9 C 66/2025-30 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 8 dne 19. 3. 2025 domáhala po žalované zaplacení částky 37 627,28 Kč spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že společnost , právnická osoba, , jakožto původní věřitelka pohledávky, uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě níž byl žalované poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala zaplatit jistinu se smluvním úrokem ve výši 7 327,28 Kč do 12. 11. 2024. Žalovaná ničeho neuhradila, proto žalobkyně po žalované požaduje částku jistiny ve výši 30 000 Kč, výše zmíněný smluvní úrok ve výši 7 327,28 Kč (tedy celkem 37 327,28 Kč), to vše spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení od následujícího dne po datu splatnosti úvěru. Pro případ, že by soud neuznal nárok z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požaduje nárok části jistiny z titulu bezdůvodného obohacení. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou před podáním žaloby neúspěšně k úhradě dlužné částky.2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila a po celou dobu řízení zůstala zcela nečinná.3. Soud ve věci rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, přičemž účastníci s tímto postupem výslovně souhlasili, případně se k němu na výzvu soudu nevyjádřili, a jejich souhlas se tak předpokládal podle § 101 odst. 4 o. s. ř.4. Na základě listinných důkazů, které jsou obsahem spisu, učinil soud po provedeném dokazování následující závěr o skutkovém stavu věci: Mezi právním předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , dle níž žalobkyně poskytla žalované částku 30 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit ve 12ti splátkách a zaplatit dále úrok podle zápůjční úrokové sazby 114,25 % p.a. a RPSN 197,8 % (ročně), ve lhůtě splatnosti nejpozději do 12. 11. 2024. Celková částka, kterou měla žalovaná podle úvěrové smlouvy zaplatit do 12. 11. 2024 činila 51 600,96 Kč. Původní věřitelka, společnost , právnická osoba, , zaslala dne , datum, na účet č. , č. účtu, částku 30 000 Kč (prokázáno potvrzením o provedené platbě ze dne , datum, ). Majitelem a jediným disponentem účtu č. , č. účtu, byla ke dni , datum, žalovaná (prokázáno sdělením , právnická osoba, . ze dne 10. 4. 2025 a 23. 5. 2025). Společnost , právnická osoba, postoupila pohledávku na žalobkyni (prokázáno rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , včetně přílohy obsahující seznam pohledávek zahrnující pohledávky žalované). Žalobkyně žalované řádně oznámila postoupení pohledávky (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 18. 12. 2024 a podacím lístkem z téhož dne), dopisem ze dne 18. 12. 2024 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky před podáním žaloby (prokázáno výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 18. 12. 2024 a podacím lístkem).5. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.7. Dle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.10. Na základě zjištěného skutkového stavu a následného právního posouzení věci soud uzavřel, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena úvěrová smlouva, dle které byla žalovanému poskytnuta částka 30 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku splatit spolu s poplatkem do data sjednaného ve smlouvě, což však neučinila. Vzhledem k tomu, že soud je povinen z úřední činnosti přezkoumávat, zda při sjednávání smlouvy byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného, což však žalobkyně neprokázala a v žalobních tvrzeních uvedla, že nenavrhuje další důkazy, dospěl soud k závěru, že smlouva je neplatná. Ve spise rovněž není založen žádný důkaz ohledně posouzení úvěruschopnosti (co do příjmové a výdajové stránky úvěrovaného), ačkoliv si je žalobkyně zcela jistě vědoma této povinnosti s ohledem na jiná řízení související s vymáháním pohledávek. Rovněž z úřední činnosti soudu je známo, že např. dle databáze České národní banky ARAD činila v době uzavření smlouvy (březnu 2024) obvyklá úroková sazba u korunových spotřebitelských úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR 8,83 % p.a., tudíž úročení sjednané účastníky ve smlouvě vysoko přesahuje přijatelnou hranici úrokových sazeb a smlouva o úvěru z tohoto důvodu odporuje dobrým mravům, přičemž rozpor s dobrými mravy má soud za zjevný a představuje tak další důvod pro považování předmětné smlouvy za absolutně neplatné.11. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 2991 odst. 1 o. z. tak, že nárok žalobkyně je co do výše bezdůvodného obohacení po právu. Jelikož žalovaná žalobkyni dlužnou částku dosud nezaplatila, soud jí tuto povinnost uložil, a to včetně příslušenství sestávajícího z úroku z prodlení ve smyslu § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. Výše úroku z prodlení je stanovena v souladu s § 2 nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Termín prodlení byl stanoven v souladu s § 573 o. z., kdy předžalobní výzva byla žalované odeslána dne 18. 12. 2024, tj. dle domněnky doby dojití byla zásilka doručena dne 23. 12. 2024. Následující den (z důvodu svátků 24. – 26. 12. 2024) 27. 12. 2024 byl posledním dnem pro dobrovolné splnění vymáhané povinnosti a v prodlení se tak žalovaná ocitla dne 28. 12. 2024.12. Z uvedených důvodů soud přiznal žalobkyni nárok spočívající v bezdůvodném obohacení ve výši 30 000 Kč, a to včetně příslušenství tvořeného toliko zákonným úrokem z prodlení od 28. 12. 2024 (výrok I.) a ve zbytku žalobu zamítl (výrok II.)13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v zaokrouhlené částce 2 557,92 Kč, přičemž tato částka představuje 59,46 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v části 30 000 Kč představuje 79,73 % a úspěchu žalované v části 7 627,28 Kč představuje 20,21 %). Tyto náklady se sestávají ze soudního poplatku v částce 1 882 Kč a dále odměny advokáta dle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“) za tři úkony právní služby (1. příprava a převzetí zastoupení, 2. sepis předžalobní upomínky a 3. sepis žaloby) 2 x po 500 Kč dle § 14b odst. 1, písm. b) bod 3 a. t. účinného do 31. 12. 2025 a 1 x po 700 dle § 14b odst. 1, písm. b) bod 3 a. t. účinného od 1. 1. 2025, a dále náhrady hotových výdajů advokáta za výše uvedené úkony právní služby třikrát po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. S ohledem na skutečnost, že je advokát žalobkyně plátcem DPH, náleží k náhradě nákladů právního zastoupení DPH ve výši 21 %, tedy částka 420 Kč. Celková náhrada nákladů řízení žalobkyně tak činí 4 302 Kč, poměrná část odpovídající jejímu úspěchu ve výši 59,46 % z této částky pak činí 2 557,92 Kč. Dle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení advokátovi žalobkyně.14. Lhůtu k plnění soud uložil podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., když pro jiné rozhodnutí neshledal zákonné důvody.