Obvodní soud pro Prahu 8 39 C 52/2026-20 – Neplatnost smlouvy
Obvodní soud pro Prahu 8 · 26. 5. 2026
Aplikovaná ustanovení
Související právní otázky
O co šlo
o zaplacení 64 942,10 Kč s příslušenstvím
Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne , datum, domáhá zaplacení částky ve výši 64 942,10 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se jedná o dluh ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, uzavřené dne , datum, mezi žalobkyní a žalovaným. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěrový rámce ve výši 30 500 Kč, z kterého žalovaný využil 30 500 Kč. Žalovaný se zavázal splatit využitou část úvěrového rámce spolu poplatkem ve výši 1,99 % z částky využitého úvěrového rámce a s úrokem ve výši 0,883 % denně z nesplacené části jistiny. Žalovaný žalobkyni neuhradil ničeho. Žalobkyně dále požaduje smluvní pokutu ve výši 1 213,49 Kč vypočtenou jako 0,1 % denně z jistiny úvěru, a to za prvních 90 dnů prodlení. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu. Žalovaný i přesto na svůj dluh ničeho neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav:4. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 9. 5. 2025 smlouvu o úvěru, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěrový rámec ve výši 30 500 Kč. Žalovaný se zavázal splatit využitou část úvěrového rámce spolu s poplatkem ve výši 1,99 % z částky využitého úvěrového rámce a s úrokem ve výši 0,883 % denně z nesplacené části jistiny. Strany si dále sjednaly pro případ prodlení žalovaného právo žalobkyně na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny od prvního dne prodlení. Celkové RPSN smlouvy bylo sjednáno ve výši 1320,78 % (prokázáno smlouvou o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, a listinou nazvanou jako „Údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru ve vztahu k revolvingovému spotřebitelskému úvěru , Anonymizováno, “). Žalobkyně zaslala žalovanému na účet 30 500 Kč, a to v rámci jedné platby ze dne 9. 5. 2025 (prokázáno listinou nazvanou „Přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli“ a listinou nazvanou autorizace ověření totožnosti). Žalovaný netvrdil, ani neprokazoval, že by žalobkyni cokoliv uhradil. Žalobkyně zaslala žalovanému dne 16. 12. 2025 předžalobní výzvu ze dne 14. 12. 2025 (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 14. 12. 2025 a potvrzením o podání doporučené zásilky s datem podání 16. 12. 2025)5. Soud nezjistil nic významného pro řízení z výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalovaného a z listiny od žalobkyně nazvané identifikované příjmy.6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:7. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.8. Dle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru dle § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému 30 500 Kč, a to na účet žalovaného, což má soud za prokázané z přehledu bankovních transakcí. Žalovaný se vedle jistiny zavázal hradit poplatek ve výši 1,99 % z částky využitého úvěrového rámce a s úrokem ve výši 0,883 % denně z nesplacené části jistiny, tj. 322,3 % úvěrového rámce ročně. RPSN bylo sjednáno ve výši 1320,78 %. Pro případ prodlení žalovaného si strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Tu žalobkyně požaduje za prvních 90 dnů prodlení žalovaného ve výši 1 213,49 Kč. Stranami sjednaná úroková sazba 322,3 % ročně zakládá hrubý nepoměr mezi stranami a je v rozporu s dobrými mravy. K otázce přiměřenosti úroků a dalšího příslušenství soud odkazuje např. na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2021, č. j. 58 Co 100/2021-126. Dle něj soudní judikatura dovodila již v době před účinností současného občanského zákoníku, že nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. K těmto závěrům dospěl Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, přičemž v daném případě sjednaný úrok ve výši 60 % byl v rozporu s dobrými mravy. Ohledně obvyklé míry úrokových sazeb soud odkazuje např. na databázi České národní banky ARAD, z níž vyplývá, že v květnu 2025, kdy byla smlouva uzavřena, činila obvyklá úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR 8,16 % p. a. S ohledem na výše uvedené soud shledal, že sjednaná smlouva o úvěru je v rozporu s dobrými mravy a je proto stižena absolutní neplatností dle § 588 o. z. Vzájemný vztah účastníků se tak pohybuje v režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 o. z. Žalobkyně zaslala žalovanému 30 500 Kč, tedy se žalovaný obohatil na účet žalobkyně o tuto částku. Za této situace se soud pro nadbytečnost nezabýval posouzením úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní.10. S ohledem na výše uvedené soud uložil žalovanému odpovídající povinnost výrokem I. tohoto rozsudku. Žalovaný měl bezdůvodné obohacení vydat bez zbytečného odkladu poté, co věřitel plnění požadoval (§ 1958 odst. 2 o. z.). Výzva k plnění byla zaslána dne 16. 12. 2025, má se tedy za to, že byla žalovanému doručena dne 19. 12. 2025 (§ 573 o. z.). Dle předžalobní výzvy měl žalovaný plnit do tří dnů. Nejpozději měl tedy žalovaný plnit 22. 12. 2025. Počínaje následujícím dnem 23. 12. 2025 se ocitl s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení, čímž žalobkyni vznikl nárok na zákonný úrok z prodlení z částky 30 500 Kč od 23. 12. 2025 do zaplacení ve smyslu § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Co do zbytku nároku soud žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.11. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. s tím, že dle poměru úspěchu by na náklady řízení měl právo žalovaný, ovšem žádné náklady mu vlivem toho, že byl v řízení zcela nečinný nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.12. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.