39 C 344/2025-20 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 14. 10. 2025 domáhala po žalované zaplacení částky 23 625 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 21 000 Kč ve výši 12 % ročně za dobu od 14. 2. 2025 do zaplacení, a to z titulu smlouvy o úvěru. Žalovaná uzavřela s žalobkyní smlouvu o úvěru prostřednictvím webové stránky žalobkyně , Anonymizováno, . Úvěr byl žalované poskytnut dne 10. 11. 2024, a to na dobu neurčitou. Žalovaná měla splácet každý měsíc úrok přirostlý za uplynulé období s tím, že jistinu mohla uhradit kdykoliv během trvání smlouvy. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zaplacení jistiny úvěru ve výši 15 000 Kč, dále smluvního úroku v kapitalizované výši 6 000 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 625 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % z částky 21 000 Kč od 14. 2. 2025 do zaplacení. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby.2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila.3. Soud ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř. a rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili, případně se k němu na výzvu soudu nevyjádřili, a jejich souhlas se tak předpokládal podle § 101 odst. 4 o. s. ř.4. Soud posoudil provedené důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.5. Žalobkyně a žalovaná spolu uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, dne 11. 10. 2024. V listině označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, byla sjednána jako maximální úvěrový limit (který mohl být měněn) částka 15 000 Kč. Výše prvního čerpání úvěru byla sjednána na den 11. 10. 2024, doba trvání úvěru byla sjednána na dobu do úplného splacení úvěru, úroková sazba za splnění předpokladů 40 % p. m., RPSN 5 543,35 % (prokázáno listinou označenou jako smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ). Žalovaná čerpala částku úvěru ve výši 15 000 Kč dne 21. 5. 2024 (prokázáno potvrzením o provedené platbě ve výši 15 000 Kč ze dne 11. 10. 2024), a to na účet č. , hodnota, , který byl příslušnou bankou veden pro žalovanou, přičemž žalovaná netvrdila ani neprokazovala opak. Právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovanou dopisem ze dne 8. 8. 2025 k úhradě dlužné částky před podáním žaloby (prokázáno výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 8. 8. 2025 a potvrzením o podání doporučené zásilky s datem podání 13. 8. 2025).6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.7. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.10. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.11. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.12. Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru dle § 2395 o. z. ve spojení s § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na základě které byla žalované poskytnuta částka ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit částku skládající se z výše úvěru 15 000 Kč a úroky při úrokové sazbě 40 % p. m. Výši úroků, poplatků a dalších nákladů považuje soud v jejich souhrnu za nepřiměřenou a rozpornou s dobrými mravy. Úroková sazba byla sjednána jako pevná ve výši 40 % měsíčně (480 % ročně) a RPSN (roční procentní sazba nákladů, tj. celkové skutečné náklady spotřebitelského úvěru vyjádřené jako roční procento z celkové výše úvěru) je pak 5 543,35 %.13. K otázce přiměřenosti úroků a dalšího příslušenství soud odkazuje zejména na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, dle kterého „V rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“. V uvedené věci byl sjednaný úrok téměř čtyřikrát vyšší než nejvyšší bankovní úroková sazba a soud dovodil, že se jedná o ujednání v rozporu s dobrými mravy (obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15.5.2012, sp. zn. 32 Cdo 242/2011). V dané věci byla smlouva uzavřena v listopadu roku 2024, přičemž dle databáze České národní banky ARAD (Statistika úrokových sazeb u spotřebitelů poskytované bankami) byla v listopadu roku 2024 obvyklá úroková sazba úvěrů poskytovaných spotřebitelům ze strany banky 8,51 % ročně. Je tak zřejmé, že žalobkyní požadovaná úroková sazba významně převyšuje tuto úrokovou sazbu, roční procentní sazba nákladů uvedená v úvěrové smlouvě 5 543,35 % je pak více než 650násobná. Rozpor s dobrými mravy je tak dán tím, že smluvený úrok s přihlédnutím k dalším poplatkům a nákladům mnohonásobně převyšuje sazbu úroků u úvěrů na spotřebu; vysoko přesahuje přijatelnou hranici a smlouva o úvěru z tohoto důvodu odporuje dobrým mravům, přičemž rozpor s dobrými mravy má soud za zjevný. Smlouva je tak absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu.14. Žalovaná tedy přijala od žalobkyně celkem částku 15 000 Kč, a to na základě absolutně neplatné smlouvy ve smyslu § 588 o. z. Žalovaná byla proto povinna přijatou částku žalobkyni vydat, a to bez zbytečného odkladu poté, co věřitel plnění požadoval (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalobkyně má tak nárok na úhradu bezdůvodného obohacení ve výši 15 000 Kč. Jelikož smlouva o úvěru je absolutně neplatná, nemohlo žalobkyni vzniknout právo na zaplacení zbylých nároků, soud proto v rozsahu zbývajících nároků žalobu zamítl.15. Žalovaná byla k úhradě dluhu (a v důsledku tedy i k vydání bezdůvodného obohacení) prokazatelně vyzvána předžalobní výzvou s tím, že tato výzva byla podána na poštu dne 13. 8. 2025. S ohledem na ust. § 573 o. z. má soud za to, že výzva došla třetí pracovní den po odeslání (18. 8. 2025). Žalovaná měla bezdůvodné obohacení vydat bez zbytečného odkladu poté, co věřitel plnění požadoval (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž byla vyzvána k úhradě ve lhůtě 3 dnů. Nejpozději tedy měla žalovaná plnit dne 21. 8. 2025 a počínaje dnem 22. 8. 2025 se ocitla s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení.16. O úroku z prodlení soud rozhodl podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. S ohledem na datum počátku prodlení žalované soud žalobkyni přiznal úrok z prodlení z částky 15 000 Kč za dobu od 22. 8. 2025 do zaplacení. Naopak žalobu zamítl, pokud šlo o úrok z prodlení, v rozsahu, v němž žalobkyní uplatněný nárok na něj převyšoval to, na co jí vzniklo právo.17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 660 Kč, přičemž tato částka představuje 26,98 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 63,49 % a úspěchu žalované v rozsahu 36,51 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 946 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 23 625 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 a. t.18. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.19. Lhůty k plnění byly stanoveny podle § 160 odst. 1 o. s. ř.