ve výši 50 000 Kč (důkaz: výpis z účtu č. , č. účtu, ). Právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu předžalobní výzvou z , datum, 2025 (důkaz: výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, 2025 a podacím lístkem ze stejného dne). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, 2024 mezi společností , právnická osoba, a žalobkyní přešla pohledávka za žalovaným na žalobkyni (důkaz: smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, 2024).6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.7. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.10. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.11. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.12. Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že účastníci uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru dle § 2395 o. z. ve spojení s § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na základě které byla žalované poskytnuta částka ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit celkem 104 990,76 Kč, přičemž tato částka je nad rámec jistiny ve výši 50 000 Kč tvořena úrokem a poplatky. Výši úroků a dalších plateb za služby považuje soud v jejich souhrnu za nepřiměřenou a rozpornou s dobrými mravy. RPSN (roční procentní sazba nákladů, tj. celkové skutečné náklady spotřebitelského úvěru vyjádřené jako roční procento z celkové výše úvěru) je 74,10 %.13. K otázce přiměřenosti úroků a dalšího příslušenství soud odkazuje zejména na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15.12.2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, dle kterého „V rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“. V uvedené věci byl sjednaný úrok téměř čtyřikrát vyšší než nejvyšší bankovní úroková sazba a soud dovodil, že se jedná o ujednání v rozporu s dobrými mravy (obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15.5.2012, sp. zn. 32 Cdo 242/2011). V dané věci byla smlouva uzavřena v srpnu roku 2022, přičemž dle databáze České národní banky ARAD (Statistika úrokových sazeb u spotřebitelů poskytované bankami) byla v srpnu roku 2022 obvyklá úroková sazba úvěrů poskytovaných spotřebitelům ze strany banky 9,72 % ročně. Je tak zřejmé, že žalobkyní požadovaná roční procentní sazba nákladů ve výši 74,10 %, reflektující pouze část poplatků a náklady je pak více než sedmi násobná. Soud má za to, že dohoda o poplatcích ve spojení s úrokovou mírou podléhá korektivu dobrých mravů (§ 2 odst. 3 o. z.), na který jsou smluvní strany povinny dbát. Jelikož na uzavírání obdobných smluv právní předchůdkyně žalobkyně postavila svoje podnikání, které provozuje se záměrem produkovat určitý zisk, dospěl soud k závěru, že toto ustanovení nelze oddělit od zbytku smlouvy ve smyslu § 576 o.z., neboť nelze předpokládat, že by právní předchůdkyně žalobkyně takovou smlouvu, bez uvedených poplatků, vůbec uzavřela. Rozpor předmětných ustanovení s dobrými mravy má proto za následek neplatnost smlouvy jako celku, přičemž k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu.14. Jak plyne ze shora uvedených skutkových zjištění, žalovaný od žalobkyně přijal částku 50 000 Kč, a to na základě absolutně neplatné smlouvy ve smyslu § 588 o. z. Žalovaný byl proto povinen přijatou částku žalobkyni vydat, a to bez zbytečného odkladu poté, co věřitel plnění požadoval (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalobkyně eviduje za žalovaným nesplacenou jistinu ve výši 19 059,44 Kč. Žalobkyně má tak nárok na úhradu bezdůvodného obohacení v této výši. Jelikož smlouva o úvěru je absolutně neplatná, nemohlo žalobkyni vzniknout právo na zaplacení smluvního úroku, a dalších poplatků vyplývajících ze smlouvy. V rozsahu těchto nároků proto soud žalobu zamítl.15. Žalovaný byl k úhradě dluhu (a v důsledku tedy i k vydání bezdůvodného obohacení) prokazatelně vyzván výzvou z 19. 6. 2025 s tím, že tato výzva byla podána na poštu ve stejný den. S ohledem na ust. § 573 o. z. má soud za to, že výzva došla třetí pracovní den po odeslání (, datum, 2025). Žalovaný měl bezdůvodné obohacení vydat bez zbytečného odkladu poté, co věřitel plnění požadoval (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž byl vyzván k úhradě ve lhůtě 3 dnů. Nejpozději tedy měl žalovaný plnit dne , datum, 2025 a počínaje dnem , datum, 2025 se ocitl s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení. O výši úroku z prodlení soud rozhodl podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Soud žalobu zamítl, pokud šlo o úrok z prodlení, v němž žalobkyní uplatněný nárok na něj převyšoval to, na co jí vzniklo právo.16. Nad rámec uvedeného soud podotýká, že nezkoumal, zda žalobkyně dostatečně prověřila úvěruschopnost žalované dle § 84 odst. 2 ZoSÚ, a to s ohledem na absolutní neplatnost úvěrové smlouvy.17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 807 Kč po zaokrouhlení, přičemž tato částka představuje 66,08 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 83,04 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 16,96 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 919 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 22 952,19 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.18. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.19. O lhůtě k plnění ve vztahu k náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta pře