27 C 134/2020-29 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobkyně podala dne 4. 5. 2020 žalobu (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu), kterou se domáhala po žalovaném zaplacení částky 2 106 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žalobkyně odůvodnila svůj nárok tím, že je právnickou osobou, která je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem, popř. provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen "pojištění odpovědnosti") v rozporu se zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ zákon“). Žalobkyně svůj nárok na zaplacení příspěvku žalovaným odvozuje z ust. § 4 odst. 1 zákona. Podmínkou nároku na zaplacení příspěvku je dle ust. § 4 odst. 6 zákona doručení písemné výzvy žalobkyně žalovanému. Splatnost příspěvku nastává po uplynutí nejméně 30 dnů od doručení této výzvy. Žalobkyně odeslala žalovanému výzvu dne 31. 5. 2019 a tato byla doručena dne 15. 6. 2019. Žalobkyně se dále vyjádřila v tom smyslu, že při zjišťování údajů o vozidle, neexistenci pojištění a povinné osobě vychází ze zákonem předepsaného procesu, upraveného v ust. § 15 odst. 1 až 3 zákona. Žalobkyně takto zjistila, že nákladní automobil s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 Kg, [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [číslo] (dále pouze„ vozidlo“) je evidován v registru silničních vozidel jako provozovaný. Žalovaný coby vlastník/provozovatel neměl ode dne [datum] do dne [datum] k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti, ačkoliv je tato povinnost založena ust. § 1 odst. 2 zákona. Vozidlo tak bylo nepojištěno 21 dní a žalovaný tímto jednáním porušil zákonnou povinnost pojistit vozidlo. Žalobkyni tak dle ust. § 4 odst. 1 zákona vznikl nárok na příspěvek. Dle ust. § 4 odst. 3 zákona se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost dle § 1 odst. 2 zákona, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Zároveň dle ust. § 4 odst. 4 zákona platí, že:„ Osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit [anonymizováno] náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek.“ Žalobkyně v souladu s § 4 odst. 6 zákona zaslala žalovanému výzvu k úhradě příspěvku. Splatnost příspěvku nastala dne [datum]. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný na předmětnou výzvu nereagoval a ničeho neuhradil, byla dne 28. 2. 2020 zaslána předžalobní upomínka s výzvou k plnění do 15 dnů od odeslání. Žalovaný po zaslání předžalobní upomínky neuhradil ničeho. S ohledem na výše uvedené žalobkyně požaduje uhradit dlužnou částku ve výši 2 106 Kč, která se skládá: a) Ze základu příspěvku, který je tvořen příslušnou zákonnou denní sazbou vynásobenou počtem dní, za něž nebylo pojištění odpovědnosti uhrazeno (dle ust. § 2 odst. 1, písm. g) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., konkrétně 86 Kč), tzn. 21 dní krát 86 Kč = 1 806 Kč; b) Z poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek na základě ust. § 4 odst. 4 zákona ve výši 300 Kč, a to dle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. Žalovaný do dne podání žaloby na dlužnou částku neuhradil ničeho, přestože byl předžalobně upomenut. 2. Podáním ze dne 14. 8. 2020 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, s tím, že žalovaný dne 10. 8. 2020 uhradil částku 2 106 Kč, tedy částku jistiny. Co do této částky tedy vzala žalobkyně žalobu zpět a dále požadovala pouze zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 106 Kč za období od [datum] do [datum], kapitalizovaného ve výši 225,82 Kč a náhradu nákladů řízení. 3. V návaznosti na shora uvedené částečné zpětvzetí soud usnesením ze dne 24. 8. 2020, č.j. 27 C 134/2020-18 řízení co do částky 2 106 Kč částečně zastavil; usnesení nabylo právní moci dne 28. 10. 2020. 4. Soud ve věci dále postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.), když žalobkyně s tímto postupem souhlasila již ve svém žalobním návrhu a žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřil (§ 101 odst. 4 o.s.ř.), přičemž ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. 5. Na základě účastníky předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. 6. Dopisem ze dne 31. 5. 2019 byl žalovaný vyzván žalobkyní k úhradě příspěvku do garančního fondu [anonymizována tři slova] s odůvodněním, že z informací, které má žalobkyně k dispozici od pojišťoven, vyplývá, že vozidlo [registrační značka], jehož je žalovaný provozovatelem/vlastníkem, nebylo v období od [datum] do dne [datum] pojištěno s tím, že předpis příspěvku za toto období činí 2 106 Kč. Žalovaný byl vyzván k úhradě do 30 dnů od doručení výzvy (výzva ze dne 31. 5. 2019). Žalovaný byl opětovně vyzýván žalobkyní k úhradě příspěvku do garančního fondu dopisy ze dne 15. 8. 2019 a ze dne 14. 11. 2019 (upomínky, doručenka). Dopisem ze dne 28. 2. 2020 byl žalovaný vyzván právní zástupkyní žalobkyně k úhradě dlužné částky příspěvku do garančního fondu ve výši 2 721 Kč (předžalobní upomínka ze dne 28. 2. 2020, záznam o podané zásilce). 7. Na základě zjištěného skutkového stavu a dále uvedeného právního hodnocení dospěl soud k závěru o důvodnosti žaloby. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný jako vlastník/provozovatel předmětného vozidla byl povinen mít dle § 1 odst. 2 a § 3 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, uzavřenou smlouvu o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Bylo tak na žalovaném, aby případně v rámci své procesní obrany vymezil rozhodné skutečnosti a důkazy, kterými by tuto skutečnost vyvrátil. Takové skutečnosti však z obsahu spisu nevyplývají, když žalovaný byl v řízení zcela nečinný. Žalobkyně tak dle názoru soudu unesla důkazní břemeno k prokázání pasivní legitimace žalovaného v dané věci. Zároveň v řízení ze strany žalovaného nebylo tvrzeno, tím méně pak prokázáno, že by v období [datum] do dne [datum] svou zákonnou povinnost vyplývající ze shora citovaných ustanovení zák. č. 168/1999 Sb. (mít sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla) splnil. Žalobkyně v souladu se zák. č. 168/1999 Sb. vyzvala žalovaného k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných vozidel a o úhradu jej rovněž upomínala. V řízení ze strany žalovaného nebylo tvrzeno, a tedy ani prokázáno, že by v zákonné lhůtě 30 dnů od doručení výzvy svou povinnost k úhradě zákonného příspěvku splnil či že by prokázal, že na jeho straně nebyla dána povinnost k úhradě tohoto příspěvku. 8. Žalovaný po podání žaloby uhradil jistinu ve výši 2 106 Kč, přičemž tato skutečnost se promítla v usnesení o částečném zastavení řízení co do žalovaným uhrazené částky. Žalovaný nicméně neuhradil úrok z prodlení z žalobkyní požadované částky ani náklady řízení, resp. toto v rámci své procesní obrany neuvedl, když zůstal i přes několikerou výzvu soudu zcela pasivní. Soud má přitom z provedeného dokazování, průběhu řízení i z chování žalovaného (který uhradil jistinu žalované částky) za to, že žaloba byla podána po právu a žalovaný plnil shora uvedenou částku až pod tíhou žaloby. 9. S ohledem na shora uvedené soud žalobě - v upraveném znění po částečném zastavení řízení -vyhověl a v souladu s § 1970 zák. č. 89/2012 Sb. uložil žalovanému povinnost k úhradě příslušenství původně žalované částky 2 106 Kč, které představuje zákonný úrok z prodlení s plněním peněžitého dluhu ve výši 10 % ročně z částky 2 106 Kč, za období od [datum] do [datum], jež žalobkyně kapitalizovala na celkovou částku 225,82 Kč. Výše úroku z prodlení se přitom opírá o ust. § 2 Nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 143 odst. 2 poslední věta o.s.ř., kdy v části řízení o zaplacení jistiny byl návrh vzat zpět pro úhradu jistiny žalovaným po podání žaloby, tedy z procesního hlediska se jednalo o návrh podaný důvodně; v části řízení o příslušenství pohledávky pak již žádné další náklady řízení nevznikaly (na jejich náhradu by měla nárok rovněž žalobkyně, a to dle § 142 odst. 1 o.s.ř.). Plně procesně úspěšné žalobkyni soud v souladu s § 137 o.s.ř. přiznal náhradu nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč. Dále žalobkyni přiznal náhradu nákladů zastoupení advokátem podle § 14b odst. 1 písm. c) vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. advokátní tarif (dále jen a.t.) za 3 úkony právní služby před podáním žaloby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka a sepsání žaloby podle § 14b odst. 1 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) a d) a.t.) a dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. za 1 úkon právní služby po podání žaloby (částečné zpětvzetí žaloby), dohromady v celkové výši 1 936 Kč, a dále soud žalobkyni přiznal 3 paušální částky náhrady po 100 Kč a 1 paušální částku náhrady po 300 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) a § 13 odst. 4 a.t.), jako náhradu advokátových výdajů za 4 úkony právní služby v celkové výši 726 Kč, vše včetně příslušné 21 % DPH. Celkem tedy byla přiznána na náhradě nákladů řízení žalobkyni