12 C 316/2025-78 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky ve výši 51 985,69 Kč s příslušenstvím, a to dle smlouvy o kreditní kartě, kterou uzavřela žalobkyně s žalovanou dne 25. 7. 2017. Dle smlouvy poskytovala žalobkyně žalované úvěrový rámec ve výši 31 000 Kč. Dle smlouvy žalovaná ihned využila 30 773 Kč na nákup zboží u prodejce Datart a. s. a zavázala se pravidelně splácet nejméně 4 % z dlužné splátky, a to s roční úrokovou sazbou 26,28 % využité jistiny úvěru. Později mělo mezi stranami dojít k uzavření dodatků ke smlouvě o kreditní kartě, kterými měl být zvýšen úvěrový rámec na částku 53 000 Kč. Žalovaná později přestala splácet sjednané splátky úvěru. Za dobu trvání smlouvy žalovaná čerpala jistinu úvěru ve výši 92 837 Kč a splatila celkem 99 755 Kč. Ke dni podání žaloby požaduje žalobkyně po žalované jistinu ve výši 49 687,66 Kč, poplatky za pojištění ve výši 198,03 Kč, náklady na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvní pokutu ve výši 1 500 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění předžalobní výzvou. Ta jí však ničeho neuhradila.2. Žalobkyně dále uvedla, že před poskytnutím úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalované. K tomu žalobkyně uvedla, že provedla posouzení úvěruschopnosti klienta, když od žalované získala při uzavření smlouvy informace o jejím vzdělání a příjmu ve výši 18 000 Kč. Ty žalobkyně ponížila o existenční minimum ve výši 2 200 Kč, o odhadované měsíční náklady na bydlení ve výši 5 330 Kč a výši splátky úvěru ve výši 1 240 Kč. Žalované zbýval dle výpočtu žalobkyně disponibilní měsíční příjem ve výši 9 230 Kč. Z dalších dokumentů či dokladů žalobkyně nevycházela. Dále žalobkyně uvedla, že o řádném posouzení úvěruschopnosti žalované před poskytnutím předmětného úvěru svědčí skutečnost, že žalovaná následně žalobkyni hradila na úvěrovou smlouvu přibližně pět let, a byla tak nepochybně schopna úvěr splácet.3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby v plném rozsahu. Je pravda, že žalovaná v roce 2017 uzavřela smlouvu o kreditní kartě, ovšem pouze s úvěrovým rámcem ve výši 31 000 Kč. Úvěr dle této smlouvy žalovaná řádně splatila. Později však už žalovaná s žalobkyní další dodatky ke smlouvě o kreditní kartě neuzavřela. K jejich uzavření mělo dojít přes email a účet žalované. K těm však měl přístup dnes již ex-partner žalované, který nezvládl jejich rozchod a tímto způsobem se žalované mstil. Žalovaná celou věc ohlásila na Policii ČR. Dále žalovaná mimo jiné namítla, že žalobkyně řádně nezjišťovala její úvěruschopnost, a to hlavně u později uzavřených dodatků ke smlouvě o kreditní kartě.4. Z provedených důkazů a shodných tvrzení účastníků soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a učinil následující závěr o skutkovém stavu.5. Ze shodných tvrzení účastníků má soud za to, že žalobkyně poskytla žalované po uzavření smlouvy o kreditní kartě finanční prostředky ve výši 30 773 Kč.6. Účastníci řízení spolu dne 25. 7. 2017 uzavřeli smlouvu o kreditní kartě. Ve smlouvě o kreditní kartě byly uvedeny podmínky úvěru s tím, že se jednalo o bezúčelový úvěr ve výši 31 000 Kč s měsíční splátkou ve výši 4 % z využité jistiny úvěru. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 26,28 %, RPSN: 34,9 %. Dále bylo sjednáno pojištění schopnosti splácet. Dále zde bylo uvedeno, že v případě nesplácení, může žalobkyně požadovat po žalované účelně vynaložené náklady na vymáhání. Dále mohla žalobkyně po žalované požadovat smluvní pokutu ve výši 500 Kč, jednorázovou smluvní pokutu ve výši 10 % ze splatné jistiny ke dni zesplatnění úvěru a úrok z prodlení v zákonné výši. /viz smlouvu o kreditní kartě a úvěrové podmínky kreditní karty/7. Z úvěrové zprávy vyplývá, že žalovaná požádala pouze o uzavření smlouvy o kreditní kartě a neměla v době jejího uzavření další závazky. /viz úvěrová zpráva/ Dle karty klient ze dne 3. 11. 2025 byl žalované schválen úvěr dne 25. 7. 2017, a to s příjmem 18 000 Kč ze zaměstnání bez bližšího určení. Žalovaná v žádosti o úvěr neuvedla žádné měsíční výdaje své domácnosti a ani příjem členů domácnosti. /viz kartu klienta/8. Žalovaná poskytnutý úvěrový rámec využívala, a to za celou dobu platnosti smlouvy ve výši 92 837 Kč. Žalovaná splatila žalobkyni za celou dobu trvání smlouvy 99 755 Kč. /viz výpis čerpání, splátek a úhrad/ Žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 24. 1. 2023. /viz výzvu ke splacení celého úvěru ze dne 24. 1. 2023 spolu s podacím archem , právnická osoba, / Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky. /viz předžalobní výzvu k plnění ze dne 15. 10. 2025 ve spojení s příslušnými podacími archy od , právnická osoba, /9. Z dalších provedených důkazů (sdělení o postoupení podání od Policejního prezidia České republiky směrem k žalované ze dne 8. 3. 2024, úřední záznam o podání vysvětlení ze dne 19. 4. 2024 od policie, místní oddělení , adresa, , dopis od , právnická osoba, směrem k žalované ze dne 13. 12. 2023 potvrzení o zůstatku úvěru pro účel jeho předčasného splácení) soud neučinil s ohledem na níže uvedené právní posouzení žádné pro věc relevantní skutková zjištění.10. Na základě takto zjištěného skutkového stavu potom soud dospěl k následujícím právním závěrům.11. Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) soud posuzoval právní poměry mezi účastníky vzniklé z uzavření smlouvy o úvěru podle právních předpisů účinných v době jejich uzavření.12. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „(SpotřÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.14. K tomu přistupuje, že podle § 84 odst. 2 SpotřÚ je informace poskytnuté spotřebitelem za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů, nelze se tedy paušálně odvolávat na údaje poskytnuté spotřebitelem. Lze též využít databází, jejich prostřednictvím osoby oprávněné poskytovat spotřebitelský úvěr se mohou vzájemně informovat o údajích o dluzích, které vypovídají o úvěruschopnosti spotřebitele (§ 88 odst. 1 SpotřÚ).15. Podle § 87 odst. 1 SpotřÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.16. Po zhodnocení shora uvedených důkazů dospěl soud k závěru, že žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně neposoudila úvěruschopnost žalované. Splnění povinností podle § 84 a násl. SpotřÚ, musí poskytovatel úvěru být schopen sám prokázat objektivními podklady, které měl k dispozici a na jejichž základě provedl odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Smysl zákonné povinnosti poskytovatele je v ochraně spotřebitele proti důsledkům možné neznalosti, nezkušenosti, tísně, lehkomyslnosti apod. Žalobkyně v projednávané věci nijak neověřila žalovanou poskytnuté informace a spokojila se s tvrzením o jejím příjmu a se spekulativním stanovením minimálních výdajů na bydlení či životní potřeby. Žalovanou poskytnuté údaje o nulových nákladech na bydlení a nulovém příjmu dalších členů domácnosti se bez dalšího vysvětlení jeví jako nepravdivé. To žalobkyně buď věděla, a přesto úvěr poskytla, nebo to vědět minimálně musela při zachování