15 C 137/2020-35 — Obvodní soud pro Prahu 9

Žalobkyně se domáhala, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 3 122 Kč s příslušenstvím a náklady řízení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovanému byla dne [datum] poskytnuta na základě smlouvy ze dne [datum] zdravotní péče, jejíž náklady byly žalobkyní vyúčtovány fakturou [číslo] ze dne [datum], znějící na částku 3 122 Kč splatnou dne [datum] Cena za poskytnutou zdravotní péči byla stanovena jako součin hodnoty bodu a počtu bodů stanovených vyhláškou č. 134/1998 Sb., kterou se vydává seznam zdravotních výkonů s bodovými hodnotami, ve znění pozdějších předpisů, přičemž cena vyúčtovaného bodu byla stanovena dle cenového předpisu Ministerstva zdravotnictví 1/2018/, o regulaci cen poskytovaných zdravotních služeb, zveřejněného ve Věstníku Ministerstva zdravotnictví ČR č. 13/2017. Žalovaný nebyl zdravotně pojištěn, a proto je povinen náklady za tuto zdravotní péči uhradit sám. Žalovaný do dne podání žaloby nezaplatil ničeho. Žalovaný byl k úhradě upomínán upomínkou ze dne [datum]. Na uvedenou upomínku žalovaný nereagoval. Vzhledem k tomu, že žalovaný je osobou neznámého pobytu, byl mu usnesením ze dne 14. 9. 2020, č. j. 15 C 137/2020-27, dle § 29 odst. 3 o. s. ř., ustanoven opatrovník. Opatrovnice žalovaného ponechala rozhodnutí na úvaze soudu s tím, že nemá k dispozici žádné doklady či jiné důkazy, které by ve věci mohly být předloženy soudu, není jí známo stanovisko žalovaného a neví, z jakého důvodu nedošlo k úhradě předmětného dluhu. Vzhledem k tomu, že žalovaný je státním příslušníkem [stát] [anonymizováno], zabýval se soud nejprve otázkou, zda je dána pravomoc českého soudu v dané věci a dle jakého právního řádu v dané věci postupovat. Účastníci si pravomoc českého soudu sjednali ve smlouvě o poskytnutí zdravotní péče, a to dle § 85 zák. č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém. Pokud spotřebitel opustí své bydliště předtím, než je proti němu podána žaloba pro porušení smluvních povinností, jsou soudy členského státu, na jehož území se nachází poslední známé bydliště spotřebitele, příslušné rozhodnout o této žalobě, jestliže nejsou schopny určit aktuální bydliště žalovaného a nemají ani průkazné indicie umožňující dospět k závěru, že žalovaný má skutečně bydliště mimo území Evropské unie (srov. Rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 17. listopadu 2011, C -327/10). Dle názoru soudu je tak dána pravomoc českých soudů, když je tento postup v souladu s právem Evropské unie a strany si pravomoc českých soudu samy určily. K jednání dne [datum] se dostavila pověřená zaměstnankyně žalobkyně a opatrovnice žalovaného. Na základě předložených listinných důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: Dne [datum] byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o poskytnutí zdravotní péče, v níž se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout zdravotní péči v rozsahu nezbytně nutném pro záchranu jeho života a péče a služby vyžádané pacientem a žalovaný se zavázal zaplatit smluvní cenu v souladu s platným ceníkem výkonů nemocnice (Smlouva o poskytnutí zdravotní péče ze dne [datum], Cenový předpis Ministerstva zdravotnictví 1/2018/ ze dne 5. 12. 2017). Fakturou [číslo] ze dne [datum], splatnou dne [datum], byla žalovanému žalobkyní vyúčtována částka 3 122 Kč za ambulantní vyšetření s tím, že v přehledu o faktuře jsou uvedeny jednotlivé položky, jež byly žalovanému vyúčtovány (Faktura [číslo] ze dne [datum], Přehled o faktuře). Dopisem žalobkyně ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k úhradě částky 3 338 Kč, a to nejpozději do [datum] (Předžalobní upomínka ze dne [datum], Podací arch, kopie obálky). Na základě shora citovaných listinných důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba na zaplacení částky 3 122 Kč s příslušenstvím byla podána po právu. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní jako poskytovatelem a žalovaným jako pacientem byla dne [datum] uzavřena smlouva o poskytnutí zdravotní péče (§ 2636 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb.) s tím, že za poskytnutou zdravotní péči byla žalovanému vyúčtována částka v celkové výši 3 122 Kč, která byla splatná dne [datum]. V řízení ze strany žalovaného nebylo tvrzeno, tím méně pak prokázáno, že by své závazky vyplývající ze shora citované smlouvy řádně a včas splnil. S ohledem na shora uvedené byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 3 122 Kč (§ 2636 zákona č. 89/2012 Sb.). Povinnost k úhradě zákonného úroku z prodlení se opírá o ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla ve věci plně procesně úspěšná. Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč, dvěma paušálními náhradami po 100 Kč (§ 1 odst. 1, odst. 3 písm. a/, § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb.) a jednou paušální náhradou v částce 300 Kč (vyjádření ze dne [datum] – § 2 odst. 3 citované vyhlášky). Celková výše nákladů řízení činí 900 Kč. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. Opatrovnici žalovaného byla přiznána odměna za zastupování žalovaného, a to dle § 7 bodu 3. ve spojení s § 12a vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. v částce 800 Kč za jeden úkon právní služby (částka 1 000 Kč dle § 7 bod 3. citované vyhlášky za jeden úkon byla snížena o 20 % dle § 12a citované vyhlášky). Celkem byly ze strany opatrovnice učiněny tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, sepis vyjádření, zastupování při jednání dne [datum]). Dále byla opatrovnici přiznána náhrada hotových výdajů v celkové výši 900 Kč (tři režijní paušály po 300 Kč, § 13 odst. 1, 4 citované vyhlášky). Celková odměna byla vyčíslena částkou 3 300 Kč, která bude opatrovnici žalovaného proplacena státem, v daném případě Obvodním soudem pro Prahu 9 dle § 140 odst. 2 o. s. ř. (výrok III. rozsudku), s tím, že soud rovněž rozhodl, že státu se náhrada nákladů nepřiznává (výrok IV. rozsudku).