36 C 207/2025-63 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení pohledávky ve výši 26 725 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 151,56 Kč od 11.10.2025 do 28.10.2025 a spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 26 725 Kč od 29.10.2025 do zaplacení ve výši 11,5 % ročně.2. V návrhu uvedla, že mezi ní, jako věřitelem a žalovaným, jako klientem, byla dne 7. 5. 2025 uzavřena prostřednictvím chráněného online rozhraní spotřebitelská úvěrová smlouva dle § 2395 a násl. občanského zákoníku, na jejímž základě poskytla žalovanému bezúčelový úvěr ve výši 20 000 Kč. K uzavření smlouvy mělo dojít zadáním podpisového SMS kódu, po ověření totožnosti a vlastnictví účtu žalovaného, přičemž úvěr byl následně téhož dne vyplacen na bankovní účet uvedený ve smlouvě. Žalobkyně rovněž uvedla, že před poskytnutím úvěru provedla posouzení úvěruschopnosti žalovaného prostřednictvím úvěrových registrů, interního credit scoringu a přezkoumání jeho příjmové a výdajové situace.3. Žalovaný se zavázal splácet úvěr v 24 měsíčních splátkách včetně poplatku za poskytnutí úvěru, poplatku za expresní výplatu, sjednané služby „Bezpečná splátka“ a úroků v jednotlivých splátkách dle splátkového kalendáře. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný neuhradil žádnou splátku, a proto mu byly účtovány smluvní pokuty za prodlení a účelně vynaložené náklady spojené s vymáháním dluhu, jejichž výše a jednotlivé předpisy vyplývají ze splátkového kalendáře. Dále uvedla, že žalovaného opakovaně vyzývala k úhradě dluhu prostřednictvím SMS, emailu a následně doporučených dopisů, včetně výzvy před zesplatněním a výzvy po zesplatnění úvěru.4. Proto žalobkyně tvrdí, že ke dni podání žaloby eviduje vůči žalovanému celkovou pohledávku ve výši 26 725 Kč, tvořenou neuhrazenou jistinou, poplatky, úroky, smluvními pokutami a účelně vynaloženými náklady, a dále požaduje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení a úrok z prodlení z dlužné částky do zaplacení. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k plnění předžalobní výzvou dle § 142a o. s. ř., avšak bez výsledku.5. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že ji posoudila v souladu se svou Metodikou posouzení úvěruschopnosti klienta a z konkrétních údajů uvedených v Kartě klienta. Podle žalobkyně byly zjištěny a vyhodnoceny příjmy žalovaného, jeho splátkové zatížení a životní minima, na jejichž základě byl vypočten tzv. MLS (minimální limit současnosti) jak pro samotného klienta, tak pro jeho domácnost. Z porovnání těchto hodnot podle žalobkyně vyplynulo, že žalovaný měl po započtení splátky schvalovaného úvěru dostatečný finanční prostor k řádnému splácení.6. Dále žalobkyně tvrdila, že provedla lustrace žalovaného v registrech NRKI, SOLUS, CRIBIS a insolvenčním rejstříku, které neprokázaly žádné závazky po splatnosti, exekuce ani probíhající insolvenční řízení. Z registru NRKI měla vyplývat pozitivní úvěrová historie žalovaného. Na základě těchto zjištění, v kombinaci s výší úvěru a jeho měsíční splátky, žalobkyně uzavřela, že žalovaný je schopen sjednaný spotřebitelský úvěr splácet.7. Soud doručil jak žalobu, tak předvolání na ústní jednání, které se konalo dne 12. 2. 2026, žalovanému do vlastních rukou, nejméně deset dnů předem, náhradním způsobem do jeho datové schránky. Žalovaný zůstal po celou dobu řízení nekontaktní, na ústní jednání se nedostavil. Na jednání se nedostavila ani žalobkyně, která svoji účast prostřednictvím právního zástupce omluvila. Soud žalobu věcně projednal v nepřítomnosti žalobkyně i žalovaného v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. Náhledem do insolvenčního rejstříku soud zjistil, že ke dni konání ústního jednání ve věci nebylo vůči žalovanému zahájeno insolvenční řízení ani nebylo rozhodnuto o úpadku žalovaného.8. Soud dospěl k následujícím závěrům o skutkovém stavu, který je zřejmý z obsahu spisu a provedeného dokazování. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, (na č.l. 35) a z výpisu z běžného účtu žalovaného vedeného u , právnická osoba, (na č.l. 54) plyne, že žalobkyně poskytla žalovanému dne , datum, částku 20 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a zaplatit dále úrok podle zápůjční úrokové sazby v prvním měsíci trvání úvěru a po 9. měsíci trvání úvěru ve výši 0 % p.a. (ročně) a ve 2. až 8. měsíci trvání úvěru ve výši od 0 do 83,04 % p.a. (ročně), v 24měsíčních splátkách ve výši podle splátkového kalendáře (na č.l. 35 p.v.). Dle smlouvy RPSN činí 49,2 %. Celková částka, kterou měl žalovaný podle úvěrové smlouvy zaplatit činila 27 520 Kč. Předžalobní výzvou k plnění ze dne 26. 9. 2025 vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dlužné částky do 10. 10. 2025, výzva byla odeslána dne 29. 9. 2025, jak plyne z podacího archu , právnická osoba, (CEPR).9. Pokud se týká posouzení schopnosti žalovaného řádně splácet poskytnutý úvěr, žalobkyně předložila pouze kartu klienta (na č. l. 48), kde jsou ohledně finanční situace žalovaného uvedeny zcela nedostatečné informace v rozsahu zdroje příjmů, kterým je svobodné povolání, výše příjmů v částce 37 500 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 0 Kč a splátky jiným společnostem také 0 Kč, dále jsou uvedeny negativní lustrace z registrů ISIR, NRKI, SOLUS a CRIBIS. Žádné další konkrétní údaje týkající se finanční situace žalovaného v kartě klienta uvedeny nejsou, není uvedeno, k jakých podkladů žalobkyně čerpala. Žalobkyně od žalovaného zjevně nevyžádala výpisy z jeho bankovního účtu na období předcházející poskytnutí úvěru. Žádné konkrétní informace ohledně finanční situace žalovaného neplynou ani z doložené úvěrové zprávy (na č.l. 43) či z dokumentu Dohledání informací o činnosti klienta (na č.l. 42). Ani z doložené Metodiky – posouzení úvěruschopnosti klienta žádné konkrétní informace o posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr neplynou, jedná se o zcela obecný dokument.10. Jak plyne ze skutkových zjištění soudu, žalobkyně nezkoumala řádně úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele a neměla k dispozici podklady pro závěr, že nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované dluh splatit.11. Žalobkyně sice tvrdí, že úvěruschopnost žalovaného posoudila v souladu se svou interní metodikou, když vycházela z údajů uvedených v Kartě klienta a z výpočtu tzv. MLS pro klienta i domácnost, nicméně její postup spočíval převážně v převzetí údajů deklarovaných samotným žalovaným a v použití modelových, statistických či normativních hodnot. Žalobkyně nepředložila žádné doklady prokazující skutečné pravidelné výdaje žalovaného ani nevyžádala výpisy z bankovního účtu za období předcházející uzavření smlouvy, ačkoliv právě tyto údaje představují nejspolehlivější zdroj informací o výdajové stránce spotřebitele a o jeho reálné schopnosti dostát budoucím splátkám. Z předložených podkladů tak plyne, že žalobkyně vycházela pouze z tvrzení žadatele a z normativních výdajů, které nemusí odpovídat skutečnému hospodaření konkrétní domácnosti.12. Ačkoli žalobkyně provedla lustrace v úvěrových a informačních registrech, jejich výsledky vypovídají pouze o absenci prodlení či exekučních řízení v době žádosti, nikoli o skutečné finanční situaci žalovaného, jeho stabilitě příjmů či disponibilním zůstatku po úhradě obvyklých měsíčních nákladů. Způsob, jakým žalobkyně hodnotila výdajovou stránku klienta, neobsahuje žádné individuální prověření, a není zřejmé, na základě čeho dospěla k závěru, že žalovaný má po započtení splátky dostatečný finanční prostor. Zůstatek MLS tak, jak jej žalobkyně prezentuje, vychází ve skutečnosti jen z modelového výpočtu, nikoli z objektivně ověřených údajů o výdajích domácnosti.13. Přestože žalobkyně poukazuje na to, že právní úprava neukládá jednotný postup při posuzování úvěruschopnosti a že lze využít i automatizované modely, je třeba zdůraznit, že povinnost poskytovatele vychází z požadavku získat nezbytné, spolehlivé a dostatečné informace (§ 86 zákona o spotřebitelském úvěru). V projednávaném případě žalobkyně neprokázala, že by měla k dispozici takové informace o reálné výdajové stránce žalovaného, které by umožnily kvalifikované posouzení jeho schopnosti splácet úvěr. Nedoložila ani to, že by ověřila, zda výše deklarovaných příjmů odpovídá skutečnosti (např. daňová přiznání žalovaného, který dle zjištění žalobkyně vykonává svobodné povolání), a z jejího postupu je zřejmé, že rozhodné posouzení provedla bez individuálního prověření a bez získání nejspolehlivějšího zdroje – výpisů z účtu za rozhodné období.14. V této procesní situaci bylo na místě poskytnout žalobkyni beneficium poučení podle § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř. s upozorněním na neunesení břemene tvrzení a důkazního žalobkyní, a možnou ztrátu sporu z důvodu nedostatečně tvrzeného a prokázaného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní. S ohledem na to, že žalobkyně se nedostavila na ústní jednání, o beneficium poučení se připravila, resp. jí nemohlo býti poskytnuto a soud uzavřel, že žalobkyně neměla žalovanému spotřebitelský úvěr poskytnout. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86