43 C 25/2025-63 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky uvedené shora spolu s příslušenstvím na základě uzavřené smlouvy o úvěru mezi žalobkyní a žalovanou ze dne 11. 11. 2023 (č. smlouvy , Anonymizováno, ). Žalobkyně se na základě uzavřené smlouvy zavázala poskytnout žalované finanční prostředky až do výše 45 600 Kč s možností postupného čerpání a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky žalobkyni vrátit spolu s příslušenstvím. Součástí smlouvy o úvěru byly i Všeobecné obchodní podmínky a Sazebník. Úvěr byl žalované vyplacen ve výši 5 000 Kč na účet , č. účtu, prostřednictvím bankovního převodu z bankovního účtu žalobkyně dne 11. 11. 2023. Žalovaná si navíc při sjednávání smlouvy zvolila volitelnou službu v souladu se smlouvou, službu „, Anonymizováno, “, která je zpoplatněna částkou 165 Kč a službu „, Anonymizováno, “, která je zpoplatněna částkou 318,42 Kč. Žalovaná byla dle smlouvy povinna zaplatit také poplatek za , Anonymizováno, ve výši 88,88 Kč. Úvěr byl splatný dne 10. 5. 2024. Žalovaná neuhradila ničeho a dostala se s úhradou do prodlení. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou předžalobní výzvou ze dne 10. 9. 2024 k úhradě dlužné částky a upozornil jí na případné řešení sporu soudní cestou. Na výzvu žalovaná nijak nereagovala.2. Žalovaná se k věci nijak nevyjádřila.3. Soud ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř. a rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili, případně se k němu na výzvu soudu nevyjádřili, a jejich souhlas se tak předpokládal podle § 101 odst. 4 o. s. ř.4. Soud posoudil předložené listinné důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.5. Z úvěrové smlouvy soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná spolu uzavřely dne 11. 11. 2023 úvěrovou smlouvu, na základě které měla být poskytnuta žalované částka 5 000 Kč, žalovaná se zavázala splatit jistinu ve výši 5 000 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru, poplatek za službu „, Anonymizováno, “ ve výši 165 Kč a poplatek za službu „, Anonymizováno, “ ve výši 318,42 Kč. Žalovaná se také zavázala zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 0.983 % denně z nesplacené části jistiny. RPSN pak bylo 2010,13 % (důkaz: Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, ). Soud zjistil, že žalobkyně zaslala na účet žalované částku ve výši 5 000 Kč dne 11. 11. 2023 (důkaz: Přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli). Žalobkyně zaslala žalované email dne 10. 5. 2024, ve kterém jí informovala o vypovězení předmětné smlouvy o úvěru s okamžitou platností z důvodu, že žalovaná neuhradila po předchozích upozorněních svoje závazky vůči žalobkyni (důkaz: Emailové oznámení ze dne 10. 5. 2024). Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou dopisem ze dne 10. 9. 2024 k úhradě dlužné částky před podáním žaloby (důkaz: Výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 10. 9. 2024). Žalovaná žalobkyni celkem uhradila 20,21 Kč, a to dne 13. 12. 2023 částku ve výši 9,12 Kč a dne 10. 1. 2024 částku ve výši 11,09 Kč. S ohledem na provedené úhrady pak jistina činí 4 979,79 Kč.6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.7. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.10. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.11. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.12. Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru dne 11. 11. 2023 dle § 2395 o. z. ve spojení s § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na základě které byla žalované poskytnuta částka ve výši 5 000 Kč. Žalovaná se zavázala nad rámec jistiny uhradit žalobkyni poplatek za poskytnutí tranší úvěru, poplatek za službu „, Anonymizováno, “ ve výši 165 Kč a poplatek za službu „, Anonymizováno, “ ve výši 318,42 Kč; nad rámec toho měla žalovaná uhradit smluvní úrok ve výši 0.983 % denně z nesplacené části jistiny. Výši úroků, poplatků a dalších nákladů považuje soud v jejich souhrnu za nepřiměřenou a rozpornou s dobrými mravy. Úroková sazba byla ve smlouvě sjednána ve výši 0,983 % denně, RPSN (roční procentní sazba nákladů, tj. celkové skutečné náklady spotřebitelského úvěru vyjádřené jako roční procento z celkové výše úvěru) bylo stanoveno na 2010,13 %.13. K otázce přiměřenosti úroků a dalšího příslušenství soud odkazuje zejména na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, dle kterého „V rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“. V uvedené věci byl sjednaný úrok téměř čtyřikrát vyšší než nejvyšší bankovní úroková sazba a soud dovodil, že se jedná o ujednání v rozporu s dobrými mravy (obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2012, sp. zn. 32 Cdo 242/2011). V dané věci byla smlouva uzavřena v listopadu roku 2023, přičemž dle databáze České národní banky ARAD (Statistika úrokových sazeb u spotřebitelů poskytované bankami) byla v listopadu roku 2023 obvyklá úroková sazba úvěrů poskytovaných spotřebitelům ze strany banky 9,27 % ročně. Roční procentní sazba nákladů uvedená v úvěrové smlouvě 2010,13 % je pak více než 216násobná. Rozpor s dobrými mravy je tak dán tím, že smluvený úrok s přihlédnutím k dalším poplatkům a nákladům mnohonásobně převyšuje sazbu úroků u úvěrů na spotřebu; vysoko přesahuje přijatelnou hranici a smlouva o úvěru z tohoto důvodu odporuje dobrým mravům, přičemž rozpor s dobrými mravy má soud za zjevný. Smlouva je tak absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu.14. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru tak má žalobkyně nárok pouze na jistinu, kterou zaslala žalobkyně žalované na bankovní účet ve výši 5 000 Kč (4 979,79 Kč po odečtu částek, které žalovaná žalobkyni uhradila) bez právního důvodu, neboť předložená smlouva je absolutně neplatná. Soud proto neposuzoval, jak žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované. Soud žalobu zamítl co do částky 5 833,5 Kč (rozdíl mezi žalovanou částkou, tj. 10 813,29 Kč, a částkou, kterou lze žalobkyni přiznat, tj. 4 979,79 Kč.). O úroku z prodlení soud rozhodl podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Soud žalobu zamítl, pokud šlo o úrok z prodlení v rozsahu, v němž žalobkyní uplatněný nárok na něj převyšoval to, na co jí vzniklo právo.15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně se v řízení domáhala zaplacení částky 10 813,29 Kč s příslušenstvím, úspěšná byla v částce 4 979,79 Kč a v části úroku z prodlení, tj. v dané věci byla úspěšná žalovaná, nicméně žalované žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl, že na náhradu nákladů řízení nemá právo žádný z účastníků.