67 C 355/2020-19 — Obvodní soud pro Prahu 9

Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Pro svůj nárok argumentovala tím, že dne [datum] provedla odtah motorového vozidla [registrační značka], vozidlo bylo následně umístěno na parkoviště provozované žalobkyní. Žalovaný si vozidlo vyzvedl dne [datum]. V souvislosti s odtahem vozidla vznikl žalobkyni nárok na úhradu ceny za odtah a parkovné v celkové výši [částka] a dále na úhradu ceny za střežení ve výši [částka]. Žalovaný dne [datum] podepsal uznání dluhu, avšak do dne podání žaloby na dlužnou částku v celkové výši [částka] neuhradil ničeho, přestože byl dne [datum] předžalobně upomenut. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř. (zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád), když žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v podané žalobě (č.l. 5 spisu) a žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřil (§ 101 odst. 4 o.s.ř.) a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Na základě účastníky předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Dne [datum] provedli pracovníci žalobkyně odtah motorového vozidla tov.zn. Škoda Octavia, černé barvy, [registrační značka]. Vozidlo si převzal žalovaný téhož dne a současně podepsal uznání dluhu znějící na částku [částka]. Žalovaný se zavázal dlužnou částku uhradit nejpozději do 30 dnů od podepsání uznání dluhu (protokol o odtahu vozidla [číslo] ze dne [datum], uznání dluhu ze dne [datum], čestné prohlášení žalovaného ze dne [datum]). Maximální cena za úplný nucený odtah vozidla činí [částka] a maximální cena za služby parkovišť určených ke střežení vozidel za první až třetí započatý den činí 250 Kč/den (Nařízení o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti). Žalobkyně žalovaného opakovaně vyzývala k zaplacení dlužné částky ve výši [částka], a to ve dnech [datum] a [datum] (výzva k úhradě dlužné částky ze dne [datum] včetně kopie dodejky, výzva k úhradě dlužné částky ze dne [datum] včetně kopie dodejky). Podle § 19 odst. 5 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích platí, že„ silniční správní úřad je oprávněn rozhodnout o označení místní komunikace nebo průjezdního úseku silnice nebo jejich částí, na kterých je z důvodu veřejného zájmu dočasně zakázáno stání silničních vozidel, příslušnou dopravní značkou podle zvláštního předpisu. (... (“ Podle odst. 6 cit. ust. pak„ v případě neuposlechnutí rozhodnutí silničního správního úřadu podle předchozího odstavce je vlastník místní komunikace nebo průjezdního úseku silnice oprávněn odstranit silniční vozidlo na náklady jeho provozovatele, pokud provozovatel silničního vozidla neprokáže závažné důvody, které mu znemožnily, aby silniční vozidlo odstranil včas sám; (... (“ Po takto provedeném řízení soud další dokazování neprováděl. Na základě shora provedených listinných důkazů dospěl k závěru, že žaloba na zaplacení částky [částka] byla podána po právu. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně dne [datum] provedla odtah předmětného vozidla a proto jí svědčí právo na zaplacení částky [částka] dle § 2 odst. 1,3 nařízení o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel. Žalovaný v řízení nerozporoval skutečnost, že by se jednalo o jeho vozidlo, ani že by k odtahu vozidla v předmětný den nedošlo. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by cenu za odtah vozidla již žalobkyni uhradil. S ohledem na shora uvedené rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, když s ohledem na prodlení žalovaného s plněním peněžitého dluhu (§ 1970 zákona č. 89/2012 Sb.) současně rozhodl o příslušenství pohledávky, které je tvořeno zákonným úrokem z prodlení. Výše zákonného úroku z prodlení je stanovena v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., když plně procesně úspěšné žalobkyni v souladu s § 137 o.s.ř. přiznal náhradu nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek ve výši [částka], dále náhradu nákladů zastoupení žalobkyně advokátem podle § 14b odst. 1 písm. c/ bod 1 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. ve výši [částka] a 3 paušální částky náhrady po [částka] jako náhradu advokátových výdajů za 3 úkony právní služby ve výši [částka] (převzetí a příprava zastoupení, zaslání předžalobní upomínky a sepsání žaloby podle § 14b odst. 5 písm. a/ ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a/ a d/ vyhl.č. 177/1996 Sb.), vše včetně příslušné 21% DPH. Soud postupoval při určování náhrady nákladů zastoupení advokátem podle § 14b cit. vyhlášky ve znění účinném od 1.7.2014, neboť žalobkyně podala svou žalobu již za účinnosti tohoto ustanovení (srov. čl. II vyhlášky č. 120/2014 Sb.) a jedná se o standardizované znění žaloby, jež zástupce žalobkyně podává v obdobných věcech téhož žalobkyně opakovaně; jeho podání se liší pouze v identifikačních údajích žalovaných. Celkem tedy byla přiznána na náhradě nákladů řízení částka [částka]. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku jak ve věci samé, tak ohledně náhrady nákladů řízení, byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř.