8 C 130/2025-68 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky 14 844 Kč spolu s příslušenstvím, a to z titulu uzavřené smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 9. 3. 2025, na základě níž právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, (dále jen „předchůdkyně“), poskytla žalované úvěr ve výši 10 000 Kč, a to v platbě 5 000 Kč dne 9. 3. 2025 a 5 000 Kč dne 10. 3. 2025. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 9 800 Kč a smluvního úroku ve výši 5 044 Kč. Žalobkyně uvedla, že žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek. Z toho důvodu byl dluh ke dni 9. 7. 2025 zesplatněn. K postoupení pohledávky na žalobkyni došlo na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024. Pro případ, že by soud neshledal nárok žalobkyně důvodný z titulu smlouvy o úvěru, požaduje jej z titulu bezdůvodného obohacení. Úvěruschopnost žalované byla vyhodnocena na základě tvrzení žalované o absenci dluhů, dokladů poskytnutých žalovanou a lustrací v jednotlivých systémech. Žalobkyně však nedisponuje dokumentací ohledně lustrace v uvedených databázích a tvrzených dokumentech. Žalovaná dle obchodních podmínek souhlasila s pořízením fotokopie občanského průkazu, takovou fotokopií ale žalobkyně nedisponuje. Žalobkyně nedisponuje také žádným dokladem prokazujícím, že byla provedena verifikační platba k ověření totožnosti žalované předchůdkyní. Předchůdkyně žalobkyni sdělila, že verifikační platbu prováděla u žalované pouze v rámci procesu zřizování klientského účtu. Předchůdkyně neprováděla verifikační platbu při uzavření samotné smlouvy.2. Žalobkyně podáním ze dne 28.1.2026 vzala žalobu zpět co do částky 400 Kč spolu s příslušenstvím, neboť žalovaná tuto částku uhradila předchůdkyni, avšak k započtení nedošlo z důvodu administrativní chyby. Vzhledem k tomu, že k částečnému zpětvzetí žaloby došlo před zahájením jednání, soud v souladu s § 96 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), nezjišťoval stanovisko žalované. V tomto rozsahu proto soud řízení dle § 96 odst. 1 a 2 o.s.ř. výrokem I. zastavil.3. Žalovaná k věci uvedla, že uplatněný nárok neuznává, neboť jí není zřejmé, z jakého právního důvodu měl dluh vzniknout, ani jakým způsobem byla požadovaná částka vypočtena.4. Soud jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastnic v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř., když žalobkyně se z jednání omluvila a žalovaná se bez omluvy nedostavila, a z provedených důkazů zjistil tento skutkový stav:5. Smlouva obsahuje osobní údaje žalované, jméno, příjmení, rodné číslo, bydliště. Smlouva však neobsahuje žádný projev její vůle. V podpisové části je uvedeno datum a čas odeslání potvrzovacího kódu klientovi, telefonní číslo , tel. číslo, mail, na které byl kód zaslán, datum a čas potvrzení návrhu smlouvy klientem pomocí kódu, tj. 9. 3. 2025 11:40:13. Projev vůle neobsahuje ani dodatek č. 1 ke smlouvě (prokázáno smlouvou o úvěru na č.l. 41-44, dodatkem č. 1 ke smlouvě na č.l. 45).6. Předchůdkyně žalobkyně dne 9. 3. 2025 převedla bezhotovostně na účet žalované 5 000 Kč a dne 10. 3. 2025 částku 5 000 Kč (prokázáno přípisem air bank na č.l. 19, výpisem z účtu na č.l. 47).7. Žalovaná byla před podáním žaloby opakovaně vyzvána k zaplacení dlužné částky, v předžalobní výzvě tato částka představovala 15 193,66 Kč. Předžalobní výzvu odeslala žalobkyně dne 20. 8. 2025 (prokázáno předžalobní výzvou na č.l. 40, výzvou na č.l. 48, potvrzením o podání zásilky na č.l. 52)8. Smlouva o úvěru byla postoupena na žalobkyni, žalovaná byla o této skutečnosti informována žalobkyní (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek na č.l. 27-37, dodatkem č. 1 ke smlouvě o postoupení pohledávek na č.l. 49-51, seznamem postupovaných smluv na č.l. 38, oznámením o postoupení pohledávky na č.l. 39)9. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Předchůdkyně žalobkyně převedla na bankovní účet žalované v souhrnu částku 10 000 Kč. Žalovaná převedla na bankovní účet předchůdkyně v souhrnu částku 400 Kč. Smlouva, obsahující osobní údaje žalované, na základě které se uvedené transakce měly uskutečnit, neobsahuje podpis žalované. Žalobkyně vyzvala žalovanou v předžalobní výzvě k zaplacení částky 15 193,66 Kč.10. Po právní stránce soud posoudil věc podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník”), podle něhož kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).11. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že žalovaná od předchůdkyně žalobkyně přijala částku 10 000 Kč, přičemž právní předchůdkyně žalobkyně si neověřila verifikací, ani jiným způsobem totožnost žalované při uzavírání smlouvy, resp. nebyla prokázána vůle žalované uzavřít smlouvu o revolvingovém úvěru ze dne 9.3.2025. Soud nárok žalobkyně proto posoudil jako bezdůvodné obohacení dle § 2991 občanského zákoníku, když žalovaná přijala částku 10 000 Kč od právní předchůdkyně žalobkyně bez právního důvodu, neboť k uzavření smlouvy pro absenci projevu vůle žalované nedošlo. Žalovaná byla proto povinna ji žalobkyni vydat. Žalovaná žalobkyni, resp. její předchůdkyni, uhradila částku 400 Kč, čímž snížila výši svého bezdůvodného obohacení na 9 600 Kč.12. Vzhledem k výše uvedenému soud žalobě v rozsahu bezdůvodného obohacení vyhověl (výrok II). Ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť uzavřel, že žalobkyni se nepodařila prokázat vůle žalované k uzavření smlouvy, ze které by žalobkyni plynul nárok na smluvní úrok ve výši 5 044 Kč s příslušenstvím (výrok III).13. Soud současně ve stručnosti doplňuje, že i v případě, že by smlouva byla uzavřena platně, shledal by ji absolutně neplatnou dle § 588 občanského zákoníku pro výši úroku sjednanou v rozporu s dobrými mravy a pro nedostatečné ověření úvěruschopnosti. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004: „V rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“14. Dle databáze České národní banky ARAD (Statistika úrokových sazeb u spotřebitelů poskytované bankami) byla v březnu roku 2025, tj. v době, kdy měla být smlouva uzavřela, obvyklá úroková sazba úvěrů poskytovaných spotřebitelům ze strany banky 8,16 % ročně. Roční procentní sazba nákladů uvedená v předložené úvěrové smlouvě, resp. dodatku, 538,10 % tvoří téměř než 66násobek obvyklé roční úrokové sazby.15. Současně soud nepovažuje ověření úvěruschopnosti žalované za dostatečné, neboť žalobkyně nepředložila žádné důkazy prokazující ověření úvěruschopnosti. I z tohoto důvodu by soud musel shledat předloženou smlouvu za neplatnou.16. O nákladech řízení (výrok IV.) bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., tak že procesně převážně úspěšné žalobkyni v rozsahu 29,4 % [úspěch co do 9 600 Kč (64,7 %) - neúspěch co do 5 244 Kč (35,3 %)] soud přiznal nárok na náhradu nákladů řízení v částce 735 Kč.17. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném do 31.12.2025 (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 844 Kč. Náklady sestávají z částky 400 Kč za každý ze třech úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba), tj. 1 200 Kč včetně třech paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 13 odst. 4 písm. a) a. t. A dále zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč. Celkové náklady řízení tak činí částku 2 200 Kč a odpovídající část nákladů řízení 29,4 % tak činí 735 Kč. Soud žalobkyni nepřiznal pro neúčelnost náhradu nákladů řízení za odstranění vad žaloby a omluvu z jednání.18. Lhůta ke splnění povinnosti byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.), když soud neshledal důvod k jejímu prodloužení či stanovení splátek