18 C 380/2021-16 — Obvodní soud pro Prahu 9

Žalobce se svým návrhem z [datum] domáhal, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 4 000 Kč s příslušenstvím a náklady řízení. Svůj návrh odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobce“), uzavřel se žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalované finanční prostředky ve výši 4 000 Kč. Finanční prostředky byly poskytnuty prostřednictvím webové stránky právního předchůdce žalobce [webová adresa], na které se žalovaná zaregistrovala zadáním osobních údajů, které jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaná zahájila kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Žalovaná následně odsouhlasila znění úvěrové smlouvy a zaslala právnímu předchůdci žalobce žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalované úvěr splácet, byl žalované zaslán konkrétní návrh úvěrové smlouvy s navrhovanou výší úvěru a splatností. Žalovaná tento návrh smlouvy akceptovala a právní předchůdce žalobce uhradil žalované dne [datum] na č. účtu [bankovní účet] finanční prostředky se specifickým symbolem [číslo], což bylo rodné číslo žalované. Úvěr měl být splacen nejpozději do [datum], což však žalovaná dosud neučinila, byť byla právním předchůdcem žalobce o úhradu upomenuta. Dlužná částka tak sestává z neuhrazené jistiny ve výši 4 000 Kč. Žalovaná se k návrhu nevyjádřila. Vzhledem k tomu, že účastníci shodně souhlasili s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, postupoval soud v souladu s ust. § 115a o.s.ř. Z listinných důkazů založených ve spise vzal soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], uzavřel se žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalované finanční prostředky ve výši 4 000 Kč. Finanční prostředky byly poskytnuty prostřednictvím webové stránky právního předchůdce žalobce [webová adresa], na které se žalovaná zaregistrovala zadáním osobních údajů, které jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaná zahájila kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Žalovaná následně odsouhlasila znění úvěrové smlouvy a zaslala právnímu předchůdci žalobce žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalované úvěr splácet, byl žalované zaslán konkrétní návrh úvěrové smlouvy s navrhovanou výší úvěru a splatností. Žalovaná tento návrh smlouvy akceptovala a právní předchůdce žalobce uhradil žalované dne [datum] na č. účtu [bankovní účet] finanční prostředky se specifickým symbolem [číslo], což bylo rodné číslo žalované. Úvěr měl být splacen nejpozději do [datum], což však žalovaná dosud neučinila, byť byla právním předchůdcem žalobce o úhradu upomenuta. Dlužná částka tak sestává z neuhrazené jistiny ve výši 4 000 Kč (smlouva o úvěru, smluvní podmínky, upomínka). žalobce získal pohledávku za žalovanou na základě uzavřené smlouvy se svým právním předchůdcem ze dne [datum], když o této skutečnosti byla žalovaná písemně dne [datum] informována (smlouva o postoupení pohledávky, oznámení o postoupení pohledávky). před podáním žaloby byla žalovaná upomenuta o úhradu dlužné částky (předžalobní upomínka, podací arch) .. Žalovaná tak tím, že dlužnou částku dosud neuhradila, nesplnila svoji povinnost vyplývající pro ni z uzavřené smlouvy o úvěru s právním předchůdcem žalobce a ust. § 2390 a násl. o.z. a soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, když žalovaná ani netvrdila a tím méně prokázala, že by řádně dostála svým závazkům. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení s úhradou dlužné částky (ust. § 1968 a § 1970 o.z.), uložil jí soud rovněž povinnost zaplatit žalobci úrok z prodlení, a to dle vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy v řízení úspěšný žalobce má vůči žalované právo na náhradu nákladů řízení. Při rozhodování o nákladech řízení se soud zabýval otázkou, zda v předmětné věci je namístě aplikace ust. § 14b vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., tj. zda řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. V dané věci se žalobce domáhá úhrady dlužného úvěru, kdy v těchto žalobách většina náležitostí podání zůstává stejná a dochází v zásadě pouze ke změně označení žalovaného a detailů týkajících se například výše plnění. V předmětné věci byl využit shodný vzor návrhu podávaného žalobcem zastoupeným jeho právním zástupcem opakovaně, kdy jednotlivé návrhy se od sebe odlišují pouze označením žalovaného a okolnostmi skutku spočívající v tom, že žalovaný uzavřel smlouvu o úvěru a tuto řádně nehradil. Jak vylíčení základu skutku (s pouhými shora uvedenými odlišnostmi), tak použitá právní argumentace (jednoduchá s ohledem na povahu nároku), tudíž vychází z jednoho stejného vzoru. Podání takovéhoto návrhu je tedy spíše svou povahou a administrativním úkonem než úkonem právní služby a je dle názoru soudu namístě aplikace ust. § 14b citované vyhlášky. Náklady řízení tak byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč, odměnou advokáta za poskytování právních služeb ve výši 600 Kč (3 úkony právní služby á 200 Kč – příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, výzva k plnění) + 21% DPH a 3 x režijní paušál á 100 Kč + 21% DPH. Náklady řízení tak činí celkově částku 1 489 Kč a v souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. pak soud uložil žalované povinnost tyto náklady řízení zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.