43 C 243/2025-21 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se žalobou/návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlou soudu dne 14. 5. 2025 domáhala na žalovaném zaplacení částky 12 526 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 12 526 Kč od 5. 3. 2025 do zaplacení. V návrhu žalobkyně uvedla, že dne , datum, 2024 uzavřela s žalovaným smlouvu o dílo ve smyslu § 2586 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, tím, že akceptovala objednávku žalovaného, kdy se zavázala provést opravu a údržbu vozidla značky , Anonymizováno, , model , Anonymizováno, , registrační značka: , SPZ, , VIN , VIN kód, (dále jen „vozidlo“). Žalobkyně svou povinnost plynoucí jí ze smlouvy o dílo splnila, když opravu a údržbu vozidla řádně provedla. Žalovaný byl povinen zaplatit za opravu a údržbu vozidla částku 12 526 Kč. Žalovanému byla na tuto částku vystavena faktura č. , hodnota, . Splatnost faktury připadla na , datum, 2025, přičemž z pohledávky plynoucí z faktury žalovaný k dnešnímu dni neuhradil ničeho. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky.2. Vzhledem k cizí státní příslušnosti žalovaného se soud zprvu zabýval svou pravomocí ve věci rozhodnout. Vzhledem k cizí státní příslušnosti žalovaného jako státní příslušníka Velké Británie na věc dopadá úprava obsažená v zákoně č.91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém, a to s odkazem na ustanovení § 1 tohoto zákona, který se dle ustanovení jeho § 2 použije, jen pokud nestanoví něco jiného mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána. Podle § 6 odst. 1 č.91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém pravomoc českých soudů je dána, jestliže je podle procesních předpisů pro řízení místně příslušný soud na území České republiky, pokud z ustanovení tohoto zákona nebo jiného právního předpisu nevyplývá něco jiného. Ve vztahu k Velké Británii je Česká republika vázána Smlouvou č. 70/1926 Sb., mezi republikou Československou a Spojeným Královstvím Velké Britanie a Irska o právní pomoci ve věcech občanských. Tato mezinárodní smlouva neobsahuje kolizní normy vztahující se k této věci – tedy k soukromoprávnímu nároku ze smlouvy o dílo. S ohledem na bydliště žalovaného na území České republiky, je třeba v této věci vycházet z přímo použitelných předpisů práva Evropské Unie. Podle čl. 17 a čl. 18 odst. 2 Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti, uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, pokud byla smlouva uzavřena s osobou, která provozuje profesionální nebo podnikatelské činnosti v členském státě, v němž má spotřebitel bydliště, nebo pokud se jakýmkoli způsobem taková činnost na tento členský stát nebo na několik členských států včetně tohoto členského státu zaměřuje, a smlouva spadá do rozsahu těchto činností, může smluvní partner podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudů členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. Žalovaný má na území České republiky ode dne 4. 2. 2021 své bydliště na adrese , adresa, , jak soud zjistil ze sdělení Ministerstva vnitra ČR – odbor azylové a migrační politiky ze dne 17. 6. 2025, a proto má zdejší soud pravomoc tuto věc rozhodnout. Rozhodným právem je právo české, a to podle čl. 6 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy, neboť žalovaný vystupující jako spotřebitel má na území České republiky své bydliště.3. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný.4. Soud vyzval žalovaného, aby se k žalobě vyjádřil. Dále soud vyzval účastníky řízení, aby sdělili, zda souhlasí s tím, aby bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání s tím, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná se nijak nevyjádřila, žalobkyně v žalobě uvedla, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto v souladu s § 115a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) ve věci rozhodl, aniž k jejímu projednání nařídil jednání.5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:6. Žalobkyně s žalovaným uzavřela dne , datum, 2024 v provozovně žalobkyně , Anonymizováno, , adresa, smlouvu o dílo ve smyslu § 2586 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, tím, že akceptovala objednávku žalovaného, kdy se zavázala provést opravu a údržbu vozidla značky , Anonymizováno, , registrační značka: , SPZ, , VIN , VIN kód, (prokázáno zakázkovým listem k zakázce č. , hodnota, ze dne , datum, s podpisy žalovaného a servisního poradce zaměstnaného u žalobkyně). Žalobkyně svou povinnost plynoucí jí ze smlouvy o dílo splnila, když opravu a údržbu vozidla řádně provedla. Žalovaný byl povinen zaplatit za opravu a údržbu vozidla částku 12 526 Kč. Žalovanému byla na tuto částku vystavena faktura č. , hodnota, . Splatnost faktury připadla na , datum, 2025, přičemž z pohledávky plynoucí z faktury žalovaný k dnešnímu dni neuhradil ničeho. Fakturou byly vyúčtovány následující služby a materiály: výměna motorového oleje za 4 255 Kč bez DPH, , Anonymizováno, za 62,3 Kč bez DPH, , Anonymizováno, za 436,8 Kč bez DPH, , Anonymizováno, za 153,3 Kč bez DPH, , Anonymizováno, 2x za 25,9 Kč/kus bez DPH, , Anonymizováno, za 408,1 Kč bez DPH, , Anonymizováno, 2x za 1 932 Kč/kus bez DPH, , Anonymizováno, za 354,9 Kč bez DPH a , Anonymizováno, za 765,9 Kč bez DPH. Hodnota plnění celkem s připočtením DPH činí 12 526,4 Kč, po zaokrouhlení 12 526 Kč, což je částka, kterou se žalobkyně po žalovaném touto žalobou domáhá (prokázáno fakturou č. , hodnota, s datem vystavení , datum, 2025). Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky 12 526 Kč předžalobní výzvou ze dne 5. 5. 2025, a to nejpozději do 12. 5. 2025 (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 5. 5. 2025 spolu s podacím lístkem ze stejného dne).7. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:8. Podle § 2586 odst. 1 se smlouvou o dílo zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu.9. Podle § 2610 právo na zaplacení ceny díla vzniká provedením díla.10. Podle § 1970 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Splatnost faktury připadla na 4. 3. 2025.11. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.12. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o dílo, na základě které provedla žalobkyně pro žalovaného opravu a údržbu vozidla, za kterou žalovaný nezaplatil cenu ve výši 12 526 Kč, přestože mu byla vyúčtována fakturou č. , hodnota, a přestože byl žalobkyní vyzván k její úhradě. Žalobkyně tak má právo na zaplacení ceny za opravu a údržbu vozidla ve výši 12 526 Kč od žalovaného.13. O úroku z prodlení pak soud rozhodl podle § 1970 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku za použití § 2 nařízení vlády č.351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob.14. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 315 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 526 Kč sestávající z částky 1 620 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 210 Kč ve výši 1 304,10 Kč, zaokrouhleno na 1 305 Kč.16. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl, že žalovaná je povinna náhradu nákladů zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně.17. O lhůtách k plnění bylo rozhodnuto ve