36 C 199/2025-33 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou u zdejšího soudu dne , datum, domáhala po žalované zaplacení částky 11 580 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 771,82 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 306,88 Kč, se smluvním úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 8 771,82 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a kapitalizovaným úrokem ve výši 3 687,42 Kč. Svůj návrh odůvodnila tím, že společnost , právnická osoba, (dále jen „předchůdkyně“), žalované vyplatila na základě smlouvy úvěru ze dne 19. 1. 2017, v hotovosti částku ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala vrátit uvedenou částku a dále zaplatit úrok ve výši 1 400 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč a za doplňkovou službu životního pojištění poplatek ve výši 290 Kč. Aktivní legitimaci žalobkyně dovozuje ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, uzavřené mezi ní a předchůdkyní. Žalovaná na úvěr uhradila celkem 6 110 Kč. Žalovaná částka se skládá z nesplacené jistiny úvěru ve výši 8 771,82 Kč, dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 618,34 Kč a dlužného poplatku za životní pojištění ve výši 189,84 Kč.2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.3. Soud ve věci rozhodl podle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, přičemž účastníci s tímto postupem výslovně souhlasili, případně se k němu na výzvu soudu nevyjádřili, a jejich souhlas se tak předpokládal podle § 101 odst. 4 o. s. ř.4. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Předchůdkyně a žalovaná uzavřely dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které předchůdkyně téhož dne žalované v hotovosti vyplatila částku 10 000 Kč (prokázáno smlouvou o úvěru č. , hodnota, s podpisem žalované). Žalovaná se zavázala vrátit uvedenou částku a dále uhradit úrok ve výši 1 400 Kč s roční úrokovou sazbou ve výši 23,72 %, poplatek ve výši 2 000 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč a za doplňkovou službu životního pojištění poplatek ve výši 290 Kč, celkově se tak zavázala zaplatit 17 690 Kč. Dlužnou částku se zavázala splácet v pravidelných týdenních splátkách po dobu 58 týdnů, přičemž výše jedné splátky byla sjednána ve výši 305 Kč. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) byla sjednána ve výši 206 % (prokázáno smlouvou o úvěru č. , hodnota, ). Předchůdkyně postoupila svou pohledávku za žalovanou na žalobkyni dne , datum, (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávky, seznamem pohledávek). Žalovaná na úvěr uhradila celkem 6 110 Kč. Žalovaná byla o postoupení svého dluhu žalobkyni informovaná přípisem ze dne 29. 11. 2019 (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky, podacím lístkem). Právním zástupcem žalobkyně byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu před podáním žaloby (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 27. 11. 2020 a podacím lístkem).5. Pokud se týká povinnosti předchůdkyně žalobkyně prověřit schopnost žalovaného splácet úvěr, jak jí to ukládá zákon, předchůdkyně měla k dispozici pouze výplatní pásku žalované a dokument nazvaný „Karta zákazníka, žádost o zápůjčku“. Pokud se týká výdajové stránky žalované, z žalobních tvrzení i z doložených dokumentů je zřejmé, že předchůdkyně žalobkyně se co do výdajové stránky posouzení úvěruschopnosti žalované spokojila s jí uvedenými údaji, které žádným bližším způsobem nepřezkoumala, např. vyžádáním výpisů z bankovního účtu žalované za období předcházející sjednání smlouvy o spotřebitelském úvěru.6. Po právní stránce soud věc posoudil dle ustanovení o úvěru § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud má ze smlouvy za prokázané, že předchůdkyně poskytla žalované částku 10 000 Kč, přičemž z této částky žalovaná dosud uhradila 6 110 Kč. Dle smlouvy měla žalovaná nad rámec jistiny zaplatit i smluvní úrok ve výši 1 400 Kč s roční úrokovou sazbou ve výši 23,72 %, poplatek ve výši 2 000 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč a za doplňkovou službu životního pojištění poplatek ve výši 290 Kč, celkově se tak zavázala zaplatit 17 690 Kč. RPSN bylo stanoveno ve výši 206 %, což soud považuje za zcela nepřiměřené a v rozpornou s dobrými mravy. K otázce přiměřenosti úroků a dalšího příslušenství soud odkazuje např. na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2021, č.j. 58 Co 100/2021-126. Dle něj soudní judikatura dovodila již v době před účinností současného občanského zákoníku, že nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. K těmto závěrům dospěl rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, přičemž v daném případě, kdy byl sjednaný úrok téměř čtyřikrát vyšší než nejvyšší bankovní úroková sazba, soud dovodil, že se jedná o ujednání v rozporu s dobrými mravy. Ohledně obvyklé míry úrokových sazeb soud odkazuje např. na databázi České národní banky ARAD, z níž vyplývá, že v lednu 2017, kdy byla smlouva uzavřena, činila běžná úrokový sazba spotřebitelských úvěrů 10,85 %, a je tak zřejmé, že roční procentní sazba nákladů 206 % je oproti zjištěné běžné sazbě zhruba 18násobná.7. Poskytování spotřebitelského úvěru je dále upraveno v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, kdy podle § 86 odst. 1 a 2 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. V této souvislosti soud odkazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18, ze dne 26. 2. 2019, podle kterého nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.8. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem.9. Protože ze žalobkyní uvedených tvrzení a doložených dokumentů k otázce zkoumání úvěruschopnosti žalované právní předchůdkyní žalobkyně plyne, že předchůdkyně neprovedla posouzení schopnosti žalované splácet úvěr v souladu se zákonem, jelikož zcela rezignovala na řádné posouzení výdajové stránky žalované, považuje soud uzavřenou smlouvu za absolutně neplatnou. Absolutní neplatnost uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru je kromě nedostatečného posouzení úvěruschopnosti žalované právní předchůdkyní žalobkyně odůvodněna také výší RPSN, která je 18tinásobná oproti běžné úrokové sazbě, a tedy se jedná o výši úroků sjednanou v rozporu s dobrými mravy zakládající absolutní neplatnost smlouvy. Žalovaná je proto povinna vrátit pouze nesplacenou jistinu spotřebitelského úvěru ve výši 3 890 Kč (z částky 10 000 Kč již uhradila 6 110 Kč), v této části je tedy žaloba důvodná. Uvedenou částku je žalovaná povinna vrátit ve lhůtě přiměřené jejím finančním možnostem, která je stanovena tímto rozsudkem. Vzhledem k tomu, že splatnost předmětných finančních prostředků byla stanovena až tímto rozhodnutím, žalovaná se nenacházela v prodlení, a žalobkyni proto nevznikl nárok na zákonný úrok z prodlení.10. S ohledem na výše uvedené soud žalobu co do částky 7 690 Kč a příslušenství jako nedůvodnou zamítnul.11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení byla částka ve výši 11 580 Kč. Žalobkyni bylo v řízení vyhověno v částce 3 890 Kč a nevyhověno v částce