15 C 347/2014-427 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobci se žalobou došlou zdejšímu soudu dne [datum] domáhali, aby soud určil, že žalobci jsou vlastníky každý z nich ideální 1/8 parcel PK [číslo] – role o výměře 4.057 m2 (části parcel KN [číslo]) a PK [číslo] – role o výměře 4.057 m2 (části parcel KN [číslo]), k.ú. [část obce]. Žalobu odůvodnili tím, že dne [datum] bylo žalobcům doručeno rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu [anonymizována čtyři slova] (dále jen„ SPÚ“), č.j. PÚ 1535/92/13, ze dne 6.8.2014, kterým bylo rozhodnuto ve smyslu § 9 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb. (dále jen „zákon o půdě“), že žalobci nejsou spoluvlastníky každý z nich ideální 1/8 shora cit. nemovitostí s tím, že žalobcům nepřísluší za předmětné pozemky náhrada. Žalobci byli tímto rozhodnutím SPÚ dotčeni na svých právech tím, že nedošlo k vydání předmětných pozemků, ač byly splněny podmínky pro jejich vydání podle zákona o půdě, a v případě, že by pozemky nemohly být vydány pro překážku zastavěnosti podle § 11 odst. 1 písm. c/, nebyl za ně žalobcům přiznán nárok na náhradu. Žalobci proto napadají předmětné rozhodnutí v celém rozsahu. K restitučnímu titulu podle § 6 odst. 1 písm. n/ uvedli: Předmětné pozemky byly vyvlastněny rozhodnutím o vyvlastnění Místního národního výboru (dále jen„ MNV“) v [obec a číslo] [část obce] ze dne [datum] za účelem výstavby obytného souboru Černý most II., a to panu [celé jméno žalobce] (právnímu předchůdci žalobců) ideální 1/4 předmětných pozemků, a panu [jméno] [celé jméno žalobce] ideální ¼ předmětných pozemků. Ideální ¼ předmětných pozemků v původním vlastnictví [jméno] [příjmení], rozené [celé jméno žalobkyně], přešla do vlastnictví státu prohlášením a smlouvou o postoupení pohledávek pro případ vystěhování (tzv. renunciační prohlášení) již [datum]. Žalobci opírají svůj nárok na vydání pozemků o § 6 odst. 1 písm. n/, kdy dle názoru žalobců, jim, respektive jejich právnímu předchůdci, nebyla vyplacena za vyvlastnění předmětných pozemků náhrada, respektive nebyla vyplacena v souladu s tehdejšími cenovými předpisy. Ačkoliv SPÚ ve svém rozhodnutí konstatoval, že podle § 6 odst. 1 písm. m/ a n/ zákona o půdě budou oprávněným osobám vydány nemovitosti, které přešly na stát nebo na jinou právnickou osobu na základě vyvlastnění za náhradu, pokud nemovitost existuje a trvale neslouží účelu, pro který byla vyvlastněna nebo byla vyvlastněna bez náhrady, dále se vůbec ve svém rozhodnutí otázkou vyplacení náhrady dostatečně nezabýval. SPÚ nehodnotil, zda náhrada byla ve skutečnosti vyplacena, ani zda byla vyplacena ve výši, která byla v souladu s tehdejšími cenovými předpisy, a to i přesto, že tehdejší cenový předpis, vyhláška č. 43/1969 Sb., umožňoval více variant výpočtu náhrady za vyvlastnění. Jak judikoval Ústavní soud (např. IV. ÚS 8/2000) i Nejvyšší soud (např. 28 Cdo 1004/2011), za náhradu za vyvlastnění podle § 6 odst. 1 písm. n/ zákona o půdě by ve smyslu uvedeného restitučního titulu neměla být považována jakákoli vyplacená náhrada, nýbrž jen taková náhrada, kterou je možno považovat za odpovídající předpisům platným v době vyvlastnění, a že pro eventuální vyloučení restitučního titulu podle tohoto ustanovení je mimo jiné právně významné zjištění, zda eventuálně vyplacená náhrada byla náhradou skutečně odpovídající tehdejším cenovým předpisům, a to včetně přihlédnutí a ocenění veškerých investic vložených do pozemku před vyvlastněním. Dále uvedli, že záhy po účinnosti zákona o půdě začaly soudy vykládat ust. § 6 odst. 1 písm. n/ a k/ zákona o půdě extenzivně ve prospěch restituentů. Dlouholetou judikaturní praxí je ust. § 6 odst. 1 písm. n/ vykládáno tak, že nemovitost byla vyvlastněna bez vyplacení náhrady i tehdy, byla-li vyvlastněna sice za náhradu, avšak její výše neodpovídala cenovým předpisům platným v době vyvlastnění nemovitosti. Tzn., že restituční titul je založen i v případě, kdy sice byla za vyvlastněné nemovitosti poskytnuta náhrada, avšak tato nedosahovala ani výše náhrady, jakou stanovoval příslušný cenový předpis. Obdobně pak soudy opakovaně deklarovaly, že v případě restitučního titulu podle § 6 odst. 1 písm. k/ se za kupní smlouvu uzavřenou za nápadně nevýhodných podmínek považuje smlouva, uzavřená za kupní cenu, jejíž výše taktéž neodpovídala cenovým předpisům platným v době vyvlastnění nemovitosti. Tzn., byla-li výše kupní ceny taktéž nižší, než jakou stanovoval příslušný cenový předpis. Dosavadní judikatura, ačkoliv se snažila vykládat předmětná ustanovení extenzivně a ve prospěch restituentů, nezohledňovala dostatečně účel samotného zákona o půdě, jímž je alespoň částečné zmírnění majetkových křivd způsobených oprávněným osobám totalitní mocí v rozhodném období, tím, že se nikdy v daných případech nezabývala samotnou absurditou regulovaných cen pozemků minulým politickým režimem, tj. naprostou nepřiměřeností výší náhrad stanovených v tehdejších cenových přepisech, které byly jednak ve vztahu k protiplnění jednak naprosto neekvivalentní a jednak ani zdaleka neodpovídaly cenám obvyklým. K pozitivnímu posunu ve prospěch restituentů v tomto ohledu došlo v aktuálním nálezu Ústavního soudu I. ÚS 1550/13, podle něhož za kupní smlouvu uzavřenou za nápadně nevýhodných podmínek je nutné považovat i takovou kupní smlouvu, kdy kupní cena sice byla stanovena v souladu s tehdejšími platnými cenovými právními předpisy, avšak částky stanovené těmito cenovými předpisy byly neadekvátní ve vztahu k dobovým cenovým relacím. Za předmětné pozemky v rámci [územní celek] PK 581 a PK 582 v celkové výměře [číslo] m² byla v roce 1983 vypočtena (nikoliv vyplacena) náhrada 5.118,08 Kč. Za ideální ¼ pak byla vypočtena právnímu předchůdci žalobců, panu [celé jméno žalobce], náhrada ve výši 1.279,70 Kč, což je méně, jak polovina průměrné hrubé měsíční mzdy, která podle údajů Českého statistického úřadu v roce 1983 činila 2.882 Kč. Obvyklá cena předmětných pozemků byla v dané době několikanásobně vyšší, než cena stanovená tehdejšími předpisy, jak dokládá znalecký posudek. Přímo v předmětném cenovém předpisu (vyhláška č. 43/1969 Sb.), jenž se vztahoval jak na případ žalobců, tak na případ ve výše uvedeném nálezu Ústavního soudu, bylo stanoveno, že v případě odkupu pozemků nemůže být potenciálnímu prodejci poskytnuta vyšší cena, než jakou by obdržel za vyvlastnění pozemků. Pokud potenciální prodejce smlouvu neuzavřel, došlo k nucenému vyvlastnění pozemků za náhradu, která byla tedy vypočítávána ve stejné výši jako kupní cena. Pokud je tedy restitučním titulem skutečnost, že vlastník pod hrozbou vyvlastnění přistoupil k odprodeji pozemků za nápadně nevýhodných podmínek, tedy sice za cenu odpovídající tehdejším cenovým předpisům, avšak za cenu nevýhodnou, tedy takovou, která nedosahovala ani výše ceny obvyklé, tím spíše a minori ad maius by mělo být restitučním titulem nucené vyvlastnění pozemků, za stejných podmínek, tj. za cenu sice odpovídající tehdejším cenovým předpisům, avšak nedosahující ani výše ceny obvyklé, a v souladu s tímto výše uvedeným by měl být i vykládán restituční titul podle ustanovení § 6 odst. 1 písm. n/. Takovýto výklad je potom konformní i ve vztahu k účelu celého zákona o půdě, jehož cílem je hojit majetkové křivdy spáchané na soukromých osobách v dobách minulého režimu. Žalobci se tak domnívají, že jejich restituční titul se zakládá na ust. § 6 odst. 1 písm. n/ i tehdy, došel-li by soud k závěru, že žalobcům, respektive jejich právnímu předchůdci, byla vyplacena za vyvlastnění náhrada, respektive tato náhrada byla vyplacena v souladu s tehdejšími cenovými předpisy. K restitučnímu titulu podle § 6 odst. 1 písm. m) uvedli: SPÚ vůbec nezkoumal, zda předmětné pozemky sloužily účelu, pro který byly vyvlastněny ke dni účinnosti zákona o půdě ([datum]) a zda byla stavba na těchto pozemcích zahájena ve smyslu § 11 odst. 1 písm. c/. SPÚ pouze konstatuje, že stavební povolení na stavbu sídliště Černý most II. – 4. stavba KBV bylo vydáno dne [datum]. Podrobněji se pozemkový úřad zabýval pouze parcelou [číslo], resp. její částí zasahující do předmětných parcel, která je v malé míře zastavěna komunikacemi [ulice] a [ulice], na převážné části této parcely se nachází travnatá plocha, přičemž na jižním okraji této travnaté plochy se na území zanedbatelných výměr v poměru k celkové výměře předmětné parcely nacházejí větrací šachty a kolektory. V návaznosti na vyjádření [územní celek] k předmětnému správnímu řízení se v rozhodnutí SPÚ uvádí, že předmětné pozemky jsou pozemky bezprostředně související s okolními stavbami a tvořící s nimi jeden funkční celek, a dále, že se na tomto pozemku nacházejí větrací šachty a nouzové únikové cesty kolektorů, které musejí být z hlediska bezpečnostních předpisů volně přístupné. Přímo z vyjádření [územní celek] vyplývá, že pozemky jsou funkčně spojeny s okolními bytovými domy a komunikacemi, dále že pozemky podléhají zvláštnímu právnímu režimu obecného užívání, a též že v návaznosti na plnění funkce v rámci sídliště Černý most nelze uvažovat o tom, že by tato jejich funkce mohla být plněna v redukované míře.