43 C 124/2025-26 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení 15 992,56 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky za dobu od 29. 3. 2025 do zaplacení. V návrhu žalobkyně tvrdila, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, se sídlem , adresa, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), dne , datum, 8. 2024 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě čerpal žalovaný úvěr v konečné výši 15 992,56 Kč. Úvěr byl splatný dne , datum, 3. 2025. Žalovaný však své závazky ze smlouvy porušil, když splátky úvěru nehradil řádně a včas. Právní předchůdkyně žalobkyně proto vyzvala žalovaného k uhrazení dlužné částky. Dne , datum, 1. 2020 byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Žalovaná částka se sestává z nezaplacené jistiny úvěru ve výši 15 992,56 Kč. Žalovaný byl vyzván k úhradě celého dluhu před podáním žaloby, avšak dluh neuhradil.2. Žalovaný se k věci nijak nevyjádřil.3. Soud ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř. a rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili, případně se k němu na výzvu soudu nevyjádřili, a jejich souhlas se tak předpokládal podle § 101 odst. 4 o. s. ř.4. Soud posoudil předložené listinné důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.5. Z úvěrové smlouvy (důkaz: Úvěrová smlouva , Anonymizováno, , , Anonymizováno, ) soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli dne 5. 8. 2024 úvěrovou smlouvu, na základě které měla být poskytnuta žalovanému částka 10 000 Kč, žalovaný se zavázal splatit jistinu ve výši 10 000 Kč a úrok ve výši 7 959,74 Kč. Poplatek za prodlení se zaplacením splátky byl sjednán ve výši 250 Kč. Celkem měl žalovaný uhradit částku 17 959,74 Kč, úroková sazba byla sjednána ve výši 146,949 % a RPSN bylo 299,98 %. Tento výpočet je založen na předpokladu poskytnutí úvěru ve výši 10 000 Kč. Z informace o proplacení úvěru právní předchůdkyně žalobkyně a informace od , právnická osoba, , soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na účet žalovaného č. , č. účtu, dne 5. 8. 2024 částku ve výši 10 000 Kč, dne 27. 9. 2024 částku ve výši 1 415 Kč a dne 1. 11. 2024 částku ve výši 3 000 Kč (důkaz: listiny nazvané „, Anonymizováno, “ ze dne 5. 8. 2024, 27. 9. 2024 a 1. 11. 2024, sdělení , právnická osoba, ze dne 16. 7. 2025). Žalovaný před postoupením pohledávky uhradil celkem 8 278,1 Kč (důkaz: listina nazvaná jako „, Anonymizováno, “). Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, 1. 2020 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovaným (důkaz: Smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, 1. 2020 a seznam postoupených pohledávek). Právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky oznámením ze dne 11. 4. 2025. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného dopisem ze dne 11. 4. 2025 k úhradě dlužné částky před podáním žaloby (důkaz: Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 11. 4. 2025, Výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 11. 4. 2025 spolu s podacím lístkem ze dne 11. 4. 2025).6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.7. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.10. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.11. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.12. Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru dle § 2395 o. z. ve spojení s § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka ve výši celkem 14 415 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit částku celkem ve výši 17 959,74 Kč (v situaci, kdy by žalovaný obdržel pouze 10 000 Kč), přičemž tato částka je nad rámec jistiny tvořena úrokem ve výši 7 959,74 Kč; nad rámec tohoto měl žalovaný uhradit poplatek za prodlení se zaplacením splátky ve výši 250 Kč. Výši úroků, poplatků a dalších nákladů považuje soud v jejich souhrnu za nepřiměřenou a rozpornou s dobrými mravy. Samotná úroková sazba byla sjednána ve výši 146,949 %, RPSN (roční procentní sazba nákladů, tj. celkové skutečné náklady spotřebitelského úvěru vyjádřené jako roční procento z celkové výše úvěru) je pak 299,98 %.13. K otázce přiměřenosti úroků a dalšího příslušenství soud odkazuje zejména na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, dle kterého „V rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“. V uvedené věci byl sjednaný úrok téměř čtyřikrát vyšší než nejvyšší bankovní úroková sazba a soud dovodil, že se jedná o ujednání v rozporu s dobrými mravy (obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2012, sp. zn. 32 Cdo 242/2011). V dané věci byla smlouva uzavřena v srpnu roku 2023, přičemž dle databáze České národní banky ARAD (Statistika úrokových sazeb u spotřebitelů poskytované bankami) byla v srpnu roku 2023 obvyklá úroková sazba úvěrů poskytovaných spotřebitelům ze strany banky 9,57 % ročně. Je tak zřejmé, že žalobkyní požadovaná úroková sazba významně převyšuje tuto úrokovou sazbu, roční procentní sazba nákladů uvedená v úvěrové smlouvě 299,98 % je pak více než třiceti násobná. Rozpor s dobrými mravy je tak dán tím, že smluvený úrok s přihlédnutím k dalším poplatkům a nákladům mnohonásobně převyšuje sazbu úroků u úvěrů na spotřebu; vysoko přesahuje přijatelnou hranici a smlouva o úvěru z tohoto důvodu odporuje dobrým mravům, přičemž rozpor s dobrými mravy má soud za zjevný. Smlouva je tak absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu.14. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru tak má žalobkyně nárok pouze na jistinu, kterou zaslala právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému na jeho bankovní účet ve výši 10 000 Kč, 3 000 Kč a 1 415 Kč bez právního důvodu, neboť předložená smlouva je absolutně neplatná. Žalobkyně tvrdila a z jí předložené listiny pojmenované jako „, Anonymizováno, “ vyplývá, že žalovaný před postoupením pohledávky uhradil celkem 8 278,1 Kč. Soud proto žalobkyni přiznal částku odpovídající rozdílu mezi jistinou ve výši 14 415 Kč a žalovaným již uhrazenou částkou ve výši 8 278,1 Kč, tj. částku 6 136,9 Kč.15. O úroku z prodlení soud rozhodl podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 11. 4. 2025, ve kterém stanovila lhůtu do 3 dnů, tj. do 14. 4. 2025. Nejpozději tedy měl žalovaný vydat bezdůvodné obohacení dne 14. 4. 2025. Jelikož tak neučinil, dostal se následující den, tj. dne 15. 4. 2025, do prodlení. Soud tak žalobkyni přiznal zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 14 415 Kč od 15. 4. 2025 do zaplacení. Soud naopak žalobu zamítl, pokud šlo o úrok z prodlení v rozsahu, v němž žalobkyní uplatněný nárok na něj převyšoval to, na co jí vzniklo právo.16. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. s tím, že žalovanému, který byl v řízení úspěšnější, s ohledem na jeho procesní pasivitu žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že na jejich náhradu nemá právo žádný z účastníků.17. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.