17 C 1/2016-237 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne [datum] domáhala určení vlastnického práva žalované [číslo] k pozemku parc. [číslo] vedeného pro obec Praha, katastrální území Hloubětín, zapsaného na listu vlastnictví [číslo] vedeném Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, katastrální pracoviště Praha (dále také„ předmětný pozemek“). 2. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že je osobou oprávněnou ve smyslu zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů, v platném znění (dále jen„ ZMV“), které byla v rozhodném období způsobena majetková křivda. Žalobkyně byla vlastníkem nemovitosti parc. č. PK [číslo], původně vedené v knihovní vložce [číslo] [anonymizováno] zemských. Podle zápisu [číslo] je patrné vlastnické právo žalobkyně, neboť subjekt„ [příjmení] [příjmení] [anonymizována tři slova] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [příjmení] [jméno]“ zapsaný v předmětných [anonymizováno] zemských [číslo] je totožný s žalobkyní. Podle zápisu č. položky 11 ze dne [datum] (tj. rozhodné období podle ZMV) bylo poznamenáno zamýšlené převzetí postupem podle zákona č. 142/1947 Sb., o revisi první pozemkové reformy. Podle části„ zápis“ položka [číslo] je zjevné, že k odepsání došlo až v roce 1956. V rozhodné době tedy došlo k majetkové křivdě, a to odnětím uvedeného pozemku PK [číslo] bez náhrady postupem podle zákona č. 142/1947 Sb., o revisi první pozemkové reformy (§ 5 písm. a/ ZMV). Poslední záznam v části B knihovní vložky [anonymizováno] zemských [anonymizováno] je právě ze dne [datum] – [anonymizováno] [číslo] [rok] – návrh a oznámení ministerstva zemědělství ze dne [datum]. Vzhledem k tomu, že stát s pozemky nakládal jako vlastník, ačkoliv nebyla shledána nabývací listina přechodu na stát, došlo k jejich převzetí bez právního důvodu (§ 5 písm. k/ ZMV). Křivdy jsou dokládány listinou č. d. [číslo] [rok]; usnesením ze dne [datum] – kopie z archivu Ministerstva zemědělství, ze kterého je patrné vypovězení práva hospodaření vůči žalobkyni jakožto vlastníkovi (mj. i pozemků vedených v [anonymizována tři slova] v [obec], kde byl původně pozemek zapsán a jako zemědělský obhospodařován); usnesením Okresního soudu civilního pro [anonymizována dvě slova] o povinnosti vyhovět výpovědi ze dne [datum] a usnesením Krajského soudu civilního ze dne [datum] o vyhovění návrhu a oznámení ministra zemědělství. U skutečností vedoucích k majetkovým křivdám lze uvažovat také i o § 5 písm. j) ZMV, tj. o politické nebo náboženské perzekuci anebo postupu porušující obecně uznávané principy demokratického právního státu nebo lidská práva a svobody, když zestátnění majetku bylo projevem a důsledkem plánovitého mýcení náboženského života ve státě začínajícího na přelomu 40. – 50. let dvacátého století pronásledováním představitelů církve. V tomto období tak žalobkyně přišla o svůj konvent, sídlo a všechny statky, a to bez náhrady. U žalobkyně je dána aktivní legitimace ohledně pozemku parc. [číslo] vedeného v katastrálním území Hloubětín, obec Praha, podle § 18 odst. 1 ve spojení s § 3 a 5 ZMV, protože je historickým vlastníkem předmětného pozemku a naléhavý právní zájem je tak založen zákonem a není nutné jej prokazovat. U žalované [číslo] je dána pasivní legitimace, protože je v současné době evidována jako vlastník předmětného pozemku. U žalované [číslo] je dána pasivní legitimace, protože je subjektem, na nějž bude zapsáno vlastnické právo k předmětným pozemkům, pokud žalobkyně s touto žalobou uspěje. Žalobkyně oslovila žalovanou [číslo] mj. dopisem sdělujícím jí okolnost neoprávněného převodu (přechodu) majetku na její osobu. Žalobkyně dále uvedla, že ustanovení § 3 zákona č. 92/1991 Sb. a § 29 zákona č. 229/1991 Sb. upravily již od roku 1991 tzv. blokaci původně církevního majetku a majetku náboženských společností do doby přijetí zákonné úpravy o majetkovém vypořádání vztahů mezi státem a církvemi a náboženskými společnostmi. Blokace je upravena především v zákoně č. 229/1991 Sb., o půdě„ Majetek, jehož původním vlastníkem byly církve, náboženské řády a kongregace, nelze převádět do vlastnictví jiným osobám do přijetí zákonů o tomto majetku“. V tomto zákoně je rovněž formulován příslib zákonodárce církevní majetek vypořádat. Církevní majetek tak byl podle § 29 zákona o půdě blokován do přijetí úpravy o restitucích. Stát však takového zákazu (blokace) nedbal a v rozporu s platnými a účinnými zákony umožnil transfer původního církevního majetku. Zákon č. 428/2012 Sb. následně v ustanovení § 18 odst. 1 použitím výrazů„ převedena nebo přešla“ založil zvláštní skutkovou podstatu obnovy vlastnického práva státu k historickému církevnímu majetku, který byl původně ve vlastnictví oprávněné osoby a na stát jeho vlastnictví přešlo v době nesvobody způsobem předvídaným v § 5 ZMV, a který byl posléze buď převeden právním jednáním, nebo přešel na základě jakékoliv jiné právní skutečnosti do vlastnictví třetí osoby. Z potvrzení katastrálního úřadu ze dne [datum] je zřejmé, že parcela [číslo] k datu [datum], [datum] a [datum] byla vedena ve vlastnictví [anonymizována dvě slova] – [anonymizována dvě slova] [územní celek]. Vlastnické právo žalované [číslo] k předmětnému pozemku bylo zapsáno na základě kupní smlouvy ze dne [datum] uzavřené s panem [jméno] [příjmení]. Vlastnické právo pana [příjmení] bylo zapsáno na základě návrhu ze dne [datum] s přiloženým rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 13. 5. 2010, č. j. 14 C 229/2008 – 156. Vzhledem k tomu, že pan [příjmení] nemohl vlastnické právo k pozemku platně získat, když převod (přechod) byl blokován blokačními ustanoveními, nemohl jej platně převést ani kupní smlouvou na žalovanou [číslo] protože nemohl platně převést více práv, než sám měl. Žalobkyně dále odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 6. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2659/2016, podle kterého„ [jméno] víru nabyvatele nelze presumovat již tím, že nabyvatel vycházel ze stavu zápisů v katastru nemovitostí“. V daném případě navíc žalovaná [číslo] (jako profesionální developer) ani dobrou víru neměla a mít nemohla. Kupní smlouvu o převodu nemovitosti uzavřela žalovaná [číslo] s panem [příjmení] dne [datum] a ve smlouvě je uvedeno,„ že zapsané je vlastnické právo [země] s právem hospodaření [anonymizována dvě slova] [země] (bod 1 Preambule) a že o žalobě ve prospěch pana [příjmení] nebylo v době platnosti smlouvy ještě rozhodnuto (bod 2 Preambule). Žalovaná [číslo] tedy nemohla být dobrověrným nabyvatelem s důvěrou v zapsané vlastnické právo pana [příjmení] v katastru nemovitostí, ale jednalo se o dopředu vymyšlenou konstrukci, jak ze státu historické pozemky získat. Žalovaná [číslo] byla do celého procesu získání pozemku již panem [příjmení] totiž od počátku prokazatelně involvována. Žalobkyně má za to, že žalovaná [číslo] si sama pozemky vyhlédla a jen využila restitučních nároků pana [příjmení], poskytla mu právní služby na vysouzení uložení povinnosti uzavřít smlouvu, a kdy dokonce již před vlastním získáním pozemků pro daného restituenta musel daný restituent podepsat návrh na vklad vlastnického práva a smlouvu o převodu pozemků ve prospěch žalované [číslo] (návrh vkladu vlastnického práva pro žalovanou [číslo] datumově předchází návrhu na vklad ve prospěch pana [příjmení]). Návrh na zahájení vkladu vlastnického práva řízení mezi panem [příjmení] a [anonymizována dvě slova] [země] je totiž ze dne [datum]. Smlouva o převodu pozemků mezi panem [příjmení] a [anonymizována dvě slova] [země] je ze dne [datum]. Návrh na vklad vlastnického práva mezi panem [příjmení] a žalovanou [číslo] je již ze dne [datum] Kupní smlouva o převodu nemovitostí mezi panem [příjmení] a žalovanou [číslo] je uzavřena však již také dne [datum] s ověřenými podpisy od advokáta [anonymizováno] [příjmení]. Již pan [příjmení] byl zastoupen aktuálním advokátem žalované [číslo] ([anonymizováno] [příjmení]) a interpretace, že žalovaná [číslo] následně kupuje pozemek od pana [příjmení] s důvěrou v list vlastnictví, kde má být pan [příjmení] registrovaným vlastníkem, se tedy tímto rozkládá. Pan [anonymizováno] podepsal smlouvu o převodu nemovitostí s žalovanou [číslo] dne [datum], tedy dříve, než byla podepsána smlouva s pozemkovým fondem ze dne [datum]. Pan [anonymizováno] byl přitom utvrzován v nejistotě ohledně sporu o uložení povinnosti uzavřít smlouvu ze strany soudu (viz Preambule čl. 2), přitom je zřejmé, že spor, ve kterém pana [příjmení] zastupoval [anonymizováno] [příjmení], byl pravomocně ukončen již ke dni [datum], což žalovaná [číslo] podle všeho věděla a pojistila si vůli pana [příjmení] podpisem smluv ve svůj prospěch. Buď tedy žalovaná [číslo] vědomě pana [příjmení] utvrzovala v nejistotě ohledně úspěchu ve sporu a jednala nepoctivě, anebo sama neměla jistotu, jak spor dopadne a nemohla si tím být jistá a nemohla si být jistá ani vlastnictvím pana [příjmení]. Obě tyto varianty vyvrací dobrou víru žalované [číslo]. Žalobkyně dále poukázala na to, že v rámci restitučních zásad je třeba upřednostnit nárok restituční j